"Chci ukázat, že autista není někdo, koho byste se měli bát"

Mezi naše živé knížky patří i Natálie, která trpí Aspergerovým syndromem. O tom, co je to Aspergerův syndrom, zda mají lidé s AS "jiný smysl pro humor" nebo jak na Natálii reagují studenti se dozvíte v následujícím rozhovoru.

O Aspergerově syndromu píše blog a jezdí vyprávět dětem do škol. A to přes to, že pro ni velké množství cizích lidí představuje ohromný problém. „Nedělám to pro sebe, ale pro další autisty,“ říká jednadvacetiletá Natálie Ficencová.

Řekněme, že jsem někdo, kdo v životě o Aspergerově syndromu (AS) neslyšel. Jak byste mi ho popsala?

Je toporucha autistického spektra. Mít Aspergerův syndrom znamená, že máte v hlavě spojené věci trošku jinak než ostatní lidi. Lidé s AS mají obtíže v oblastech řeči, komunikace, bývají motoricky i společensky neobratní, lpí na rituálech a opakovaných vzorcích chování a jednání. Stává se tak, že často říkají věci, které v daný moment připadají ostatním nevhodné, mluví příliš dlouho o tématech, které je zajímají, a nevšimnou si, že ostatní lidé už nemají zájem je dále poslouchat... Říká se, že žijí ve svém vlastním světě.

Co to znamená společensky neobratní? V jakých sociálních situacích vy osobně tápete?

Největší problém mám, když přijdu někam, kde je velká spousta lidí, které neznám. Rovněž když nás navštíví širší rodina, se kterou se běžně přes rok nevídám, na nějaké větší oslavě. Nevím, jak se mám k těmto lidem chovat, co od nich očekávat. Stává se mi, že řeknu věci, které jsou naprosto nevhodné a dojde mi to až o mnoho hodin později. Nejnepříjemnější chvíle jsou ty, které jsou opravdu založené na čistých sociálních pravidlech jako třeba sváteční večeře, gratulace k narozeninám a podobně. Radši sedím v koutě a neříkám nic, protože mě vůbec nenapadá, jak začít rozhovor, které téma je vhodné. Ale to neznamená, že se s lidmi nechci bavit – ráda bych, ale nevím tak úplně, jak.

O lidech s AS se také říká, že mají tak trochu „jiný smysl pro humor“ popřípadě, že vůbec humoru nerozumí. Jak to tedy je?

Často se mi stává, že můj smysl pro humor lidi tak úplně nechápou. Ale to neznamená, že žádný nemám. Neznamená to ani to, že nechápu vtipy – když mi povíte vtip, pochopím pointu, klidně vám ji i vysvětlím – problém je v tom, že mi to zkrátka nepřijde vtipné. Miluju situační a absurdní humor, třeba Monty Pythony. Naopak nemám ráda černý humor, protože v něm je určitý náznak násilí, ublížení a vysmívání se s tím, že ten výsměch myslíte vážně. Takové dobírání si v dobrém mi vůbec nevadí a umím si udělat srandu i sama ze sebe, ale vadí mi to u lidí, které moc dobře neznám.

Kromě toho, že o AS píšete blog, jste také dobrovolník Amnesty International, který objíždí školy a vypráví dětem o autismu. S jakými reakcemi jste se setkala?

Narazila jsem i na děti, které vůbec nevěděly, že něco takového jako autismus existuje – a je těžké vysvětlit něco od nuly. Ale je to možná pořád snazší než odbourávat potom nevhodně vykonstruované předsudky. Jsem připravená na jakékoliv reakce, i negativní, protože je chci odbourat. Chci ukázat mladým lidem, že autismus není nic, čeho by se měli bát. Že odlišnost je něco, co je třeba akceptovat, i když to nebudete úplně chápat. Chci poukázat na to, že všichni autisté nejsou stejní, stejně jako všichni normální lidé nejsou stejní. Jistě, někdy se mohou stát i nepříjemnosti, mohou se mi vysmívat... Ale tuto práci nedělám pro sebe, ale pro další autisty, s kterými se v životě setkají.

Celý rozhovor s živou knížkou Natalií si můžete přečíst zde.

Zdroj: 5plus2 - Praha a okolí

Podobné příběhy

20.4.2018

Irák: Ženy a děti vnímané jako navázané na IS čelí věznění a sexuálnímu zneužívání

Nová výzkumná zpráva odhaluje hromadné trestání žen a dětí za to, že jsou spřízněné, ačkoli vzdáleně, s muži spojenými s IS nebo s útěkem z pevností IS.


19.4.2018

TEN nebo TAHLE jsou díky Amnesty na svobodě – máme opravdu radost?

Jak se to má s dobrými zprávami v Amnesty.


14.11.2017

Nevymýšlejte vietnamským dětem česká jména

Tran Thu Tra přišla do Československa v roce 1991. Je absolventkou pražské pedagogické fakulty, kde vystudovala aprobaci německý a anglický jazyk, a v současnosti pracuje ve výkonné pozici zahraniční korporace. Podle Tran Thu Tra je nesprávné předpokládat, že když děti s odlišným mateřským jazykem umějí velmi dobře česky, automaticky znají i český kulturní kontext. Taktéž upozorňuje, že se většina učitelů zaměřuje spíše na výuku předmětů než na vzdělávání dětí. "Bez změny orientace na dítě místo na obsah nejenže učitelé nepochopí potřeby majoritních dětí, ale ani dětí s odlišným mateřským jazykem," říká.


21.9.2017

Student psychologie Roman Koky: Předsudky mě ženou dopředu, vzdělání je to nejdůležitější, co můžou rodiče dát svým dětem


Tyto webové stránka používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více... Díky za upozornění...