Pastorovi z Ugandy hrozí v USA deportace

  Případ

Migrace   Spojené státy publikován 10.9.2020

Steven Tendo je 35letý pastor, který před mučením a kvůli obavám o svůj život utekl z Ugandy a zažádal si o azyl ve Spojených státech amerických. Od prosince roku 2018 je zadržován v imigračním zadržovacím zařízení v Los Fresnos v Texasu. Hrozí mu nebezpečí bezprostřední deportace zpět do Ugandy.

Pastor Steven Tendo přicestoval do USA dne 20. prosince 2018 s cílem zažádat o azyl, poté co uprchl před pronásledováním v Ugandě. Tam vedl kampaň za lidská práva, která pomáhala politickým vězňům a podporovala volební práva v reakci na represe ze strany tamní zkorumpované vlády. V roce 2012 byl zatčen místními bezpečnostními složkami a brutálně mučen, přičemž mu byly amputovány dva prsty. Byl zadržen víc než dvanáctkrát a krutě mučen, než byl donucen uprchnout ze země, aby si zachránil život. Krátce před jeho útěkem bylo několik Stevenových rodinných příslušníků zabito vládními jednotkami.

Hrozí mu bezprostřední deportace zpět do Ugandy, kde by byl pravděpodobně opět vystaven mučení nebo jinému špatnému zacházení. Ugandský úředník dokonce uvedl, že v případě Stevenova navrácení do vlasti je vysoce pravděpodobné, že bude zabit ugandskými bezpečnostními složkami. Vláda Spojených států je povinna nenavracet jednotlivce, kterým hrozí, že budou vystaveni mučení nebo jinému závažnému porušování lidských práv: zásada nenavracení. Takovéto záruky jsou nezbytné pro ochranu lidí prchajících před násilím a pronásledováním.

Po více než roce a půl ve vazbě se zdravotní stav pastora Tenda, konkrétně jeho diabetes, stal velice závažným. Oslepl na jedno oko, zatímco v tom druhém zrak ztrácí a trpí ztrátou citu a brněním v končetinách. Po celém těle má vředy. Když byl zadržen imigračními a celními složkami v Port Isabel Service Processing Center, jeho diabetes byl pod kontrolou. Nicméně po nástupu do vazby mu byla změněna léčba a odepřena strava vhodná pro diabetiky. Zařízení, kterým si mohl kontrolovat hladinu cukru v krvi, mu bylo zabaveno. Diabetes je podle právních předpisů Spojených států považován za postižení. Nicméně i přes opakované žádosti nebylo pastoru Tendovi umožněno přesunout se do ubikací pro lidi s postižením. Dodnes nebyly podniknuty žádné kroky pro zlepšení zdravotního stavu, ve kterém se pastor nachází, jako změna jeho diety či zlepšení zdravotní péče.

I přes jeho zhoršující se zdravotní stav a narušený autoimunitní systém je i nadále zamítavě reagováno na jeho žádosti o propuštění, a to bez udání konkrétních důvodů. Do 18. června 2020 bylo 52 ze 193 lidí zadržených v Port Isabel testováno na přítomnost nemoci COVID-19 s pozitivním výsledkem. Amnesty International ze strany imigračních a celních složek zaznamenala neschopnost aplikovat ochranná opatření, jako poskytnutí mýdla nebo dezinfekce zadrženým, adekvátní lékařskou péči pro ty, u nichž se projevují příznaky nemoci COVID-19, a dodržování rozestupů podle pravidel Centra pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC) a globálních standardů.

Pozadí

Zadržení žadatelů o azyl by mělo být krajním řešením poté, co všechny ostatní možnosti pro každý individuální případ byly vyčerpány. Podle zvláštního zpravodaje OSN ve věcech mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, zadržování žadatelů o azyl jen na základě jejich imigračního statusu může „velice rychle, nebo dokonce okamžitě“ vést ke špatnému zacházení s jednotlivci, kteří se nacházejí v situaci se zvýšenou zranitelností, včetně lidí se zhoršeným zdravotním stavem.

Spojené státy americké mají podle mezinárodního práva povinnost zajistit, aby lidská práva migrantů a žadatelů o azyl byla respektována, chráněna a dodržována. Ve zprávě pracovní skupiny OSN pro nezákonné zadržování z návštěvy USA v roce 2017 je uvedeno, že: „povinné zadržování imigrantů, zejména žadatelů o azyl, je v rozporu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a práv uprchlíků. […] Pracovní skupina zjistila, že současný systém zadržování imigrantů a žadatelů o azyl je v mnoha případech represivní, nepřiměřeně dlouhý, zbytečný a nákladný – pokud existují alternativní řešení založená na komunitách –, […] nezakládající se na individuálním zhodnocení nutnosti a úměrnosti zadržení, implementovaný v ponižujících podmínkách a používaný jako odstrašující prostředek pro oprávněné žadatele.“

Podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvě proti mučení a mezinárodního zvykového práva jsou Spojené státy povinné nenavracet jednotlivce, kteří se nacházejí v nebezpečí mučení, nebo jiného závažného porušování lidských práv: zásada nenavracení. Podle zákonů Spojených států, všechny osoby zajištěné na hranici „budou zadrženy“ a budou dále čekat na výsledek deportačního řízení. Zákony Spojených států dále specifikují, že zadržené osoby mohou být podmínečně propuštěny podle individuální potřeby v případě „bezodkladných humanitárních důvodů“ nebo „signifikantního veřejného přínosu“ v případě, že osoby nepředstavují buď bezpečnostní riziko, nebo není riziko, že uprchnou. Imigrační a celní složky poskytují ředitelům oblastních kanceláří možnost podmínečně propustit jednotlivce, kteří prokázali důvodnou obavu ze stejných důvodů, včetně osob, jejichž další zadržování není ve veřejném zájmu a osob se zhoršeným zdravotním stavem.

ZůstaŇme v kontaktu

Odebírejte novinky a petice e-mailem.



Souhlasím se zpracováním osobních údajů podle Zásad o ochraně a zpracování osobních údajů AI ČR