Všeobecná deklarace lidských práv stanovuje, že všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv, a že každý má všechna práva a všechny svobody v ní stanovené bez jakéhokoli rozlišování. Amnesty International proto věří, že všichni lidé bez ohledu na sexuální orientaci nebo pohlavní identitu by měli mít možnost těšit se ze svých lidských práv. Ačkoli Všeobecná deklarace lidských práv výslovně nezmiňuje sexuální orientaci nebo pohlavní identitu, neustále se vyvíjející pojetí mezinárodní legislativy o lidských právech obsahuje široký výklad zahrnující práva a ochranu těchto práv pro členy LGBT+ komunity kdekoli ve světě.

Otázky sexuální orientace a genderové identity na mezinárodní úrovni řeší principy Yogyakarta, které byly v roce 2006 vypracovány a schváleny významnou skupinou odborníků na lidská práva a práva LGBT+ osob s cílem nastínit uplatňování těchto otázek na širokou škálu mezinárodních standardů lidských práv. Vznikly v Yogyakartě v Indonésii jako odpověď na nechvalně proslulé případy zneužívání a poskytují obecný rámec pro uplatňování mezinárodní legislativy lidských práv v případech násilí zažitého lesbami, gayi, bisexuály a transgender osobami.

Na světě nicméně zůstává mnoho případů, kdy může sexuální orientace nebo pohlavní identita přivést člověka k exekuci, uvěznění, mučení, násilí nebo diskriminaci. Rozsah tohoto zneužívání je neomezený a je v rozporu se základními principy mezinárodní lidskoprávní legislativy. Může zahrnovat porušování dětských práv, mučení a kruté, nelidské a ponižující zacházení (Článek 5 Všeobecné deklarace lidských práv), svévolné zadržování na základě identity nebo přesvědčení (Článek 9), omezení svobody shromažďování (Článek 20) a odepření základních práv při spravedlivém procesu.

Amnesty International již dlouho bojuje proti pronásledování, násilí a diskriminaci na základě sexuální orientace či genderové identity. Dnes pracujeme na širokém spektru otázek včetně protichůdných zákonů, které kriminalizují sexuální jednání LGBT+ lidí či vylučují jejich právní ochranu včetně jejich zneužívání, omezování jejich svobody projevu a shromažďování.


LGBTI+ V ČESKÉ REPUBLICE

Gayové a lesby existují všude po světě napříč všemi kulturami. Není tomu jinak ani v České republice.

V naší zemi byla homosexualita dekriminalizována v roce 1961. K dalšímu posunu v oblasti LGBT+ práv v Česku došlo po Sametové revoluci, kdy byla sjednocena hranice legálního věku způsobilosti k pohlavnímu styku na 15 let (dříve byla stanovená na 15 let pro heterosexuály a 18 let pro homosexuály). Směrem k rovnoprávnosti gayů a leseb přispěl i „antidiskriminační zákon“, který zakazuje nerovné zacházení z důvodu sexuální orientace člověka.

Stejnopohlavní páry v Česku mají od roku 2006 možnost formálně zpečetit svoji lásku vstupem do registrovaného partnerství. Registrované partnerství je jednou z forem státního uznání důvěrných vztahů, které přináší vzájemná práva a povinnosti. Mnoho lidí si myslí, že registrované partnerství a manželství je to samé. Ve skutečnosti ale existuje velké množství rozdílů, které gayům a lesbám přináší v praktickém i rodinném životě mnoho překážek. Láska nezná diskriminaci a ani naše zákony by neměly. Proto pokud stát prostřednictvím manželství uznává a chrání partnerské vztahy dvou milujících se lidí ve svých zákonech, neměl by toto uznání a ochranu někomu odpírat jen kvůli sexuální orientaci.

V dubnu 2021 byla předložena Vládní strategie rovnosti a odstraňování bariér důstojného života LGBTI+ lidí v ČR 2021–2026 a nyní je podrobena široké diskusi v rámci meziresortního připomínkového řízení. Strategie je prvním vládním dokumentem, který se komplexně věnuje právům, životům a problémům LGBTI+ lidí v ČR. Věnuje se šesti strategickým oblastem, jedná se o ochranu lidské důstojnosti a práva na sebeurčení, rodinné vztahy, zaměstnání a pracovní život, sociální a zdravotní oblast, vzdělávání a institucionální ochrana práv LGBTI+ lidí. Ve zmíněných oblastech přináší návrhy opatření směřující k lepší ochraně práv, odstranění bariér a rovnému postavení LGBTI+ lidí v České republice. Opatření vycházejí z ústavního pořádku České republiky, z jejích mezinárodních závazků a standardů ochrany práv LGBTI+ lidí a opírají se o relevantní data a vědecké poznatky.

Násilné činy, nenávistné útoky i kriminalizace na základě sexuální orientace a genderové identity

Ve průzkumu z roku 2019 provedeném veřejným ochráncem práv uvedlo 86% transgender osob, že se v posledních pěti letech setkalo s diskriminací, ve srovnání s 58% leseb a 33% gayů. Více než jedna třetina dotázaných LGBTI+ lidí uvedla, že se setkala s diskriminací, což je třikrát více než u běžné populace. Z LGBTI+ účastníků průzkumu 91% uvedlo, že nehlásilo případy diskriminace úřadům, protože se domnívali, že incidenty jsou ojedinělé nebo že by orgány nejednaly. Nejčastějšími místy, kde docházelo k diskriminaci LGBTI+ osob, byla práce a škola.

Během týdne Prague Pride v srpnu 2019 zapálil útočník duhovou vlajku a vystřelil světlice na návštěvníky Pride Village - centra Prague Pride aktivit. Pachatel byl podmíněně odsouzen k 10 měsícům odnětí svobody s podmíněným trestem na dobu pěti let a byl mu vyměřen peněžitý trest.

Nevládní organizace uvedly 50% nárůst LGBTI+ dětí a dospívajících, kteří hledali pomoc v krizových centrech během pandemie COVID-19. Nevládní organizace připisují tento nárůst nemožnosti LGBTI+ mládeže (z nichž se někteří ještě veřejně nepřihlásili ke své sexuální orientaci) se sociálně a osobně spojit se svými LGBTI+ vrstevníky.