SVOBODA SLOVA A VĚZNI SVĚDOMÍ

Od počátku své existence Amnesty podporuje a chrání všechny, kdo se svobodně vyjadřují, ať už se jedná o novináře, právníky, vedoucí představitele komunit či obránce práv různých utlačovaných skupin. Amnesty pro lidi vězněné z dalších nespravedlivých důvodů – původu, rasy, sexuální orientace, náboženství aj. - užívá pojem vězni svědomí. Tedy ti, kdo jsou vězněni pouze za to, že praktikují svá práva, a kterým je fyzicky bráněno (ať už vězněním, nebo jinak) vyjadřovat svůj názor, pokud takový názor neobhajuje nebo neomlouvá násilí.

 

JAK VLASTNĚ VZNIKLO HNUTÍ AMNESTY?

Britský právník Peter Benenson se nechtěl smířit s tím, že byli lidé po celém světě pronásledováni a vězněni jen proto, co si myslí, kým jsou nebo za to, že kritizují své vlády. V roce 1961 proto sepsal článek s názvem Zapomenutí vězni (jeho český překlad zde). Text, který později vyšel v novinách The Observer vyvolal neuvěřitelnou odezvu. Není bez zajímavosti, že jedním ze šestice zapomenutých vězňů - o kterých článek informoval - byl i pražský arcibiskup Josef Beran, který byl tou dobou pronásledován komunistickým režimem v Československu. Ten byl i prvním propuštěných.

Benensonova výzva k akci, přetištěná v novinách po celém světě, vyvolá myšlenku, že se lidé mohou spojit v solidaritě za spravedlnost, svobodu a nejzákladnější lidská práva. Tato inspirativní chvíle nezrodila jen největší lidskoprávní hnutí, ale také odstartovala mimořádnou změnu světa.

Před rokem 1989 nesmělo mít hnutí Amnesty pobočku v Československu, přesto se od svého založení až do pádu komunistického režimu angažovalo skrze mezinárodní akce a výzvy ve prospěch více než čtyř set nespravedlivě vězněných a pronásledovaných občanů Československa. Mezi lidmi za které Amnesty bojovala jsou jména jako Jiřina Šiklová, Václav Benda, Ivan Martin Jirous, Petr Uhl, Pavel Landovský, Anna Šabatová, Václav Malý, Eva Kantůrková, Dana Němcová nebo Václav Havel. V 80. letech například přicházelo do Československa až 30 000 poštovních zásilek ročně od sympatizantů Amnesty na pomoc nespravedlivě pronásledovaným. Zástupci Amnesty také jezdili jako pozorovatelé na soudní procesy s politickými vězni. Byli však často vykázáni z jednacích síní a sledováni i šikanováni tajnou policií. Historii Amnesty a její působení v ČSSR popsal historik Prokop Tomek v tomto textu.

Za svou činnost dostala organizace v roce 1977 Nobelovu cenu míru.

 

URGENTNÍ AKCE AMNESTY

Na podobném principu jako tehdy funguje Amnesty dodnes – pravidelně vydává tzv. urgentní akce - výzvy k dopisové akci (nebo online podpisu petice) na pomoc konkrétní osobě či skupině. Výzkumníci Amnesty nejprve nezávisle a objektivně posoudí jednotlivé případy, vybrané se následně sdílí se všemi pobočkami po celém světě a sítě tisíců podporovatelů a příznivců pak sbírají podpisy pod petice a píší dopisy vládním představitelům nebo úřadům odpovědným za uvěznění nebo perzekvování daného člověka. Aktuální případy jsou zde. 

 

"Jsem přesvědčený, že nebýt této solidarity, byl bych ve vězení daleko déle. Kampaně Amnesty mají svůj efekt a jednotlivec zmůže dost. Je to na každém z nás.“

Václav Havel, prezident a bývalý politický vězeň 

 

 

JAK AMNESTY POMÁHÁ VĚZŇŮM SVĚDOMÍ?

  • Účastní se procesů s nimi
  • Apeluje na vlády, politiky, úřady nebo další odpovědné osoby
  • Získává informace od příbuzných vězňů, od místních organizací a sdružení a vydává výzkumné zprávy o situaci v zemi
  • Poskytuje hmotnou pomoc rodinám vězňů
  • Iniciuje urgentní apely a další akce na pomoc politickým vězňům a dalším nespravedlivě pronásledovaným

 

„Když přišlo prvních 200 dopisů od sympatizantů Amnesty, dozorci mi dali zpět mé oblečení. Potom přišlo dalších 200 a navštívil mě ředitel věznice. Když dorazila další hromada dopisů, ředitel se spojil se svými nadřízenými. Když přišly další 3 000 dopisů, byl informován prezident. Když dopisy stále nepřestávaly přicházet zavolal prezident do věznice a nařídil jim, aby mě propustili. Po mém propuštění si mě prezident zavolal do své kanceláře. Řekl: 'Jak může mít odborářský předák jako ty tolik přátel z celého světa?' Ukázal mi ohromnou krabici plnou dopisů, které obdržel. Když jsme se loučili, tak mi tu krabici dal.“

Julio De Pena Valdez, bývalý politický vězeň z Dominikánské republiky

 

NAŠE ÚSPĚCHY

Amnesty každý rok apeluje za propuštění několika stovek vězňů svědomí. Zlepšit jejich situaci nebo dosáhnout úplného osvobození se nám dlouhodobě daří v každém třetím případu, který řešíme. Za dobu existence se díky Amnesty na svobodu dostalo více než 50 000 politických vězňů a dalších nespravedlivě vězněných. 11 z nich se později stalo prezidenty.

Art For Amnesty - obrazy k prodeji

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...