© Amnesty International
Saúdská Arábie: Migrantské domácí pracovnice čelí závažnému vykořisťování a rasismu
Článek
publikován 18.5.2025
Keňské ženy najímané jako domácí pracovnice v Saúdské Arábii zažívají vyčerpávající, násilné a diskriminační pracovní podmínky, které často představují formu nucené práce a obchodování s lidmi. Popisuje to Amnesty ve své nové výzkumné zprávě. V ní přibližuje, jak tamní zaměstnavatelé ženy vystavují rasismu a extrémnímu vykořisťování v soukromých domácnostech.
Zpráva „Zamčené a přehlížené: skrytý život keňských domácích pracovnic v Saúdské Arábii“ dokumentuje zkušenosti více než 70 žen, které v zemi dříve pracovaly. Náboráři v Keni je často uvedli v omyl ohledně povahy jejich práce, a jakmile dorazily do Saúdské Arábie, musely pracovat v krutých podmínkách – běžně více než 16 hodin denně, bez volna a bez možnosti kdykoli opustit dům. Ženy rovněž čelily hrozným životním podmínkám a nelidskému zacházení, včetně sexuálního, slovního a fyzického násilí. Zaměstnavatelé jim často zabavovali pasy a telefony a někdy zadržovali i výplaty.
„Tyto ženy odcestovaly do Saúdské Arábie s cílem zajistit obživu svým rodinám, ale místo toho zakusily nepopsatelné zneužívání v domácnostech svých zaměstnavatelů. Keňská vláda aktivně podporuje pracovní migraci a saúdské úřady tvrdí, že zavedly reformy v oblasti pracovních práv, avšak za zavřenými dveřmi domácí pracovnice nadále čelí šokujícímu rasismu, zneužívání a vykořisťování.“
- Irungu Houghton, výkonný ředitel keňské Amnesty
Saúdské a keňské úřady musí těmto ženám naslouchat – jejich práce živí rodiny a významně přispívá k hospodářskému rozvoji obou zemí. Saúdské úřady by měly neprodleně zajistit domácím pracovnicím rovná práva v rámci pracovního zákoníku, zavést účinný inspekční systém pro řešení rozsáhlého zneužívání v soukromých domácnostech a zcela zrušit systém sponzorství kafala, který váže zahraniční pracovníky na zaměstnavatele, podporuje vykořisťování a udržuje systémový rasismus.
Na žádost Amnesty o vyjádření nebo poskytnutí informací nereagovaly ani saúdské, ani keňské úřady.
„Připadala jsem si jako ve vězení“
Extrémní pracovní přetížení bylo společným problémem všech žen, které s Amnesty hovořily. Typický pracovní den trval minimálně 16 hodin a zahrnoval úklid, vaření a péči o děti. Průměrná mzda činila 900 saúdských rijálů měsíčně (cca 240 dolarů, zhruba 5300 Kč) bez přesčasových příplatků, což odpovídá zhruba 0,5 dolaru (cca 11 Kč) na hodinu. Některé ženy navíc dostávaly výplaty se zpožděním nebo vůbec. Prakticky žádná z nich během svého pobytu – často až dvouletého – neměla ani jeden den volna.
Bývalá pracovnice Rashida* svou zkušenost popsala:
„[Zaměstnavatelka] si nemyslela, že se můžu unavit. Nebyla žádná šance si odpočinout… Pracovala jsem pro ni celý den i v noci. Připadala jsem si jako osel – a i osli si odpočinou.“
Všechny ženy uvedly, že čelily vážnému omezení svobody a soukromí. Zabavení telefonu je zcela odřízlo od okolního světa, způsobilo izolaci a znemožnilo kontakt s rodinou.
Další z pracovnic jménem Joy* popsala, jak se cítila uvězněná:
„Neměla jsem žádnou svobodu, protože jakmile jste uvnitř, už nikdy nevycházíte. Necestujete, nevidíte ven. Připadala jsem si jako ve vězení.“
Pracovnice Eve* dodala, že izolace je měla odradit od stížností:
„První, co šéf udělal, bylo, že mi vzal pas. Když se zeptáte, řeknou: ‚Zaplatil jsem za tebe všechno…‘ a neodvážíte se nic říct, protože jste v cizí zemi.“
Přes veškerou práci bylo ženám často záměrně upíráno jídlo nebo dostávaly jen zbytky. Některé přežívaly na chlebu či instantních nudlích. Katherine* uvedla, že „hlavním problémem bylo jídlo“ a že „přežívala na sušenkách“. Její zaměstnavatel jí dával zkažené jídlo, nebo jí nedal nic – a jídlo, které si uvařila sama, vyhazoval.
Mnoho žen popsalo naprosto nevhodné ubytování – spaly v komorách nebo na podlaze v dětském pokoji, bez postele, lůžkovin a klimatizace.
„Manžel řekl: ‚Budeš dělat, co chci‘“
Mnohé ženy také popsaly křik, urážky a ponižování. Některé byly sexuálně napadeny, včetně případů znásilnění svými zaměstnavateli. To se stalo i Judy, matce dvou dětí, která do Saúdské Arábie uprchla před násilnickým manželem.
„Znásilnil mě a vyhrožoval, abych nic neřekla jeho ženě. Mlčela jsem. Bylo to jako jeho denní rutina… Zkoušela jsem ho zastavit, ale muži jsou silní. Nakonec mě znásilnil pětkrát.“
Ženy se většinou bály obrátit na saúdské úřady nebo keňskou ambasádu. Ty, které to udělaly, čelily odvetě, včetně falešných obvinění z krádeže a ztráty výdělků.
„Říkali nám opice nebo paviáni“
Zpráva upozorňuje i na systematický rasismus zakořeněný v systému sponzorství kafala a na přetrvávající diskriminační postoje, které mají původ v dědictví otroctví a britského kolonialismu. Tyto faktory podporují vykořisťování a dehumanizaci pracovnic, zejména černošek z Afriky.
Další pracovnic jménem Niah* uvedla:
„Kvůli mé tmavé pleti mi pořád říkali ‚černé zvíře‘. Děti mi strkaly obličej do očí a smály se, že jsem opice.“
Mnoho žen popsalo, že je zaměstnavatelé oslovovali výrazy jako „hayawana“ (zvíře), „khaddama“ (služka) nebo „sharmouta“ (děvka). Komentovali jejich tělesný pach, barvu kůže nebo jim zakazovali používat stejný příbor a nádobí jako rodina.
„Kořenem zneužívání je pracovní systém založený na strukturálním rasismu, kde jsou migrantky, zejména černošky, odlidštěny a považovány za postradatelné,“ popisuje Irungu Houghton.
Nedostatečné zákony a reformy
V posledních letech zavedla Saúdská Arábie v rámci svého programu „Vize 2030“ omezené reformy systému sponzorství kafala, který váže 13 milionů zahraničních pracovníků v zemi na jejich zaměstnavatele a přímo umožňuje nucenou práci a další závažná porušení lidských práv.
Tyto omezené reformy se však většinou vztahují pouze na pracovníky, kteří spadají pod saúdský zákoník práce – ten však domácí pracovnice nadále vylučuje. Domácí pracovnice tak i dnes podléhají přísným omezením svobody pohybu a ve většině případů stále potřebují souhlas zaměstnavatele ke změně zaměstnání nebo k opuštění země.
V roce 2023 byly sice představeny nové předpisy pro domácí pracovníky, které mají lépe regulovat pracovní dobu a podmínky, ale bez funkčního systému inspekcí a vymáhání jsou prakticky bezzubé. Mnohé z dokumentovaných forem zneužívání jsou již nyní v rozporu se saúdskými zákony, přesto pachatelé zůstávají nepotrestáni.
„Keňa má klíčovou roli při ochraně svých občanů pracujících v zahraničí. Musí spolupracovat se Saúdskou Arábií na regulaci náborových agentur a zajistit, aby ambasády poskytovaly krizovou pomoc – včetně bezpečných útočišť, finanční a právní podpory,“ uzavírá Irungu Houghton.
V Saúdské Arábii pracují přibližně 4 miliony domácích pracovníků, všichni jsou podle oficiálních statistik cizinci. Zhruba 150 000 z nich tvoří Keňané. Vzhledem k vysoké nezaměstnanosti v Keni úřady aktivně povzbuzují mladé lidi, aby hledali práci v zemích Perského zálivu – zejména v Saúdské Arábii, která je jedním z hlavních zdrojů keňských remitencí.
Aktuální petice
Řekněte českému Parlamentu: Ochrana práva na interrupci patří do ústavy
Každých 23 minut zemře ve světě žena nebo dívka kvůli zákazu nebo výraznému omezení interrupcí ve své zemi. Jedná se o matky, manželky a dcery, které kvůli nedostupnosti základní zdravotní péče zaplatily vlastním životem. V Česku se ochrana reprodukčního zdraví žen zastavila v 80. letech minulého století. Vývoj posledních let i dní však ukazuje, že ochranu tohoto práva je třeba posílit. Česká republika by měla právo na interrupce ukotvit v ústavě a zajistit tak nejvyšší možnou právní ochranu žen a jejich zdraví.
Aktuální počet podpisů: 5442 Náš cíl: 7000
Další zprávy
© Photo by Ali Jadallah/Anadolu via Getty Images
© Anadolu
©ALFREDO ZUNIGA/AFP via Getty Images