Urgentní
akce

© Amnesty

25 let vězení, samotka, zákaz návštěv – tak se v Maroku trestá právo na pokojný protest. Pomůžete?

  Případ

Západosaharský aktivista Mohamed Lamine Haddi byl v roce 2013 odsouzen k 25 letům vězení kvůli účasti na protestech proti porušování lidských práv v zemi. K přiznání vykonstruovaných obvinění byl donucen mučením, ve vězení je držen na samotce. Od roku 2020 má zakázané návštěvy rodiny i právníka.

Mohamed Lamine Haddi přijel v říjnu 2010 do stanového tábora Gdeim Izik. Tábor fungoval přibližně měsíc a jeho primárním cílem bylo protestovat proti diskriminaci, chudobě a porušování lidských práv. V táboře se vyskytovalo několik tisíc lidí a v listopadu, přibližně po měsíci pokojných protestů byl uzavřen a demontován marockými policejními silami. Při násilných střetech, ke kterým došlo při likvidaci tábora byly zadrženy stovky lidí, mezi nimi i Mohamed Lamine Haddi.

V roce 2013 byl odsouzen k 25 letům vězení na základě obvinění z účasti a napomáhání „zločinecké organizaci“ a účasti na násilí proti veřejným silám, které vyústilo v úmyslnou smrt, podle článků 293, 129 a 267 marockého trestního zákoníku. Vojenský soud, který jeho a další Západosahařany (přičemž všichni byli civilisté) soudil, neprověřil tvrzení obžalovaných, že byli k podpisu přiznání donuceni mučením. Civilní soud v roce 2017 rozsudek potvrdil.

Ve věznici Tiflet II ho vězeňští dozorci opakovaně slovně uráželi, vyhrožovali mu smrtí a mučením. Mohamed nesmí opustit celu, a to ani na hodinovou procházku, která mu byla dříve povolena, a v cele tak tráví 24 hodin denně. V zimě mu na rozdíl od ostatních vězňů není umožněna teplá sprcha. V březnu 2022 mu jeho rodina poslala balíček s knihami a léky, ale ředitel věznice mu odmítl dát cokoli z balíčku, kromě jedné knihy. Dne 4. dubna 2022 Mohamed Lamine Haddi zavolal své rodině a oznámil jí, že ho vězeňská stráž 28. března 2022 převezla do věznice Kenitra a držela ho tam několik dnů v malé cele o velikosti záchodové kabinky.

Zdravotní stav Mohameda Lamine Haddiho se výrazně zhoršil po jeho 69denní hladovce v lednu 2021, kterou se domáhal ukončení špatného zacházení. Během ní sdělil své rodině, že se mu během hladovky nedostalo žádné lékařské péče, přestože trpěl částečným ochrnutím, třesem, ztrátou paměti a silnými bolestmi. Vězeňská stráž ho násilím nakrmila a 23. března 2021 hladovku bez souhlasu ukončila. V telefonátu rodině 9. dubna 2021 Mohamed Lamine Haddi uvedl, že mu ředitel věznice vyhrožoval, že ho umístí do malé cely podobné kobce, pokud bude jeho rodina pokračovat ve zveřejňování jeho případu. Podle jeho právníka vězeňské orgány v roce 2018 Mohameda Lamine Haddiho do takové cely za trest umístily. Jeho právník popsal celu jako malou místnost o rozloze 2 m² bez okna, vodovodu a toalety. Je známá jako „trestná cela“ nebo „rakev“, jelikož má stejnou velikost. Jeho rodina několikrát volala královskému prokurátorovi a řediteli věznice, ale bez odezvy.

Pozadí

Mezinárodní standardy v oblasti lidských práv, jako jsou Standardní minimální pravidla OSN pro zacházení s vězni, definují samotku jako strávení 22 a více hodin denně bez smysluplného kontaktu s lidmi. Stanovují, že dlouhodobé držení na samotce – více než patnáct dní vkuse – je považováno za kruté, nelidské nebo ponižující zacházení. Podle marockého vězeňského práva je samotka výjimečným opatřením, které se ukládá pouze jako bezpečnostní či ochranné opatření pro vězně. Marocký trestní zákoník také kriminalizuje mučení.

Západní Sahara je předmětem teritoriálního sporu mezi Marokem, které anektovalo toto území v roce 1975 a nárokuje si nad ním svrchovanost, a Frontou Polisario, která na tomto území požaduje nezávislý stát. V posledních letech se přístup do Západní Sahary pro vnější pozorovatele stále více ztěžuje kvůli stále se zhoršující situaci v oblasti lidských práv. Rada bezpečnosti OSN ignorovala výzvy Amnesty International a dalších organizací, aby byla mise OSN pro referendum v Západní Sahaře (MINURSO) doplněna o lidskoprávní složku, která by umožnila monitorování a podávání zpráv o porušování lidských práv.