Pozadí

Téměř každý týden se v mnoha polských městech konají pouliční demonstrace, na kterých protestující vyjadřují nesouhlas s pokusem úřadů omezit lidská práva, včetně práv žen. Stavějí se proti rostoucí vlně nacionalismu a xenofobie a poukazují na ničení životního prostředí.

Nicméně v dnešním Polsku vyžaduje účast na protestech nejen čas a odhodlání, ale také kontakt na právníka a ochotu čelit následkům – od obtěžování přes fyzické a slovní útoky až po trestní oznámení nebo věznění.

Protestujícím často hrozí zatčení a trestní stíhání, nemluvě o hrozbě policejního násilí.

Amnesty International ve svých zprávách dokumentuje stav svobody shromažďování v Polsku a způsob, jakým polský stát reaguje na probíhající protesty – tedy trestním stíháním a násilím. Zároveň představuje účinky změn právních předpisů přijatých v roce 2016, které vedly k rozšíření rozsahu dohledu prováděného donucovacími orgány. Výsledkem je, že občané nevědí, zda byli podrobeni „operativní kontrole“ (a kým), což jen podporuje pocit nejistoty a strachu.

Doposud Amnesty International zdokumentovala následující známky rostoucích omezení svobodného shromažďování a svobodného projevu v Polsku:

• Potlačování protestů s použitím hrubé síly proti jejich účastníkům, následná neochota označení odpovědných osob, které se dopustily porušování lidských práv na protestujících.

• Nespravedlivé zacházení se shromážděními – jak v zákoně, tak v praxi.

• Stíhaní aktivistů.

• Omezení nezávislosti soudnictví, které hraje zásadní roli při ochraně svody projevu a shromažďování.