Útoky z 19. a 20. října zasáhly budovu kostela, kde se ve městě Gaza ukrývaly stovky vysídlených civilistů, a dům v uprchlickém táboře al-Nuseirat v centrální části Gazy. Amnesty International na základě hloubkového vyšetřování zjistila, že tyto útoky byly nerozlišujícími nebo přímými útoky na civilisty nebo civilní objekty, které musí být vyšetřeny jako válečné zločiny.

Amnesty International navštívila místa úderů, pořídila fotografie následků jednotlivých útoků a vedla rozhovory 14 osobami, včetně devíti přeživších, dvou svědků, příbuzného obětí a dvou církevních představitelů. Laboratoř Amnesty International pro krizové důkazy analyzovala satelitní snímky a audiovizuální materiál z otevřených zdrojů s cílem geolokace a ověření útoků. Amnesty International monitoruje kromě současných nezákonných izraelských útoků také útoky z předchozích let (2008-9, 2014 a 2021).

Ali Jadallah/Anadolu via Getty Images
Obřad pro oběti útoku na kostel svatého Porphyriuse v Gaze 20.10.2023

Útok na kostel svatého Porfyria

Dne 19. října izraelský nálet zničil budovu v areálu řeckého pravoslavného kostela svatého Porfyria v centru starého města Gazy, kde se ukrývalo přibližně 450 členů malé křesťanské komunity. Při útoku zahynulo 18 civilistů a nejméně 12 dalších bylo zraněno.

„Všechny mé děti byly zabity. Majid (11), Julie (12) a Suhail (14). Nic mi nezbylo. Měl jsem raději zemřít se svými dětmi.“ 

-  Ramez al-Sury, jehož tři děti byly zabity

„Opustil jsem je jen o dvě minuty dříve. Sestra mě zavolala, abych šel dolů do sklepa a pomohl otci, který je upoután na lůžko, protože ho ranila mrtvice... Moje děti zůstaly v pokoji s mými bratranci a jejich ženami a dětmi. V tu chvíli došlo k úderu, který všechny zabil,“ popisuje Ramez al-Sury, který při útoku přišel o své tři děti a deset dalších příbuzných. 

„Opustili jsme své domovy a přišli jsme se ubytovat do kostela, protože jsme si mysleli, že zde budeme chráněni. Nemáme kam jinam jít... Kostel byl plný mírumilovných lidí... V Gaze není během této války nikde bezpečno. Bombardování je všude, ve dne v noci. Každý den jsou zabíjeni další a další civilisté. Modlíme se za mír, ale naše srdce jsou zlomená," popisují přeživší.

Viola Amash, její manžel Abdennour Al-Sury, a dcera Alia, kteří zemřeli při útoku na kostel

Otřesná svědectví příbuzných obětí a přeživších, jsou obrazem masového utrpení civilistů, které je denně způsobováno neúnavnými útoky izraelské armády v Gaze. Zdůrazňují naléhavou potřebu okamžitého příměří.

Nahed a Marwan Tarazi, oběti útoku na kostel sv. Porphyria

Sami Tarazi sdělil Amnesty International, že jeho rodiče Marwan a Nahed zemřeli při útoku. Přišel také o šestiměsíční neteř Joelle a osmdesátiletou příbuznou Elaine. 

Proč byl bombardován kostel?

Na otázku, proč byl kostel cílem bombardování, odpověděl jeden z církevních představitelů: „Nevíme, proč bylo zahájeno bombardování našeho kostela. Nikdo neposkytl žádné vysvětlení, proč došlo k takové tragédii. Je to kostel, místo míru, lásky a naděje... V současné době není v Gaze nikde bezpečno."

Dne 20. října zveřejnila izraelská armáda na sociálních sítích video záběrů z dronu, které Amnesty International přezkoumala a archivovala a které zachycuje okamžik leteckého útoku na budovu v areálu kostela. V prohlášení izraelské armády se uvádí, že „stíhačky IDF zasáhly velitelské a kontrolní středisko patřící teroristovi Hamásu, který se podílel na odpalování raket a minometů směrem na Izrael", Uvádí také, že pouze „zeď kostela v oblasti byla poškozena" v důsledku úderu, a ujišťuje, že „incident se přezkoumává".

Izraelské vojenské video zachycující úder však bylo místo přezkoumání smazáno a izraelská armáda ani úřady neposkytly žádné informace, které by potvrzovaly tvrzení, že zničená budova kostela byla „velitelským a řídícím střediskem“ Hamásu, ani žádné další informace o údajném přezkoumání úderu.

Krizová laboratoř Amnesty International prozkoumala, ověřila a geolokačně zaměřila videa a snímky zveřejněné na sociálních sítích, které zachycují bezprostřední následky útoku, a analyzovala satelitní snímky místa před úderem a po něm. Všechna šetření potvrdila zničení jedné budovy a částečné zničení další budovy v areálu kostela.

Expert Amnesty International na zbraně rovněž prozkoumal vojenské video a další snímky a dospěl k závěru, že velká letecká munice přímo zasáhla budovu, v níž se ukrývali civilisté. 

Umístění kostela Sv. Pophyriuse v Gaze na mapě (červeně vyznačené poškozené území)

Představitelé církve veřejně prohlásili, že se zde před úderem ukrývaly stovky lidí, takže jejich přítomnost musela být izraelské armádě známa. Rozhodnutí izraelské armády provést vědomě úder na známý církevní areál a místo, kde se nacházejí vysídlení civilisté, je válečný zločin, i kdyby existovalo přesvědčení, že se v blízkosti nachází vojenský cíl.

Útok na rodinné domy v uprchlickém táboře al-Nuseirat

Dne 20. října kolem 14. hodiny místního času zahynulo 28 civilistů, včetně 12 dětí, při izraelském útoku, který zničil dům rodiny al-Aydi a vážně poškodil dva sousední domy v uprchlickém táboře al-Nuseirat v centrální části, kam se po nařízení izraelské armády přestěhovali obyvatelé severní Gazy.

„Seděli jsme doma s příbuznými. Najednou, bez jakéhokoli varování, se nám všechno zhroutilo na hlavu. Všichni moji bratři zemřeli, moji synovci, neteře... Moje matka zemřela, moje sestry zemřely, náš domov je pryč... Nic tu není a my teď nemáme nic a jsme vysídleni. Může to vůbec být ještě horší?“ 

-Hani al-Aydi, přeživší útoku 

Rami al-Aydi, jeho žena Ranin a jejich tři děti, desetiletá Ghina, osmiletá Maya a šestiletý Iyad, byli zabiti. Zeina Abu Shehada a její dvě děti, čtyřletý Amir al-Aydi a tříletý Rakan al-Aydi, byli také zabiti, stejně jako dvě Zeininy sestry a matka.