Urgentní
akce

Turecký řidič autobusu bezdůvodně vážně zraněn policisty

  Případ

Hakan Yaman z Istanbulu byl v červnu 2013 vážně zraněn policií při návratu ze zaměstnání v domnění, že je účastníkem demonstrace, která se konala v blízkosti jeho bydliště. Měl zlomenou lebku, nos, klíční kost a čelist. Přišel o oko. Za tento čin nebyl dosud nikdo potrestán. Amnesty International považuje hrubé použití síly a násilí ze strany turecké policie při potlačování nenásilných protestů za hrubé porušení práva na svobodné shromažďování a svobodu projevu.

Sedmatřicetiletý otec dvou dětí Hakan Yaman z tureckého Istanbulu byl 3. června 2013 zbit a vážně zraněn policií blízko svého domu ve čtvrti Sarigazi. Pracuje jako řidič autobusu a okolo jedenácté hodiny večer se vracel domů. Zaparkoval několik ulic od svého domu a zbytek cesty šel pěšky. Blízko Demokratické třídy se právě konala demonstrace. Sám popsal Amnesty International, co se poté stalo:

„Několik set metrů ode mě stály policejní jednotky. Nejdřív mě zasáhlo vodní dělo. Potom jsem dostal ránu do břicha plechovkou slzného plynu a upadl jsem. Několik policistů mě začalo bít do hlavy, jeden z nich mi mířil na oči a do jednoho oka mi hodil nějaký tvrdý předmět. Ležel jsem na zemi a nehýbal se. Potom jsem slyšel jednoho policistu, jak říká: „Tenhle skončil, doděláme ho“. Odtáhli mě asi deset nebo dvacet metrů dál a hodili mě do ohně. Potom odešli. Podařilo se mi dostat se z ohně ven, nějací demonstranti mě odvedli domů. Až v nemocnici pak zjistili, jak vážně jsem byl zraněn.“

Podle soudní lékařské zprávy utrpěl Hakan Yaman vážná poranění hlavy a obličeje. Měl frakturu lebky táhnoucí se z temene až k čelisti, zlomený nos, lícní kost, kosti na čele a také čelist. O jedno oko přišel úplně, druhé bylo zasaženo z 80%. Na zádech měl popáleniny druhého stupně. Během útoku ztratil vědomí. Očitý svědek, který viděl napadení z okna, natočil část útoku na video telefonem. Policie údajně hodila plechovku slzného plynu také do domu dalšího svědka, který se snažil útok na Hakana Yamana zastavit. Na videu jsou vidět dva policisté vedle vodního děla a další čtyři, kteří táhnou muže po zemi směrem k ohni.

Hakan Yaman podal trestní oznámení pro pokus o vraždu. Dosud vypovídali tři policisté, všichni zbití Hakana Yamana popřeli. Do 11. září 2013 nebyl nikdo uvězněn.

  Aktuality

  Článek publikován 2.6.2016

Turecko: Po třech letech od zranění Hakana Yamana stále žádná spravedlnost

Navzdory prokazatelným důkazům, nebyli policisté, kteří v roce 2013 zaútočili na istanbulského řidiče autobusu v domnění, že se účastní demonstrace, ani po 3 uplynulých letech identifikováni ani stíháni.

  Článek publikován 10.11.2015

Případ policejního útoku na Hakana Yamana bez pokroku

Tým Amnesty International nedávno mluvil s Hakanem Yamanem. V jeho věci nenastal žádný pokrok. Vyšetřování není dosud uzavřeno a stíhání má být teprve zahájeno.

Pozadí

Protesty v parku Gezi

30. května 2013 rozehnala policie v Istanbulu malou demonstraci, kterou pořádalo několik set zastánců ochrany životního prostředí na protest proti zastavění parku Gezi, jedné z mála zelených ploch v metropoli. Policisté při zásahu použili slzný plyn, zbili demonstranty a zapalovali jejich stany. Během dalších dnů se tisíce protestujících vydaly do ulic ve velkých městech po celém Turecku. V polovině června už protesty zasáhly velkou většinu z 81 tureckých provincií a v ulicích měst demonstrovaly stovky tisíc lidí. V plánech výstavby v blízkosti náměstí Taksim a parku Gezi je zahrnuto zbudování repliky osmanských kasáren z 19. století, obchodní centrum a mešita. Protesty začaly nejen kvůli zničení parku, ale také proto, že vláda nerespektovala veřejné zájmy a názory.

Úřady požadavky demonstrantů odmítly a popřely jejich práva na pokojný protest. Tím se ale rozvířila další vlna nepokojů. Policie navíc zareagovala nepřiměřeným násilím - použila vodní děla a velké množství slzného plynu. Sdělovací prostředky v zemi následně čelily kritice, že selhaly při ochraně demonstrantů a nedostatečně představovaly jejich názory. Rozhodnutí tureckého vysílání americké zpravodajské stanice CNN, CNN Türk, zařadit o prvním víkendu masových nepokojů na program vysílání dvouhodinový dokument o tučňácích, se stalo symbolem mediální autocenzury.

První protesty se konaly 1. a 2. června 2013. Během čtyř dní policie zranila přes 2 000 lidí. Podle Turecké zdravotnické asociace bylo do konce června zraněno přes 8 000 lidí. U tří zabití pak byla v červenci prokázána přímá souvislost s policejním násilím. Jedenáct lidí přišlo o zrak po útocích plastovými projektily a plechovkami slzného plynu.

Mučení a beztrestnost v Turecku

Amnesty International se dlouhodobě zabývá neúměrným používáním síly a násilí ze strany policie v Turecku. V roce 2012 byly ohlášeny tři případy úmrtí, které byly v jeho přímém důsledku. V prosinci 2012 bylo zraněno přes 50 studentů během potlačení demonstrace na kampusu Middle East Technical University v Ankaře během návštěvy ministerského předsedy. Jeden ze studentů byl hospitalizován kvůli silnému krvácení na hlavě po zásahu plechovkou slzného plynu.

1. června 2013 policie násilně potlačila demonstrace na mnoha místech Turecka včetně epicentra protestů na istanbulském náměstí Taksim. Po zásahu plechovkou slzného plynu byla 17letá dívka 24 hodin v kómatu, další z demonstrantů přišel o zrak. Vyšetřování a obvinění policistů z porušení lidských práv během protestů není tureckými úřady vedeno důsledně a dává obětem jen malou naději, že se dočkají spravedlnosti a původci trestných činů stanou před soudem.