Amnesty rovněž znovu vyzývá k okamžitému příměří a k tomu, aby Izrael ukončil svou pokračující genocidu vůči Palestincům v Gaze. Během posledního měsíce Izrael opět vystupňoval svou agresi, připravil o život stovky civilistů, úmyslně ničil civilní infrastrukturu a násilně vysídlil statisíce Palestinců. Tím dlouhodobě demonstruje své odhodlání dosáhnout jejich fyzického zničení. 

Současná izraelská vojenská eskalace v Gaze, zejména ve městě Gaza, má nejen katastrofální následky pro Palestince snažící se přežít uměle vyvolaný hladomor a nucené vysídlení, ale zároveň dále ohrožuje životy Izraelců a dalších osob držených palestinskými ozbrojenými skupinami. Dne 20. září 2025 zveřejnily Brigády Izz ad-Dína al-Kassáma, vojenské křídlo Hamásu, to, co označily za „rozlučkový obrázek“ s fotografiemi lidí stále držených jako rukojmí – což ještě více prohloubilo obavy o jejich osud. 

Ze 47 lidí, kteří jsou nadále nezákonně drženi, se věří, že přibližně 20 (všichni muži) je stále naživu. Jsou ve vážném ohrožení smrti, mučení a jiného špatného zacházení. Jsou posledními z 251 osob – převážně civilistů –, kteří byli uneseni, většinou živí, a odvlečeni do Gazy během brutálních útoků vedených Hamásem dne 7. října 2023. Většina byla unesena živá, avšak ve 36 případech palestinští útočníci odnesli těla obětí zabitých během útoků. Braní rukojmích je vážným porušením mezinárodního humanitárního práva a představuje válečný zločin. 

„Do doby jejich propuštění musí Hamás zajistit, aby se se všemi rukojmími zacházelo humánně a aby měli možnost pravidelně a důstojně komunikovat se svými rodinami a blízkými. Hamás a další palestinské ozbrojené skupiny musí rovněž okamžitě a bezpodmínečně vrátit těla všech osob odvlečených 7. října 2023. Cokoli menšího i nadále představuje závažné zločiny podle mezinárodního práva a je dalším zdrojem utrpení rodin zoufale toužících po bezpečném návratu svých blízkých – nebo alespoň po zprávách o nich.“ 

Prohlášení a činy Hamásu a Palestinského islámského džihádu jasně ukazují, že drží civilisty i vojáky jako vyjednávací nástroje, aby donutili izraelské úřady zastavit vojenské útoky, propustit všechny svévolně vězněné Palestince a ukončit blokádu Gazy i nezákonnou okupaci palestinského území. Takové jednání naplňuje definici braní rukojmích podle mezinárodního práva. 

Od října 2023 izraelské úřady dramaticky zvýšily počty zadržených Palestinců v celém okupovaném palestinském území (OPT). Podle organizace Hamoked držel Izrael k 1. září 2025 celkem 11 040 Palestinců, z nichž někteří jsou ve vězení už desítky let. Více než polovina – asi 57 % – je držena bez obvinění a soudu, a to buď v administrativní vazbě, nebo podle tzv. Zákona o nezákonných bojovnících. Podle Jeruzalémského centra pro právní pomoc a lidská práva (JLAC) Izrael zadržuje jako vyjednávací nástroje těla nejméně 730 Palestinců, některá po celá desetiletí. 

Amnesty International požaduje, aby Izrael okamžitě propustil tisíce svévolně zadržovaných Palestinců, ukončil zneužívání palestinských vězňů – včetně mučení, hladovění a sexuálního násilí – a přestal s dlouhodobou nezákonnou praxí zadržování palestinských těl jako vyjednávacích prostředků. 

„Neexistuje žádné ospravedlnění pro braní lidí jako rukojmích ani pro dlouhodobé svévolné věznění bez obvinění a soudu. Svět se nesmí odvracet od lidství,“ dodala Agnès Callamard. 

Unesení izraelští rukojmí čelí od 7. října 2023 děsivým útrapám. Všichni rukojmí byli drženi v izolaci, bez jakéhokoli kontaktu se svou rodinou či přístupu k Mezinárodnímu výboru Červeného kříže (MVČK) až do svého propuštění. Mnohé rodiny po celé měsíce – či ještě déle – nedostaly žádný náznak toho, zda jejich blízcí žijí či zemřeli, což jejich utrpení ještě umocnilo. 

Ve výpovědích poskytnutých Amnesty International, médiím nebo lékařským pracovníkům propustění rukojmí popsali, že byli během zajetí vystaveni zneužívání. Jeden z propuštěných rukojmích sdělil Amnesty International, že on a čtyři další muži byli během několika dní po svém únosu biti a drženi v tunelu, kde jim byl odpírán dostatek jídla a vody. Nejméně pět dalších mužů a jedna žena veřejně uvedli, že byli biti a jinak fyzicky týráni, a čtyři ženy, dvě dívky a dva muži veřejně popsali, že byli vystaveni sexuálnímu násilí, nucené nahotě nebo hrozbám vynuceného sňatku. Tyto formy fyzického a sexuálního násilí představují mučení nebo jiné nelidské či ponižující zacházení podle mezinárodního práva. 

Lékař, který se podílel na ošetřování rukojmích propuštěných v listopadu 2023, uvedl Amnesty International, že někteří z nich hlásili, že byli biti, nuceni sledovat nebo se účastnit násilných činů, drženi v izolaci nebo úplné tmě a zbavováni základních potřeb. To mělo vážné a dlouhodobé důsledky pro jejich duševní i fyzické zdraví. Tentýž lékař uvedl, že někteří navrátivší se rukojmí vypověděli, že byli vystaveni sexuálnímu násilí, včetně nucené nahoty a sexuálních útoků. 

Nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise OSN pro okupované palestinské území včetně východního Jeruzaléma a Izrael (UN Commission of Inquiry) uvedla v září 2024, že „obdržela věrohodné informace o tom, že někteří rukojmí byli během zajetí vystaveni sexuálnímu a genderově podmíněnému násilí“, včetně jedné ženy, která nahlásila znásilnění. Úřad zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro sexuální násilí v konfliktech a Úřad prokurátora Mezinárodního trestního soudu (MTS) rovněž uvedly, že nalezly důkazy o sexuálním násilí, včetně znásilnění, páchaného na rukojmích. Předběžná komora MTS při schvalování žádosti prokurátora o vydání zatykače na Mohammeda Diaba Ibrahima Al-Masrího (známého jako Mohammed Deif), velitele vojenského křídla Hamásu, konstatovala, že „někteří rukojmí, zejména ženy, byli během zajetí v Gaze vystaveni sexuálnímu a genderově podmíněnému násilí, včetně nucené penetrace, nucené nahoty a ponižujícího zacházení“. 

Hamás a Palestinský islámský džihád vystavovali všechny rukojmí i jejich rodinné příslušníky psychickému nátlaku. Všichni byli drženi v izolaci, bez kontaktu s okolním světem. Byla jim upírána komunikace s rodinami i přístup k MVČK až do propuštění. Nebyl poskytnut seznam rukojmích ani žádné informace o jejich umístění či zdravotním stavu, čímž byly rodiny zbaveny zpráv o svých blízkých. Příbuzní rukojmích, se kterými Amnesty International hovořila, popsali, že celé měsíce či déle nedostali informace o tom, zda jsou rukojmí naživo a snášeli nesnesitelnou bolest a úzkost z toho, že nevěděli, kde a v jakém stavu jejich blízcí jsou – nebo zda se vůbec kdy vrátí. 

Podle svědectví propuštěných rukojmích poskytovaných lékařům palestinské ozbrojené skupiny záměrně oddělovaly příslušníky rodin a některé děti nechávaly zcela samotné. Erez Calderon, kterému bylo 11 let, když byl unesen z kibucu Nir Oz, a jehož zajetí bylo zaznamenáno na video ověřené Amnesty International, sdělil izraelským médiím, že byl držen odděleně od otce a sestry. To potvrdili také jeho příbuzní v jiných mediálních výpovědích. 

Hamás a palestinské ozbrojené skupiny zveřejňovaly fotografie a videa rukojmích, často zraněných, v bolestech, vystrašených nebo žadonících o život či propuštění. Rovněž rukojmí veřejně vystavovali davům během únosu a při ponižujících „ceremoniích propuštění“. Takové zacházení je formou útoku na lidskou důstojnost, které je zakázáno mezinárodním humanitárním právem a představuje válečný zločin. 

Na přelomu července a srpna 2025 zveřejnily palestinské ozbrojené skupiny online videa dvou rukojmích, z nichž bylo patrné, že jsou vystaveni vážnému týrání. Jeden z nich, Rom Braslavski, je na záznamu vidět vyhublý a plačící na podlaze tunelu, přičemž říká, že je příliš slabý na to, aby vstal, a že je na pokraji smrti. Video neslo logo Brigád al-Kuds, vojenského křídla Palestinského islámského džihádu. Tato skupina navíc tvrdila, že od natočení videa ztratila kontakt s Braslavského vězniteli. V jiném videu z 2. srpna 2025 je Evyatar David, vyhublý, držen v tunelu a nucen kopat hrob, o němž říká, že je jeho vlastní. Podrobně popisuje, jak bez jídla přežíval celé dny, což dokládá i kalendář. Nucení k vykopávání vlastního hrobu za těchto okolností představuje formu mučení, stejně jako úmyslné odpírání jídla po delší dobu a psychické týrání. 

Držení rukojmích a zveřejňování záznamů o jejich utrpení není zločinem pouze vůči bezprostředním obětem, ale také způsobuje nesnesitelnou nejistotu a úzkost jejich rodinám – což rovněž představuje mučení nebo jiné kruté zacházení. 

Podle databáze izraelského deníku Haaretz, ověřené proti dalším zdrojům, bylo během útoků vedených Hamásem na jihu Izraele 7. října 2023 uneseno celkem 251 osob. Z toho bylo 27 aktivních vojáků, zatímco drtivá většina zbývajících 224 byli civilisté – 124 mužů, 64 žen a 36 dětí. Mezi unesenými bylo 16 dětí mladších 10 let a devět osob starších 80 let. Většina byli židovští Izraelci, včetně držitelů dvojího občanství. Sedm byli beduínští občané Izraele a nejméně 35 byli cizinci. V 36 případech byly do Gazy odvlečeny již mrtvé oběti. 

Na základě videozáznamů a svědectví Amnesty International zdokumentovala incidenty, kdy jednotlivci, páry a celé rodiny byli násilím odvlečeni ze svých domovů v civilních komunitách a převezeni do Gazy – včetně únosů provedených členy Brigád al-Kassám. Stejně tak bylo zdokumentováno odvlečení mladých lidí z hudebního festivalu Nova a okolí, někteří byli násilím vytaženi ze skladišť raket, kde se ukrývali. 

Jednou z unesených je Shoshan Haran, zakladatelka a prezidentka izraelské rozvojové nevládní organizace Fair Planet a členka mírového hnutí Women Wage Peace, byla unesena se šesti členy své rodiny, včetně tří dětí, a držena Hamásem. Žila v kibucu Be’eri, asi 4 km od plotu kolem Gazy. Po více než 50 dnech v zajetí byla propuštěna, přičemž se dozvěděla, že její manžel Avshalom Haran byl při útoku zabit. Její zeť Tal Shoham strávil v zajetí více než 500 dní, než byl propuštěn. Její sestra Lilach Kipnis, švagr Eviatar Kipnis a rodinný pečovatel Paul Castelvi byli při útoku na kibuc zabiti. 

Další z rukojmích, Liat Atzili, 49letá učitelka z kibucu Nir Oz, popsala Amnesty International, že ji ozbrojenci vyvlekli z bezpečnostní místnosti, kam se ukryla, a odvezli do Gazy. Strážci jí řekli, že jsou členy Hamásu, a během zajetí ji navštěvovali i další členové hnutí, údajně ve vyšších funkcích. 

V zajetí ozbrojených skupin se ocitl také Hersh Goldberg-Polin, 22letý mladík, který byl unesen z raketového krytu poblíž festivalu Nova, kam se uchýlil poté, co se pokusil uprchnout z napadeného areálu. Videozáznamy potvrdily, že byl při únosu těžce zraněn. 

Amnesty International má také důkazy o tom, že palestinští bojovníci – pravděpodobně z Brigád al-Kassám i Brigád mučedníků al-Aksá – odvlekli do Gazy těla osob zabitých nebo smrtelně zraněných při útocích na jihu Izraele. Rodinám tak byla upřena možnostdůstojného pohřbu a často celé měsíce netušily, zda jejich blízcí ještě žijí, nebo byli zabiti. 

Podle zpráv nejméně 48 rukojmích, kteří byli uneseni živí, zemřelo v Gaze. Jiní byli propuštěni v rámci vyjednaných výměn nebo zachráněni při izraelských vojenských operacích – jedna z nich si však vyžádala životy stovek Palestinců. 

Brigády al-Kassám (vojenské křídlo Hamásu) a Brigády al-Kuds (vojenské křídlo Palestinského islámského džihádu) veřejně hrozily, že v reakci na izraelské útoky nebo kvůli obavám z pokusů o záchranu rukojmí tyto osoby zabijí. 

1. září 2024 izraelská armáda oznámila, že den předtím nalezla v podzemním tunelu v Rafáhu těla šesti izraelských rukojmích. Nedaleko v srpnu 2024 objevila jiného rukojmí, Qaida Farhana Alkadiho, ještě živého. O den později zveřejnil mluvčí Brigád al-Kassám Abu Obeida sérii příspěvků na sociálních sítích, v nichž naznačil, že šest rukojmích bylo zabito, aby se zabránilo jejich záchraně. 

V roce 2025 Brigády al-Kassám stupňovaly výhrůžky. Dne 15. února 2025 zveřejnily video, v němž donutili jednoho rukojmího, propouštěného v rámci výměny, držet přesýpací hodiny nad fotografií jiného rukojmího, Matana Zangaukera, se vzkazem, že zbývajícím rukojmím dochází čas. 24. března 2025 vydaly další video, v němž dva rukojmí prosí o dohodu o výměně jako o jedinou šanci na přežití. 

21. února 2025 byly rodině navráceny ostatky jedněch z nejznámějších rukojmích – Shiri Bibas a jejích synů, devítiměsíčního Kfira a čtyřletého Ariela. Její manžel Yarden Bibas byl propuštěn o tři týdny dříve. Záznam z prosince 2024 ukazoval, že Shiri a její děti byly údajně zabity při izraelském náletu spolu se svými vězniteli, ale žádná ze stran nepředložila důkazy. 

Někteří rukojmí byli zabiti přímo izraelskou armádou. Nejznámějším případem je zastřelení Yotama Haima (28), Samera Talalky (22) a Alona Shamrise (26) dne 15. prosince 2023 v čtvrti Šudžajía v Gaze, kde izraelské jednotky čelily odporu. Armáda se k zabití přihlásila ihned, avšak v případě dalších tří rukojmích (Nika Beizera, Rona Shermana a Elia Toledana) trvalo téměř deset měsíců, než oznámila, že byli zabiti při náletu už v listopadu 2023. 

Při útocích na jih Izraele 7. října 2023 bylo zabito přibližně 1 200 lidí, z toho více než 800 civilistů, včetně nejméně 36 dětí. Oběti byli převážně židovští Izraelci, ale také beduínští občané a desítky zahraničních pracovníků, studentů a žadatelů o azyl. Zraněno bylo více než 4 000 lidí a stovky domů i civilních staveb byly zničeny nebo učiněny neobyvatelnými. Amnesty International uzavírá, že palestinské ozbrojené skupiny spáchaly válečné zločiny a porušení mezinárodního humanitárního práva během útoků a dále pokračují v páchání zločinů držením a špatným zacházením s rukojmími a jejich zadržováním. 

V květnu 2024 požádal Úřad prokurátora Mezinárodního trestního soudu o vydání zatykačů na vůdce Hamásu – Ismaila Haníju, Mohammeda Deifa a Jahjá Sinwara – za údajnou odpovědnost za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, včetně vyhlazování, vražd, znásilnění a jiného sexuálního násilí, braní rukojmích, mučení a jiných nelidských činů. V listopadu 2024 soud vydal zatykač na Mohammeda Deifa. Všechna řízení však byla ukončena poté, co byli tito tři vůdci potvrzeni jako zabití při izraelských vojenských operacích. 

Izraelská vojenská ofenzíva zahájená po útocích 7. října 2023 si podle ministerstva zdravotnictví v Gaze vyžádala více než 65 000 mrtvých, včetně přes 18 000 dětí, a více než 200 000 zraněných. Desítky tisíc Palestinců zůstávají nezvěstné, pravděpodobně pod troskami. Podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) bylo zničeno nebo poškozeno 78 % všech staveb v Gaze. 

V listopadu 2024 vydal Mezinárodní trestní soud zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Yoava Gallanta za válečné zločiny vyhladovění civilistů a úmyslné útoky proti civilnímu obyvatelstvu, a za zločiny proti lidskosti – vraždy, pronásledování a jiné nelidské činy. 

V prosinci 2024 Amnesty International dospěla k závěru, že Izrael páchá genocidu na Palestincích v Gaze prostřednictvím masového zabíjení, způsobování vážných fyzických i psychických útrap a úmyslného vytváření životních podmínek, které mají vést k jejich fyzickému zničení. 

Tisíce Palestinců z Gazy, většinou civilistů, byly během izraelských operací zadrženy, často vystaveny veřejnému ponižování a mučení před převozem do detenčních táborů a věznic na izraelském území. Ve věznicích izraelské úřady systematicky používají mučení či jiné kruté zacházení, včetně hladovění, fyzického a sexuálního násilí, a odpírají vězňům přístup k nezávislým monitorům a humanitárním organizacím. Podle palestinských zdrojů od 7. října 2023 přišlo v izraelské vazbě o život nejméně 76 Palestinců – skutečný počet bude pravděpodobně vyšší. 

Útoky z 7. října 2023 se odehrály na pozadí dlouhodobé izraelské okupace okupovaných palestinských území a rozsáhlého porušování práv Palestinců izraelskými silami – včetně systému apartheidu a dlouholetého nezákonného blokádního režimu uvaleného na Gazu od roku 2007.