Oba byli zatčeni v roce 2013 a v dubnu 2014 odsouzeni k trestu smrti. Šest let po jejich uvěznění se jejich odvoláním začal zabývat soud. Celý proces ale následně zbrzdila pandemie COVID-19. Během posledních dvou slyšení v roce 2021 – jedno bylo stanoveno na 15. února, druhé na 24. února – soudci opustili místnost ještě před projednáním odvolání páru s odůvodněním, že jim právě skončila pracovní doba.
Taktika systematického odročování spojená se soudním procesem Shafqata a Shagufty je zcela zjevná. Amnesty International má důkazy o tom, že odkládání a prodlužování soudního procesu je běžným jevem také v několika dalších případech lidí obviněných z „rouhání“. Soudci jsou proto právem vystaveni podezření z uplatňování taktiky, která vychází z jejich neochoty vynést rozsudek a zprostit obžalované viny. Z toho důvodu pak soudy s lidmi obviněnými z vážných trestných činů včetně rouhání mohou v rámci pákistánského právního systému trvat mnoho let, než se uzavřou.
Pákistánské zákony proti rouhání jsou notoricky známé svou vágností i těžkými tresty. Na základě důkazů, které mnohokrát nesplňují standardní normy dokazování „nade vši pochybnost“, obvinění často čelí hrozbě trestu smrti. Zákony proti rouhání jsou tak v přímém rozporu se závazky Pákistánu respektovat a dodržovat lidská práva a připravují půdu pro další zneužívání včetně vyhrožování smrtí a zabitím. Soudci jsou zastrašováni a pod nátlakem nuceni k odsuzování obžalovaných, pokud se sami nechtějí stát další obětí. Někteří soudní obhájci byli zabiti přímo v budově soudu; svědci a rodinní příslušníci obětí byli nuceni se skrývat.
V případě, že jsou obvinění vznesena na základě zákonů proti rouhání, má policie právo údajného pachatele bez varování uvěznit a zahájit vyšetřování bez jakýchkoli pokynů soudu a bez soudní pravomoci. Aby se vyhovělo nátlaku veřejnosti a rozlíceného davu, jenž sestává rovněž z náboženských a duchovních představených a jejich podporovatelů, bylo mnoho případů postoupeno žalobcům, a to zcela bez řádného prozkoumání důkazů. Jakmile je pak někdo už jednou obžalován, může mu být nejen zamítnuto propuštění na kauci, ale reálná je rovněž hrozba vleklých a nespravedlivých soudních procesů.
Mnoho lidí obviněných z rouhání je následně vystaveno násilí ze strany skupin i jednotlivců, kteří se rozhodli vzít právo do vlastních rukou. Dochází tak k výhružkám i zabitím těchto obviněných i dalších lidí, kteří jsou s nimi spojováni, včetně právníků, rodinných příslušníků a členů z jejich obce.
Neustálému strachu jsou rovněž vystavovány osoby zaměstnané v celém pákistánském systému trestního soudnictví. Právníkům, policii, žalobcům i soudcům je výhružkami zamezováno vykonávat svou práci efektivně, nestranně a beze strachu.
Tato petice je již ukončena.
Celé znění on-line petice, kterou posíláme adresátům.
Okamžité a bezpodmínečné propuštění Shafqata Emmanuela a Shagufty Kausarové.
Aby jim i jejich právníkům byla do doby jejich propuštění zajištěna dostatečná ochrana.
Vážený pane ministře,
obracím se na Vás v souvislosti s případem Shafqata Emmanuela a Shagufty Kausarové, křesťanského páru, který byl obviněn z rouhačství a v roce 2014 odsouzen k trestu smrti za údajné posílání „rouhačských“ textových zpráv islámskému duchovnímu. Ve vězení již strávili téměř osm let a zatím stále čekají, až bude vyslyšeno jejich odvolání. To vše navzdory faktu, že by uvězněni vůbec být neměli.
Shafqat a Shagufta veškerá obvinění odmítají a stále čekají na možnost odvolání u vrchního soudu v Láhauru.
Pákistánské zákony proti rouhání jsou v přímém rozporu se závazky země dodržovat lidská práva, a to jak v jejich samotné podstatě, tak v jejich uplatňování; především porušují respekt a ochranu práva na život, svobodu myšlení, svědomí a náboženství nebo víry, dále svobodu názoru a vyjadřování, rovnost před zákonem a zákaz diskriminace. Tyto zákony zcela popírají lidskoprávní úmluvy a standardy a postrádají základní zabezpečení nutná k minimalizaci jejich zneužívání a k odstranění rizika dalšího nedodržování lidských práv, které s sebou přináší ohrožení, jemuž jsou vystaveny zejména náboženské menšiny v zemi.
Považuji za vysoce zneklidňující, že podle pákistánského právního systému (článek 295-C) je trest smrti stále mandatorním pro ty, kteří byli obviněni z rouhačství. Věřím, že jste si vědom, že Výbor Spojených národů pro lidská práva prohlásil, že automatické a mandatorní uvalení trestu smrti představuje svévolný zásah do práva na život a je v rozporu s článkem 6(1) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech č. 275.
Vážený pane ministře Budzare, naléhavě Vás proto žádám, abyste se zaručil za to, že Shafqat a Shagufta budou okamžitě a bezpodmínečně propuštěni a že jim i jejich právníkům bude do doby jejich propuštění poskytnuta náležitá ochrana. Pákistánský zákon proti rouhání bude dál ohrožovat náboženské menšiny a životy jejich příslušníků, pokud nebude zrušen a prohlášen za neplatný.
S úctou,
Dear Chief Minister Buzdar,
I write to you to draw your attention to the case of Shafqat Emmanuel and Shagufta Kausar, a Christian couple who were convicted of “blasphemy” and sentenced to death in 2014 for allegedly sending “blasphemous” text messages to a mosque cleric. They have been in prison for the better part of eight years waiting for their appeal hearing, when they should not be in jail in the first place.
Shafqat and Shagufta have denied all allegations and are waiting to appeal their sentences in the Lahore High Court.
Pakistan’s blasphemy laws violate the country’s human rights obligations, both in their substance and their application, to respect and protect the rights to life; freedom of thought, conscience, and religion or belief; freedom of opinion and expression; equality before the law; and the prohibition of discrimination, and the right to life. The laws do not meet human rights law and standards and lack essential safeguards to minimise the risk of additional violations and abuses and are emblematic of the dangers faced by the country’s religious minorities.
I find it highly distressing that, under Pakistani law, the death penalty is the mandatory punishment for those convicted of blasphemy under Section 295-C. As I am sure you are aware, the UN Human Rights Committee has stated that the automatic and mandatory imposition of the death penalty, constitutes an arbitrary deprivation of life in violation of Article 6(1) of the ICCPR.275.
Chief Minister Buzdar, I strongly urge you to ensure that Shafqat and Shagufta are immediately and unconditionally released and that they and their lawyers are provided with adequate security upon their release. Pakistan’s blasphemy laws will continue to endanger religious minorities and put lives at risk if they are not repealed.
Yours sincerely,
