Urgentní
akce

Bití do obličeje, nedostatek jídla, zákaz nošení muslimského šátku - takhle se mučí v Uzbekistánu

  Případ

Dilorom Abdukadirová si odpykává osmnáctiletý trest v taškentském vězení pro ženy v Uzbekistánu. Dilorom byla zatčena v lednu 2010 po návratu do své vlasti, kde se měla opět setkat se svým manželem a dětmi. Ze země utekla v roce 2005 v návaznosti na události v Andizhanu, kde zemřely stovky lidí, včetně žen a dětí. Během pokojné demonstrace tehdy začaly bezpečnostní síly střílet na neozbrojené demonstranty. V dubnu 2010 byla Dilorom odsouzena soudem, který nejednal v souladu s mezinárodními normami pro spravedlivý soud. Dilorom je údajně od počátku ve vazbě mučena a její rodina se obává o její bezpečnost. Amnesty International považuje Dilorom Abdukadirovou za vězenkyni svědomí a domnívá se, že všechna obvinění proti ní vznesená jsou jen záminkou, jak ji potrestat za uplatňování práva na svobodu pokojného shromažďování a projevu.

Dilorom Abdukadirová se 13. května 2005 spolu s dalšími občany města Andizhan vydala na Baburské náměstí v naději, že prezident republiky Islam Karimov vyslyší jejich obavy o stav ekonomiky země. Městem totiž kolovala zpráva, že prezident navštívil město, aby se setkal s veřejností. Demonstranti čekali na prezidenta zbytečně. Bezpečností služba bez varování zahájila palbu na přítomné demonstranty. Dilorom byla jednou z 500 lidí, kterým se podařilo uniknout z náměstí a uprchnout do sousedního Kyrgyzstánu. Následně byla přesunuta do uprchlického tábora v Rumunsku, kde získala uprchlické vízum a posléze trvalý pobyt v Austrálii.

V lednu 2010 se pokusila vrátit do Uzbekistánu, aby se opět setkala se svou rodinou. Uzbecké orgány ji opakovaně ujistily, že je jí garantován bezpečný návrat do vlasti. Šťastný konec se však nekonal. Dilorom byla na letišti v Taškentu okamžitě zadržena, protože ve svém cestovním pase neměla platné povolení k výjezdu ze země. Byla obviněna z trestného činu „nelegální opuštění země“ na základě článku 223 trestního zákoníku. Po čtyřech dnech byla propuštěna a konečně se mohla sejít se svými dětmi a manželem. 12. března 2010 ji místní policie v Andizhanu opět zadržela a dva týdny držela bez možnosti přístupu k právníkům nebo rodině. Soudní řízení se konalo v dubnu 2010. Dilorom byla odsouzena na základě obvinění za pokus svrhnout ústavní pořádek a za nelegální opuštění a vstup do země. Soud nařkl Dilorom ze členství v zakázané islamistické skupině zvané Akromiylar. Dále ji obvinil z podávání rozhovorů zahraničním novinářům, které měla poskytnout během pobytu v uprchlickém táboře. Údajně se vyjadřovala proti činnosti bezpečnostních sil a uzbeckých orgánů. 30. dubna byla Dilorom nespravedlivě odsouzena k deseti letům vězení. Andizhanský krajský trestní soud uznal Dilorom Abdukadirovou vinnou na základě článků 139 "za očerňování", 159 "za pokus o svržení ústavního pořádku republiky Uzbekistán", 223 " za nelegální únik a vstup do Uzbecké republiky" a 224 "za porušení předpisů pobytu v republice Uzbekistán".

Dilorom popírá vinu ve všech bodech obžaloby. Podle jejího prohlášení se demonstrace na Baburském náměstí zúčastnila za účelem dialogu s prezidentem země. Bezpečnostní síly zahájily palbu a ona spolu s davem ve strachu o život překročila hranice Kyrgyzstánu. Popírá podávání rozhovorů novinářům, jelikož po dobu pobytu v táboře byla nemocná. Je však důležité si uvědomit, že podávání rozhovorů pouze představuje právo na svobodu projevu a nesmí být považováno za trestný čin. Státní orgány nemají žádný důkaz poukazující na skutečnost, že Dilorom použila násilí během demonstrace. Ve věci obvinění z neoprávněného opuštění země a následného návratu, poukazuje Amnesty International na právo svobody pohybu.

Rodinní příslušníci Dilorom Abdukadirové mají vážné obavy o její bezpečnost. V dubnu 2010 se u soudu objevila s modřinami na tváři a po celou dobu se vyhýbala očnímu kontaktu s rodinou. Rovněž přišla bez hidžábu a to přesto, že je oddanou a praktikující muslimkou. V roce 2012 rodina Dilorom oznámila Amnesty International, že její rozsudek byl prodloužen o 8 let na základě obvinění z úmyslného porušování vězeňských pravidel. Proti rozhodnutí se odvolala, ale apel byl zamítnut z důvodu špatného chování Dilorom. Bližší vysvětlení nebylo uvedeno.

S ohledem na všechna uvedená obvinění a způsob, jakým probíhal soud, má Amnesty International vážný důvod se domnívat, že Dilorom Abdukadirová je vězenkyní svědomí, která nepoužila ani nepodporovala násilí nebo nenávist při demonstraci v Andizhanu a byla odsouzena pouze pro svou účast.

Pozadí

Použití mučení jako prostředku k získání doznání je v uzbeckých věznicích běžnou praxí. Tisíce lidí z řad kritiků vlády, politické opozice a lidskoprávních aktivistů byly odsouzeny k dlouhým trestům odnětí svobody v děsivých podmínkách. Výjimkou však nejsou ani ženy, které jsou často souzeny za údajné zapojení se do činnosti zakázaných islamistických skupin. Úřady se brání tvrzením, že počet případů mučení se v posledních letech výrazně snížil. Existuje však velké množství záznamů upozorňující na stále pokračující špatné zacházení a mučení zadržených osob. Vězni jsou drženi v krutých, nelidských a ponižujících podmínkách. Běžně jsou tresty prodlužovány za údajné porušování vězeňských pravidel. Úřady jen zřídka přistupují k vyšetřování rychle, důkladně a hlavně nestranně.

Zůstaňme v kontaktu

Odebírejte novinky a petice e-mailem.



Souhlasím se zpracováním osobních údajů podle Zásad o ochraně a zpracování osobních údajů AI ČR