Pozadí

Sin-ťiang je jednou z etnicky nejrozmanitějších oblastí Číny. Více než polovina z dvaceti dvou milionů obyvatel regionu patří k převážně turkickým a muslimským etnickým skupinám včetně Ujgurů (přibližně 11,3 milionu), Kazachů (přibližně 1,6 milionu) a dalších obyvatel, jejichž jazyky, kultura a způsob života se výrazně odlišují od Chánů, kteří tvoří většinu obyvatel „vnitřní“ Číny.

V březnu 2017 ustanovila vláda Sin-ťiangu „nařízení o deextremizaci“, jež identifikuje a zakazuje širokou škálu chování označených jako „extremistická“, jako „šíření extremistických myšlenek“, hanobení nebo odmítání sledování veřejných rozhlasových a televizních programů, nošení burek, dlouhých vousů, odmítání národní politiky a vydávání, stahování, uschovávání a čtení článků, publikací nebo audiovizuálních materiálů s „extremistickým obsahem“. Nařízení také stanovilo „systém odpovědnosti“ vládních kádrů za „protiextremistické“ činnosti a stanovilo každoroční kontroly jejich výkonu.

Odhaduje se, že až milion Ujgurů, Kazachů a jiných převážně muslimských osob je v současné době zadržován v tzv. převýchovných táborech. Čínské orgány popíraly existenci takovýchto zařízení až do října 2018, poté je začaly označovat jako dobrovolná, bezplatná centra odborného vzdělávání. Tvrdí, že cílem tohoto odborného vzdělávání je poskytnout lidem technické a odborné vzdělání, aby si mohli najít práci a stát se „užitečnými“ občany. Ovšem vysvětlení Číny odporuje zprávám bývalých vězňů o bití, nedostatku jídla a samovazbě. Čína odmítá výzvy mezinárodního společenství, včetně Amnesty, aby nezávislým pozorovatelům umožnila neomezený vstup do Sin-ťiangu. Místo toho se Čína snaží kritiku umlčet tím, že zve na návštěvu oblasti delegace z různých zemí na pečlivě organizované a důkladně monitorované prohlídky.