Kampaňový koordinátor české Amnesty komentuje návštěvu čínského prezidenta v Praze.

Čínský prezident odjel. Napsalo, nafotilo, podepsalo a namluvilo se opravdu dost. Přesto zůstává řada otevřených věcí, které Amnesty International nenechá vyšumět.

Je třeba říct, že naše protesty nejsou zaměřené proti Číně, ale jednání režimu, který považuje lidská práva za vedlejší věc. Nadále budeme upozorňovat na případy svévolně zatýkaných právníků, novinářů, aktivistů, budeme sledovat násilná zmizení i nezákonné repatriace uprchlíků zpět do Číny. Budeme přinášet informace i o pronásledování z náboženských a etnických důvodů. Toliko o Číně.

K řadě nebezpečných změn však dochází i v České republice a to za přímého přispění složek státu. Nelze činit předčasné závěry, protože řada otázek zatím zůstává nezodpovězena, došlo však zcela zřetelně k průlomu v právu shromažďovacím, kdy účastníkům nahlášených demonstrací nebyl umožněn vstup na tato prostranství, ač magistrát na svých oficiálních komunikačních kanálech žádné akce nezakázal. Též došlo ke schválení desítek akcí, jejichž parametry v žádném případě neodpovídají vlastním požadavkům pražského magistrátu na zábor veřejného prostranství a došlo tak k přijetí a vyhrazení prostranství pro zcela absurdní akce Česko-čínské obchodní asociace jako je kupříkladu nepřetržité veřejné shromáždění po dobu pěti dní v místě „Vyšehrad“. Vyšehrad je opravdu velký… 

Rozhodli jsme se proto monitorovat, zda veřejné akce jsou skutečné či jen fiktivní a děkujeme řadě z vás za spolupráci. V tuto chvíli máme desítky fotografií, které zcela prokazatelně dokládají zneužití shromažďovacího práva za účelem znemožnění projevení názoru jinou skupinou lidí. To je pro nás nepřípustné a nyní spolu s právníky a právničkami pracujeme na možnostech, jak tomuto do budoucna zabránit a umožnit uplatňování svobody projevu všem a ne jen spekulantům.

A vlastní zkušenost? Dnes jsme se chtěli zúčastnit některé z nahlášených demonstrací. Na tři místa nás Policie ČR nevpustila, dojít jsme mohli pouze k Národnímu divadlu a pokojně v tichosti ukázat hesla „Lidská práva pro Čínu“. 

V tom okamžiku jsme byli s těžko uvěřitelnou agresivitou obsypáni čínskými demonstranty, kteří přes naše hesla přehazovali obří čínské vlajky a v závěru akce nám jeden z transparentů po předchozím bleskovém zahalení kolegyně do vlajky ukradli. Neschopnost Policie ČR oddělit protichůdné strany byla evidentní, co však čnělo z celé akce nejvíce, byla totální organizovanost a jistota čínských demonstrantů, že se při prosazování svých názorů mohou dopouštět omezování svobody druhých. 
P.S.: Když jsme se vraceli přes přechod zpět k Národnímu divadlu a čínští demonstranti překryli celý semafor čínskou vlajkou, nechtěli jsme porušit jakýkoliv předpis a čekali na zelenou. Na dotaz kolegyně, zda by nemohla Policie ČR nechat tuto vlajku odstranit, aby nebránila semaforu, jsme slyšeli reakci „Poslouchej ťukání“.
Amnesty International rozhodně nebude poslouchat ťukání. Natož ta, která odbíjejí lidským právům.

Publikováno / Zveřejněno v/ dne:Svoboda slova a vězni svědomí