Diskriminace

Diskriminace – tedy odepření práva jednotlivci z důvodu národnosti, pohlaví, etnické příslušnosti, náboženského vyznání věku či sexuální orientace, je nepřípustná. Bojujeme proti jakékoli její formě.

Diskriminací se rozumí méně příznivé zacházení s nějakou osobou na základě některého ze "zakázaných" důvodů jako je národnost, pohlaví, etnická příslušnost, náboženské vyznání, věk či sexuální orientace.

Pokud takového nerovné zacházení není možné odůvodnit objektivním oprávněným účelem (např. národní bezpečnost, ochrana veřejného zdraví, ochrana práv a svobod ostatních) jde o protiprávní chování.  Rovné zacházení a nediskriminaci lze vnímat jako pozitivní a negativní vyjádření téhož principu.

Určitou povolenou výjimkou je přijímaní tzv. pozitivních nebo vyrovnávacích opatření (někdy pozitivní diskriminace). Znamenají záměrné zvýhodňování příslušníků určité (znevýhodněné) skupiny obyvatel s cílem zvýšit jejich zapojení v určité oblasti (politické, ekonomické, vzdělanostní). Jde o širokou a různorodou paletu možných opatření. Ve společnosti existují různé názory na tuto problematiku. Zatímco někteří podobná opatření vítají například jako dočasné opatření k předcházení diskriminace v budoucnosti, jiní v nich vidí diskriminaci "naruby" a nebo též nebezpečí, které může paradoxně podněcovat další nesnášenlivost vůči postižené skupině.

Záblesky z historie

  • Roku 1955 odmítla Rosa Parksová uvolnit své místo v autobuse muži bílé pleti a byla zatčena. Její čin symbolizuje počátek boje za zrovnoprávnění černochů v Americe.
  • O osm let později zazněl během pochodu na Washington slavný projev Martina Luthera Kinga „I have a dream“ (Mám sen), v němž mluvil například o přání, aby jeho děti vyrůstaly v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své pleti. Na M. L. Kinga, vůdce hnutí za práva Afroameričanů, byl spáchán atentát v roce 1968. Irská rocková Skupina U2 o něm napsala píseň Pride.
  • Slovo Pride, neboli hrdost, se stalo oblíbeným heslem lidí protestujících proti diskriminaci po celém světě. Například příslušníci sexuálních menšin pravidelně pořádají pochody „Gay Pride“ (pražská akce nese jméno Prague Pride a je pořádána od roku 2011).  Už v roce 1998 se pochodovalo za práva sexuálních menšin na Duhovém festivalu v Karlových Varech.

Novinky

28.11.2019

Psycholožky radí učitelům: Na problémové děti křik neplatí

Vznešené řeči o inkluzi jsou pěkné, ale víc by mi pomohla rada, co si počít s dítětem, které bezdůvodně kouše a kope spolužáky, nebo si při výuce nahlas zpívá. Podobný povzdech můžete zaslechnout skoro na každé konferenci o vzdělávání. Možná i proto se tento týden na seminář s norskými expertkami dostavilo tolik lidí. Klinické psycholožky Kaja Næss Johannessenová a Ann-Karin Nielsen Bakkenová pracují v Dětském psychiatrickém centru Østbytunet, v jehož rámci funguje i škola pro 23 žáků s náročným chováním.

25.11.2019

Jako problémové dítě s ADHD jsem byl postrachem doma i ve škole, říká lektor a terapeut Julius Bittmann

„Po čtvrt hodině, co jsem byl ve škole, už byl první konflikt,“ říká Julius Bittmann. V tomto rozhovoru se rozpomíná, jaké to bylo být problémovým dítětem. Dětem, jako byl on sám, teď pomáhá: „Je to těžké pro ně i pro okolí. My tomu říkáme cesta kříže. Nechci, aby to vyznělo jen tak, že jsou to pouze chudáčci, oběti učitelů a systému. Mohou být nesnesitelní, ale jak jsem řekl, nejsou zlí. A velmi trpí tím, že si rychle zničí vztahy a pozici ve třídě, a to se s nimi pak roky táhne.“

15.10.2019

Jak křik a pláč změnit v porozumění. Školka vede autisty do běžného života

V českých školách je přes pět tisíc dětí s poruchami autistického spektra. Mateřinky pravidelně navštěvuje více než jedenáct set z nich. Potřebují speciální plány, péči, zázemí i učitelky. Zařízení existuje několik, stejně jako metod péče. Jedna z variant je ABA terapie, jejíž prvky praktikuje jediná školka u nás – v Cerhenicích.

11.10.2019

Zažil jsem geniální inkluzi, říká nevidomý Vladimír. Vychodil základku i střední, rád by na práva

Třiadvacetiletý Vladimír Bodiš je prakticky nevidomý. Věnuje se pestré škále občanských aktivit, ke kterým ho vedl jeho strýc, romský aktivista František Lacko. „Na střední jsem se zajímal jen sám o sebe. Něco jako lidská práva mě nezajímalo,” přiznává. Jeho strýc ho v té době začal brávat do sociálně vyloučených lokalit, aby to poznal na vlastní kůži a aby si udělal obrázek sám. „Člověk bez názoru totiž nemá co říct. I když je ten názor hloupý, je to pořád lepší, než když si nemyslí nic, anebo pouze tlumočí názor cizí.”

11.10.2019

Máme pověst školy, která si poradí s každým dítětem. Chodím do práce rád a dbám na spokojenost učitelů, říká ředitel

„Neříkám, že to je jednoduché, je to složité, ale mám na co navázat. Integrace na této škole začala už dávno před mým příchodem na pozici ředitele. Ty děti nepřišly najednou skokově odnikud…“ S ředitelem základní školy v Čelákovicích Jiřím Kyliánkem o jeho škole a inkluzi. „Vždy jsem byl zastáncem toho, že sám do práce musím chodit rád. A když jsem spokojený já, dělám spokojené i jiné lidi, učitele i rodiče, a jejich spokojenost zase působí dobře na mě. Je to takový koloběh,“ říká.

Další zprávy

Úspěchy

27.6.2018
Nuceně provdaná a znásilněná súdánská dívka odsouzena k trestu smrti za zabití v sebeobraně: @ Súdán

Trest smrti pro Nouru změněn!

Dne 26. června změnil súdánský soud rozsudek trestu smrti pro Nouru Husejnovou na pětileté vězení za zabití jejího manžela při sebeobraně během pokusu o znásilnění.

Tyto webové stránka používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více... Díky za upozornění...