Amnesty International

Cases›

V Polsku prošly parlamentem novely zákonů, které omezují právo na účinný prostředek nápravy a právo na spravedlivý proces. Zastavit je může už jen prezident.

15. července polský parlament přijal dvě legislativní změny, které by omezily právo na účinný prostředek nápravy a právo na spravedlivý proces. Nyní je na prezidentovi, aby odmítl podepsat tyto pozměňovací návrhy.

Polský parlament přijal novely Zákona o Národní radě soudnictví a Zákona o společných soudech, které zvyšují vládní kontrolu nad soudnictvím, ohrožují jeho nezávislost a omezují právo na účinný prostředek nápravy a spravedlivý soudní proces. Po přijetí senátem dne 15. července tyto pozměňovací návrhy nyní čekají na podpis prezidenta Polska, aby vstoupily v platnost. To se může stát kdykoliv.

Všechny tyto pozměňovací návrhy narušují právo na účinný opravný prostředek a na spravedlivý proces zakotvený v článku 45 Ústavy Polské republiky, v článcích 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 2 odst. 3 a článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR), které se Polsko zavázalo dodržovat. Tyto změny jsou rovněž neslučitelné s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie.

Od listopadu 2015 podnikla polská vláda opatření, která ve skutečnosti podkopávají zásady právního státu a ochrany lidských práv. Tato opatření přiměly nevládní organizace a mezinárodní subjekty, aby upozorňovaly na to, jaký dopad mohou mít tyto změny na svobodu projevu, svobodu shromažďování, právo na soukromí, sexuální a reprodukční práva žen a ochranu před zločiny z nenávisti. Před rokem vydala Evropská komise v červenci 2016 doporučení, ve kterém uvedla, že došlo k "systémové hrozbě pro právní stát v Polsku". Proces nemá zatím žádný konkrétní výstup, ale situace v zemi se každým měsícem zhoršuje. Desítky aktivistů jsou stíhány za účast na pokojných protestech. Více než 200 novinářů bylo propuštěno za státních médií. 500 státních zástupců bylo přeloženo na jiné pozice nebo museli odejít do důchodu. Došlo k rozsáhlému propouštění zaměstnanců státní správy. Dalším cílem je, zdá se, soudnictví.

Novela Zákona o Národní radě soudnictví, ústavním orgánu, který zajišťuje nezávislost soudů a soudců, zvyšuje počet soudců jmenovaných dolní komorou parlamentu na 15 z celkového počtu 25 členů. Toto zvýšení počtu členů jmenovaných parlamentem porušuje polskou ústavu, která omezuje tento počet na šest členů. Reforma dále snižuje pravomoci členů rady v procesu jmenování soudců a zároveň zvyšuje pravomoci ministra spravedlnosti.

V noci z 15. na 16. července parlament také přijal novelu Zákona o společných soudech. Tato reforma dává pravomoc jmenovat předsedy a místopředsedy soudů do rukou ministra spravedlnosti. Novela rovněž mění postupy pro služební postup soudců, které nemají žádná daná kritéria a můžou být proto svévolné. Je to další pokus o soustředění veškeré moci nad soudnictvím do rukou ministra spravedlnosti. To jednoznačně porušuje nezávislost soudnictví a je v rozporu se závazky Polska podle článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR), článku 45 Ústavy Polské republiky a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.

Tyto útoky na soudnictví nejsou nové ani izolované. Již v roce 2016 vláda provedla řadu problematických pozměňovacích návrhů týkajících se fungování a složení Ústavního soudu, které vážně narušily jeho nezávislost.

Třetí novela zákona o Nejvyšším soudu vstoupila do prvního čtení v nižší komoře Sejmu 18. července. Pokud projde, den po vstoupení v platnost budou muset všichni současní soudci Nejvyššího soudu odejít. Ministr spravedlnosti bude mít pravomoc rozhodovat o udělení výjimek z tohoto pravidla a prodloužení funkčního období některých soudců. Ministr také získá nové pravomoci v disciplinárním řízení soudců Nejvyššího soudu.