Amnesty International

EN / DE

Zákon zakazující „propagaci netradičních sexuálních vztahů mezi mladistvými“, který je známý také jako „zákon o homosexuální propagandě“, byl v Rusku schválen v červnu 2013. Do ruského správního řádu přidal článek 6.21, a stal se tak nástrojem pro trestání těch, kteří - podle úřadů - prosazovali „netradiční sexuální vztahy“.

„Amnesty má za to, že takový zákon zasahuje do práva na svobodu projevu a bojuje za jeho zrušení. Zákon má negativní dopad na snahy LGBT+ organizací i jednotlivých aktivistů,“ upozorňuje Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International ČR.

Zákon v praxi nezahálí

Lidí, kteří na zákon už doplatili, je celá řada.  Třeba LGBTI aktivisté Nikolaj Alexejev, Nikolaj Bajev a Alexej Kiselev. V lednu 2014 tito tři aktivisté podali stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, kde tvrdili, že jejich práva zajišťovaná evropskou Úmluvou o lidských právech byla porušena. V červnu 2017 soud potvrdil, že Rusko porušilo článek 10 (právo na svobodu projevu) a článek 14 (zákaz diskriminace) Úmluvy a musí aktivistům poskytnout finanční kompenzaci. Rusko se proti rozhodnutí odvolalo.

Evdokia Romanovová, LGBT aktivistka z ruské Samary, byla 26. července obviněna z „propagace homosexuality“, potom co sdílela odkazy na internetové stránky nadnárodní organizace Youth Coalition for Sexual and Reproductive Rights a články o rovnoprávnosti LGBT lidí. Evdokia dostala 18. října 2017 za sdílení článků pokutu v přepočtu 19 tisíc korun.

Čečenský prezident si nebere servítky

31. července 2017 organizace Russian LGBT Network zveřejnila zprávu o pronásledování LGBT lidí v Čečensku. Report s názvem „Řekli, že nejsem člověk, že nejsem nic. Že bych měl být raději terorista, než buzna“ je založena na svědectví 33 lidí z Čečenska, kteří byli pronásledováni, nelegálně zadržování a mučeni. V této zprávě se odhalují detaily pronásledování gayů, leseb, bisexuálů a transsexuálů v Čečensku. Na základě svědectví zpráva odhaluje brutalitu mučení a podíl čečenských úřadů na pronásledování LGBT lidí.

Během rozhovoru s reportérem HBO Davidem Scottem byl čečenský prezident Ramzan Kadyrov dotazován na pronásledování homosexuálů. Jako odpověď se Kadyrov zasmál a řekl, „že je to nesmysl. Nemáme takové lidí. Nemáme gaye. Pokud jsou nějací, vezměte si je do Kanady. Chvála Bohu (Alláhovi). Vezměte je daleko od nás, abychom je neměli doma. Abychom očistili naši krev, pokud zde jsou nějací, vezměte je." Když byl Kadyrov nadále tlačen k odpovědi, zda byl znepokojen, když četl zprávy o pronásledování, odpověděl, že "oni (homosexuálové) jsou ďáblové. Jsou na prodej. Nejsou lidé. Bůh je zatratí za to, za co nás obviňují."

Je ironické, že rozhovor s Ramzanem Kadyrovem byl zveřejněn v den osmého výročí vraždy významné obhájkyně lidských práv a kritičky Kadyrova Natálie Estemirové.

Velmi častým způsobem pronásledování aktivistů za práva gayů a leseb v Rusku je obvinění z jiných trestných činů, které působí jako výhrůžky.

O LGBT+...

Všichni máme nějakou sexuální orientaci a pohlavní (genderovou) identitu a tento sdílený fakt znamená, že diskriminace členů komunity leseb, gayů, bisexuálů a transgender osob založená na sexuální orientaci a/nebo pohlavní identitě je problém, který přesahuje tuto komunitu a týká se nás všech.

Všeobecná deklarace lidských práv stanovuje, že všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv, a že každý má všechna práva a všechny svobody v ní stanovené bez jakéhokoli rozlišování. Amnesty International proto věří, že všichni lidé bez ohledu na sexuální orientaci nebo pohlavní identitu by měli mít možnost těšit se ze svých lidských práv. Ačkoli Všeobecná deklarace lidských práv výslovně nezmiňuje sexuální orientaci nebo pohlavní identitu, neustále se vyvíjející pojetí mezinárodní legislativy o lidských právech obsahuje široký výklad zahrnující práva a ochranu těchto práv pro členy LGBT+ komunity kdekoli ve světě.

Otázky sexuální orientace a genderové identity na mezinárodní úrovni řeší principy Yogyakarta, které byly v roce 2006 vypracovány a schváleny významnou skupinou odborníků na lidská práva a práva LGBT+ osob s cílem nastínit uplatňování těchto otázek na širokou škálu mezinárodních standardů lidských práv. Vznikly v Yogyakartě v Indonésii jako odpověď na nechvalně proslulé případy zneužívání a poskytují obecný rámec pro uplatňování mezinárodní legislativy lidských práv v případech násilí zažitého lesbami, gayi, bisexuály a transgender osobami.

Na světě nicméně zůstává mnoho případů, kdy může sexuální orientace nebo pohlavní identita přivést člověka k exekuci, uvěznění, mučení, násilí nebo diskriminaci. Rozsah tohoto zneužívání je neomezený a je v rozporu se základními principy mezinárodní lidskoprávní legislativy. Může zahrnovat porušování dětských práv, mučení a kruté, nelidské a ponižující zacházení (Článek 5 Všeobecné deklarace lidských práv), svévolné zadržování na základě identity nebo přesvědčení (Článek 9), omezení svobody shromažďování (Článek 20) a odepření základních práv při spravedlivém procesu.

Amnesty International již dlouho bojuje proti pronásledování, násilí a diskriminaci na základě sexuální orientace či genderové identity. Dnes pracujeme na širokém spektru otázek včetně protichůdných zákonů, které kriminalizují sexuální jednání LGBT+ lidí či vylučují jejich právní ochranu včetně jejich zneužívání, omezování jejich svobody projevu a shromažďování.