Urgentní
akce

© Photo: Press office of Sofia Municipality

Bulharské úřady při demolici v Sofii nuceně vystěhovaly mnoho romských rodin. Na 200 lidí zůstalo bez domova a přístupu k základním lidským potřebám

  Případ

Násilná vystěhování   Bulharsko publikován 23.6.2025

Přibližně 200 Romů přišlo v dubnu o střechu nad hlavou poté, co úřady bez zákonného postupu a v rozporu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva zbouraly jejich obydlí v bulharské Sofii. Mezi zasaženými jsou také děti, senioři a těhotné ženy, kteří nyní přežívají bez přístupu k základním potřebám. Amnesty International proto vyzývá bulharské úřady k okamžitému zajištění přiměřeného náhradního bydlení, zdravotní péče a sociální pomoci pro všechny dotčené rodiny.

Ráno dne 15. dubna vstoupili policisté s těžkou technikou do čtvrti Zaharna Fabrika v Sofii a zdemolovali desítky domů, které po generace sloužily jako domov romským rodinám. Téměř 200 lidí, včetně dětí, seniorů, těhotných žen a osob se zdravotním postižením, zůstalo bez přístřeší. Demolice proběhly bez předchozího jednání s obyvateli a bez snahy najít alternativní řešení k vystěhování.

Podle starosty bylo šest rodin ubytováno v obecních bytech a devět osob dočasně přesídleno v rámci stejné čtvrti. Většina ostatních ale musí spát venku nebo ve stanech od dobrovolníků, bez přístupu k vodě, elektřině a dalším základním službám. Úřady jim nenabídly odpovídající náhradní ubytování ani jakoukoli jinou podporu. Někteří lokální zastupitelé veřejně odmítli rodinám pomoci a nečinná zůstala také bulharská vláda.

K vystěhováním došlo navzdory rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) z 11. dubna, které bulharským úřadům nařídilo demolice pozastavit a poskytnout dotčeným obyvatelům informace o náhradním bydlení. Správa okresu Ilinden toto rozhodnutí ignorovala, což vedlo k porušení mezinárodních závazků Bulharska v oblasti lidských práv. Dne 24. dubna ESLP svou výzvu zopakoval. Mnoho romských rodin však zůstává i nadále bez domova a v krajní nouzi.

Pozadí

Bulharsko je smluvní stranou řady mezinárodních a evropských úmluv o lidských právech, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvy o právech dítěte, Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace a revidované Evropské sociální charty.

Podle Výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva je možné vystěhování provést pouze jako krajní řešení, a to až po důkladných konzultacích s obyvateli, zvážení všech alternativ a zajištění náhradního bydlení. Pokud je vystěhování přesto nutné, musí být doprovázeno zákonnými zárukami, přístupem k náhradnímu ubytování a případnou kompenzací. Evropský soud pro lidská práva navíc v roce 2012 rozhodl, že pokud komunita žije na určitém místě delší dobu, úřady ji nesmí automaticky považovat za nelegální obyvatele. Místo toho musí prokázat, že vystěhování je přiměřené a nezpůsobí bezdomovectví.

Tato pravidla byla v případě vystěhování v Ilindenu zcela přehlédnuta. Jde tak o jeden z mnoha případů, kdy byly romské rodiny v Bulharsku vysídleny v rozporu s mezinárodními lidskoprávními závazky, které má země plnit.