Anadolu via Getty Images

Izrael/OPT: Izraelské útoky neberou ohled na životy civilistů a musí být vyšetřeny

  Článek

publikován 30.11.2023

Amnesty International zdokumentovala dva konkrétní případy porušování válečného práva, kdy izraelské údery zabily 46 civilistů, včetně 20 dětí. Nejmladšímu z nich byly pouze 3 roky. Izraelské síly prokázaly lhostejnost ke ztrátám na civilním obyvatelstvu, způsobeným neúnavným bombardováním okupovaného Pásma Gazy. Tyto útoky musí být vyšetřovány jako válečné zločiny.

Útoky z 19. a 20. října zasáhly budovu kostela, kde se ve městě Gaza ukrývaly stovky vysídlených civilistů, a dům v uprchlickém táboře al-Nuseirat v centrální části Gazy. Amnesty International na základě hloubkového vyšetřování zjistila, že tyto útoky byly nerozlišujícími nebo přímými útoky na civilisty nebo civilní objekty, které musí být vyšetřeny jako válečné zločiny.

Amnesty International navštívila místa úderů, pořídila fotografie následků jednotlivých útoků a vedla rozhovory 14 osobami, včetně devíti přeživších, dvou svědků, příbuzného obětí a dvou církevních představitelů. Laboratoř Amnesty International pro krizové důkazy analyzovala satelitní snímky a audiovizuální materiál z otevřených zdrojů s cílem geolokace a ověření útoků. Amnesty International monitoruje kromě současných nezákonných izraelských útoků také útoky z předchozích let (2008-9, 2014 a 2021).


Ali Jadallah/Anadolu via Getty Images

Obřad pro oběti útoku na kostel svatého Porphyriuse v Gaze 20.10.2023

Útok na kostel svatého Porfyria

Dne 19. října izraelský nálet zničil budovu v areálu řeckého pravoslavného kostela svatého Porfyria v centru starého města Gazy, kde se ukrývalo přibližně 450 členů malé křesťanské komunity. Při útoku zahynulo 18 civilistů a nejméně 12 dalších bylo zraněno.

„Všechny mé děti byly zabity. Majid (11), Julie (12) a Suhail (14). Nic mi nezbylo. Měl jsem raději zemřít se svými dětmi.“ 

-  Ramez al-Sury, jehož tři děti byly zabity

„Opustil jsem je jen o dvě minuty dříve. Sestra mě zavolala, abych šel dolů do sklepa a pomohl otci, který je upoután na lůžko, protože ho ranila mrtvice... Moje děti zůstaly v pokoji s mými bratranci a jejich ženami a dětmi. V tu chvíli došlo k úderu, který všechny zabil,“ popisuje Ramez al-Sury, který při útoku přišel o své tři děti a deset dalších příbuzných. 

„Opustili jsme své domovy a přišli jsme se ubytovat do kostela, protože jsme si mysleli, že zde budeme chráněni. Nemáme kam jinam jít... Kostel byl plný mírumilovných lidí... V Gaze není během této války nikde bezpečno. Bombardování je všude, ve dne v noci. Každý den jsou zabíjeni další a další civilisté. Modlíme se za mír, ale naše srdce jsou zlomená," popisují přeživší.


Viola Amash, její manžel Abdennour Al-Sury, a dcera Alia, kteří zemřeli při útoku na kostel

Otřesná svědectví příbuzných obětí a přeživších, jsou obrazem masového utrpení civilistů, které je denně způsobováno neúnavnými útoky izraelské armády v Gaze. Zdůrazňují naléhavou potřebu okamžitého příměří.


Nahed a Marwan Tarazi, oběti útoku na kostel sv. Porphyria

Sami Tarazi sdělil Amnesty International, že jeho rodiče Marwan a Nahed zemřeli při útoku. Přišel také o šestiměsíční neteř Joelle a osmdesátiletou příbuznou Elaine. 

Proč byl bombardován kostel?

Na otázku, proč byl kostel cílem bombardování, odpověděl jeden z církevních představitelů: „Nevíme, proč bylo zahájeno bombardování našeho kostela. Nikdo neposkytl žádné vysvětlení, proč došlo k takové tragédii. Je to kostel, místo míru, lásky a naděje... V současné době není v Gaze nikde bezpečno."

Dne 20. října zveřejnila izraelská armáda na sociálních sítích video záběrů z dronu, které Amnesty International přezkoumala a archivovala a které zachycuje okamžik leteckého útoku na budovu v areálu kostela. V prohlášení izraelské armády se uvádí, že „stíhačky IDF zasáhly velitelské a kontrolní středisko patřící teroristovi Hamásu, který se podílel na odpalování raket a minometů směrem na Izrael", Uvádí také, že pouze „zeď kostela v oblasti byla poškozena" v důsledku úderu, a ujišťuje, že „incident se přezkoumává".

Izraelské vojenské video zachycující úder však bylo místo přezkoumání smazáno a izraelská armáda ani úřady neposkytly žádné informace, které by potvrzovaly tvrzení, že zničená budova kostela byla „velitelským a řídícím střediskem“ Hamásu, ani žádné další informace o údajném přezkoumání úderu.

Krizová laboratoř Amnesty International prozkoumala, ověřila a geolokačně zaměřila videa a snímky zveřejněné na sociálních sítích, které zachycují bezprostřední následky útoku, a analyzovala satelitní snímky místa před úderem a po něm. Všechna šetření potvrdila zničení jedné budovy a částečné zničení další budovy v areálu kostela.

Expert Amnesty International na zbraně rovněž prozkoumal vojenské video a další snímky a dospěl k závěru, že velká letecká munice přímo zasáhla budovu, v níž se ukrývali civilisté. 


Umístění kostela Sv. Pophyriuse v Gaze na mapě (červeně vyznačené poškozené území)

Představitelé církve veřejně prohlásili, že se zde před úderem ukrývaly stovky lidí, takže jejich přítomnost musela být izraelské armádě známa. Rozhodnutí izraelské armády provést vědomě úder na známý církevní areál a místo, kde se nacházejí vysídlení civilisté, je válečný zločin, i kdyby existovalo přesvědčení, že se v blízkosti nachází vojenský cíl.

Útok na rodinné domy v uprchlickém táboře al-Nuseirat

Dne 20. října kolem 14. hodiny místního času zahynulo 28 civilistů, včetně 12 dětí, při izraelském útoku, který zničil dům rodiny al-Aydi a vážně poškodil dva sousední domy v uprchlickém táboře al-Nuseirat v centrální části, kam se po nařízení izraelské armády přestěhovali obyvatelé severní Gazy.

„Seděli jsme doma s příbuznými. Najednou, bez jakéhokoli varování, se nám všechno zhroutilo na hlavu. Všichni moji bratři zemřeli, moji synovci, neteře... Moje matka zemřela, moje sestry zemřely, náš domov je pryč... Nic tu není a my teď nemáme nic a jsme vysídleni. Může to vůbec být ještě horší?“ 

-Hani al-Aydi, přeživší útoku 

Rami al-Aydi, jeho žena Ranin a jejich tři děti, desetiletá Ghina, osmiletá Maya a šestiletý Iyad, byli zabiti. Zeina Abu Shehada a její dvě děti, čtyřletý Amir al-Aydi a tříletý Rakan al-Aydi, byli také zabiti, stejně jako dvě Zeininy sestry a matka. 

Mezi oběťmi byla i manželka Hazema Abu Shehada a jeho tři dcery. Přestěhovali se z nedalekého uprchlického tábora al-Maghazi a hledali bezpečí.

 „S touto vinou budu žít do konce života. Já jsem jim navrhl, aby se tam přestěhovaly. Kéž bych to neudělal, kéž bych mohl vrátit čas. Byl bych raději, kdybychom všichni společně zemřeli, než abych přišel o rodinu.“ 

- Hazem Abu Shehada, jehož žena a tři dcery byly zabity

Úder rovněž způsobil vážné škody a téměř úplné zničení sousedních domů rodin al-Ashram a Abu Zarqa. V domě Abu Zarqa bylo zabito šest lidí, včetně čtyř dětí: sester Sondos (12 let) a Areej (11 let) a jejich bratranců Yary (10 let) a Khamise Abu Tahouna (12 let).

Amnesty International při vyšetřování zjistila, že všechny osoby přítomné v domě al-Aydi, který byl přímo zasažen, a ve dvou dalších zasažených domech, byli civilisté. Dva členové rodiny al-Aydi měli povolení k práci v Izraeli, což vyžaduje přísné bezpečnostní kontroly ze strany izraelských úřadů, a to jak pro osoby, které povolení získaly, tak pro jejich širší rodinu.


satelitní snímky 18.11. před útokem a 21.11. po útoku

Satelitní snímky místa potvrzují zničení odpovídající leteckému útoku mezi 20. říjnem 21. říjnem. Celá oblast a mnohé stavby v okolí utrpěly značné škody.

Chybějící důkazy o výběru cílů útoků

Organizace rovněž přezkoumala příslušná prohlášení izraelské armády a 30. října zaslala otázky týkající se útoku na kostel a útoku na tábor al-Nuseirat tiskovému oddělení izraelské armády. V době zveřejnění této zprávy neobdržela žádnou odpověď.

Izraelské orgány nezveřejnily žádné věrohodné důkazy o důvodech těchto úderů, včetně těch o údajných přítomných vojenských cílech. Naopak v případě bombardování církevní budovy zveřejnila izraelská armáda prohlášení, která nedokázala doložit.

Výzkum Amnesty International nenalezl žádné důkazy o tom, že by zasažené budovy mohly být považovány za vojenské cíle nebo že by je využívali bojovníci. Současné bombardování nemá v Gaze obdoby, pokud jde o jeho intenzitu, počet zabitých civilistů i míru zničení domů, škol, nemocnic a další civilní infrastruktury. 

„Tyto smrtící, nezákonné útoky jsou součástí zdokumentovaného přehlížení palestinských civilistů a ukazují ničivý dopad bezprecedentního náporu izraelské armády, kvůli kterému není v Gaze nikde bezpečno. Civilisté nemají šanci najít bezpečné útočiště." 

- Erika Guevara-Rosas, ředitelka Amnesty International pro globální výzkum a politiku

Závazky mezinárodního práva

Strany ozbrojeného konfliktu musí vždy rozlišovat mezi civilisty a civilními objekty na jedné straně a bojovníky a vojenskými cíli na straně druhé. Přímé útoky na civilisty a civilní objekty jsou zakázány, stejně jako nerozlišující útoky.

Při útoku na vojenský cíl je Izrael povinen přijmout veškerá možná opatření, aby zabránil zranění a úmrtí civilních osob a způsobení škod na civilních objektech. To zahrnuje veškerá možná ověření, zda je cíl vojenským cílem: volbu prostředků a metod útoku, které minimalizují škody na civilním obyvatelstvu, posouzení, zda by útok nebyl přiměřený, účinné varování předem, je-li to možné, a zrušení útoku, pokud se ukáže, že by byl nezákonný. 

Amnesty International nenašla žádné známky toho, že by v místě obou úderů byly nějaké vojenské cíle nebo že by lidé v budovách byli vojenskými cíli, což vyvolává obavy, že tyto údery byly přímými útoky na civilisty nebo na civilní objekty.

I kdyby se v blízkosti některé ze zasažených budov nacházel legitimní vojenský cíl, tyto údery nerozlišovaly mezi vojenskými cíli a civilními objekty. Důkazy shromážděné Amnesty International rovněž naznačují, že izraelská armáda nepřijala proveditelná opatření k minimalizaci škod na civilním obyvatelstvu a civilním majetku, včetně toho, že před zahájením útoků neposkytla žádné varování – minimálně nikomu, kdo žije v zasažených lokalitách.

Extrémně vysoká hustota obyvatelstva v Gaze s sebou nese další problémy pro všechny strany zapojené do konfliktu. Hamás a další ozbrojené skupiny jsou podle mezinárodního humanitárního práva povinny přijmout opatření na ochranu civilního obyvatelstva před následky útoků. To zahrnuje vyhýbání se umísťování vojenských cílů v hustě obydlených oblastech nebo v jejich blízkosti.

Avšak i v případě, že ozbrojené skupiny své povinnosti neplní, je Izrael nadále vázán mezinárodním humanitárním právem, včetně zákazu nerozlišujících a nepřiměřených útoků.

„Naléhavě vyzýváme prokurátora Mezinárodního trestního soudu, aby okamžitě přijal konkrétní opatření k urychlení vyšetřování válečných zločinů a dalších zločinů podle mezinárodního práva zahájeného v roce 2021.“

- Erika Guevara-Rosas
 

Aktuální petice

  Írán

Její sourozence tajně popravili, ona je už dvanáct let ve vězení. Pomůžete?

Íránka Maryam Akbari Monfaredová je již téměř dvanáct let nespravedlivě vězněna pouze kvůli svému kontaktu s příbuznými v zahraničí, již jsou členy exilové opoziční organizace Lidoví mudžahedínové. Dne 10. března 2021 byla převezena z věznice Evin v Teheránu do věznice v provincii Semnan, vzdálené přes 200 km od její rodiny, což je v rozporu jak s mezinárodním, tak íránským právem. Od června 2021 ji ve vězení nesmí rodina navštěvovat.

 

Aktuální počet podpisů: 2954 Náš cíl: 3000

Podepíšu

Všechny petice

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...