Urgentní
akce

© Amin Ahmadian

Íránská aktivistka za lidská práva uvězněna za zločiny proti národní bezpečnosti

  Případ

Beháre Hedájetová je íránská studentská aktivistka a bojovnice za práva žen. Aktivně propagovala také rovnost žen a mužů ve vzdělávání a postavení íránských žen vůbec. To se nelíbilo vládním představitelům, kteří se dlouhodobě snaží studentské aktivisty umlčet. V prosinci 2009 ji zadrželi právě kvůli jejím studentským aktivitám. Úřady ji proto na základě několika různých obvinění poslaly do vězení, kde má dohromady strávit deset let. Svůj trest si odpykává v ženské věznici v Teheránu. Má zdravotní problémy a několikrát musela být hospitalizována. V prosinci 2014 měla za sebou už půlku trestu a podle íránského práva může požádat o podmínečné propuštění.

Začátkem prosince 2009 natočila Beháre svůj projev určený pro konferenci v Nizozemí, jehož název byl: „Mezinárodní solidarita s íránským studentským hnutím u příležitosti íránského Národního studentského dne“. Video se rychle rozšířilo na internetu a sklidilo velký ohlas.

Beháre zadrželi kvůli jejím studentským aktivitám v jejím domě 31. 12. 2009. Několik měsíců strávila na samotce a v květnu 2010 ji Íránský soud pro řešení národní bezpečnosti a integritu Islámské republiky v Teheránu (tzv. Revolutionary Court) odsoudil na sedm let a šest měsíců vězení za údajnou „urážku prezidenta“, „urážku Nejvyššího vůdce“, „přípravu a spolupráci na páchání zločinů proti národní bezpečnosti“ a „šíření propagandy proti státu“.

V důsledku tohoto rozsudku se navíc její dřívější pomínečný trest dvou roků odnětí svobody za účast na demonstraci v roce 2006, při které protestovala proti diskriminaci žen v právních předpisech, změnil na nepodmíněný. Podle íránského práva je žena „pouze polovinou muže“. Např. u soudu je tedy nutné, aby svědčily dvě ženy, má-li se svědectví vyrovnat tvrzení jednoho muže. Íránská žena (muslimka) se nesmí provdat za nemuslima. Minimální věk pro uzavření manželství byl dívkám stanoven na 13 let. Rozvod je jednodušší pro muže než pro ženy. Žena nemůže cestovat bez souhlasu manžela nebo mužského příbuzného. Za některé trestné činy získává muž mírnější trest než žena. Od žen se vyžaduje poslušnost vůči manželovi.

V prosinci 2010 napsala Beháre spolu s dalším uvězněným studentským aktivistou Majidem Tavakkolim dopis z vězení, který měl povzbudit aktivisty, aby pokračovali ve své práci na podporu lidských práv v Íránu. Tímto činem si vysloužili prodloužení svých trestů o dalších šest měsíců. Beháre byla poté znovu obviněna z „propagandy proti státu“ a „páchání zločinů proti národní bezpečnosti.“

Beháre si svůj trest odpykává v ženské věznici Evin Prison v Teheránu. Její pobyt ve vězení byl několikrát krátkodobě přerušen ze zdravotních důvodů. Úřady jí také povolily operaci a několikatýdenní pobyt v nemocnici. Její zdravotní stav je ale v důsledku věznění dlouhodobě špatný.

Beháre je členka centrálního výboru při Úřadu pro konsolidaci jednoty (Office for the Consolidation of Unity/OCU). Před uvězněním byla předsedkyní Ženské komise íránské studentské organizace, která usiluje o politické a školské reformy a protestuje proti porušování lidských práv v Íránu. Aktivně se také zasazovala za ženská práva a byla členkou Kampaně za rovnoprávnost, jejímž cílem je shromáždit co nejvíce podpisů pod petici požadující ukončení diskriminace žen v íránském právním systému a v životě vůbec.

V dubnu 2012 oslavila své 31. narozeniny a současně čtvrté výročí svatby sepsáním otevřeného dopisu svému manželovi, Aminu Ahmadianovi. V dopise napsala:

„Kromě stesku po všech (přestože je nemožné ho přehlížet), sleduje člověk, jak jeho život plyne před očima. Nemá přirozené prostředí k přemýšlení a osobnímu růstu. I když se snaží číst knihy, které neprošly přísnou cenzurou, není myslitelné pozvednout své myšlenky“.

  Aktuality

  Článek publikován 19.11.2022

Íránská aktivistka Beháre Hedájatová byla znovu uvězněna

Beháre Hedájatová z Íránu byla vězněna mezi lety 2010 a 2016 kvůli její obhajobě práv žen a studentů. Na podzim 2022, v době protivládních protestů, byla znovu poslána do vězení jako trest za poklidný protest proti sestřelení ukrajinského civilního letadla.

Pozadí

Osmileté prezidentství Mahmúda Ahmadínežáda (2005-2013) znamenalo konec akademické svobody v Íránu. Cílem oficiální politiky podporující islamizaci byla snaha získat dohled nad univerzitami, které byly jedním z posledních míst, kde bylo možno svobodně se vyjadřovat a kritizovat režim.

Úřady pokračovaly v omezení práva na vzdělání vyloučením stovek studentů z íránských univerzit kvůli jejich požadavkům na dodržování práva na svobodu projevu, shromažďování atd. Mezi íránskými vysokoškoláky je dlouhodobě víc žen než mužů. Vláda chce tento trend změnit a snaží se, aby studentek na školách bylo podstatně méně. Zakázala proto ženám studovat na téměř osmdesáti vysokoškolských oborech. Nicméně v roce 2013 -2014 došlo k jistému uvolnění. Vládní politika se nyní zaměřuje zejména na udržování „tradičního“ postavení žen v rodině jako matek a manželek.

Studentští aktivisté čelili dočasnému nebo trvalému vyloučení z vysokoškolského studia. Akademičtí pracovníci považovaní za „sekulární“ byli propuštěni nebo donuceni odejít. Některé kampusy byly striktně odděleny, aby nedocházelo ke kontaktům mezi studentkami a studenty. A vládní činitelé dokonce vyžadovali jak po studentech, tak i po zaměstnancích dodržování přísného dress codu (pravidla, které upravuje způsob oblékání a obouvání).

Podmínky se ještě zhoršily po rozsáhlých protestech proti znovuzvolení prezidenta Ahmadínežáda v roce 2009, do kterých se zapojily stovky studentů. Úřady zahájily zásah proti kritikům vlády. Jejich hlavním cílem byly právě univerzity. K potlačení protestů použily nepřiměřenou sílu, došlo k masovému zatýkání a mučení. Nespravedlivé soudy zahrnující i veřejné soudní procesy sloužily jako odstrašující případ.