Turecko: hrubé porušování lidských práv při protestech v parku Gezi
Článek
Svoboda slova a vězni svědomí Turecko publikován 3.10.2013
Turecké orgány se podle výzkumné zprávy Amnesty dopustily letos v létě masivního porušování lidských práv.
„Když se orgány státní správy snažily rozdrtit protestní hnutí v parku Gezi, mnohokrát porušily celou řadu lidských práv. Zcela popřely právo se pokojně shromažďovat, porušily právo na život, svobodu, právo nebýt mučen nebo podroben nelidskému zacházení,“ řekl Andrew Gardner, specialista Amnesty International na Turecko.
Tzv. „Demokratizační balíček“, který ohlásil premiér Erdogan v pondělí, zcela opomíjí výše zmíněné protesty a jejich násilné potlačení stejně tak jako záruky, že v budoucnu se nic taskového už nemůže stát.
Zpráva Amnesty International "Protesty v parku Gezi: Brutální potlačení práva pokojného shromažďování v Turecku" přináší podrobné informace o tom, jak použití ostré munice, slzného plynu, vodních děl, plastových projektilů a bití vedlo k tomu, že bylo během demonstrací zraněno na osm tisíc lidí. Smrt nejméně tří protestujících je spojována se zneužitím síly na straně policie.
Organizace monitorovala demonstrace v Istanbulu a Ankaře a mluvila s desítkami lidí ze čtyř dalších tureckých měst, kteří byli policií zraněni, neoprávněně zadrženi, biti či sexuálně napadeni během zadržení.
Zpráva dokládá že:
protestující byli surově biti, což v jednom případě vedlo k úmrtí a v desítkách dalších ke zraněním
policisté při střelbě plastovými projektily často mířili přímo na hlavu nebo trup demonstrantů
policisté často házeli granáty se slzným plynem přímo na demonstranty, přihlížející, či do obytných budov a zdravotnických zařízení. Výsledkem byly stovky zraněných a podle popisu svědků i přinejmenším jedna oběť
do nádrží zásobujících vodní děla byly přidány dráždivé chemikálie
policisté některé demonstrantky sexuálně zneužili
byly použity ostré náboje, jeden z demonstrantů byl zastřelen
„Míra násilí, kterou policie v parku Gezi použila, jasně ukazuje, co se stane, když špatně vycvičení policisté, nad kterými existuje jen chabý dohled, dostanou pokyn použít sílu, je jim doporučeno s ní nešetřit a jsou ujištěni, že zneužijí-li svou moc, pravděpodobně to nebude nikdy odhaleno ani vyšetřováno,“ uvedl Andrew Gardner.
Už teď se zdá, že většina případů zneužití nebude potrestána, zatímco ti, kteří demonstrace organizovali nebo se jich účastnil, byli očerňováni, zneužíváni a nyní čelí stíhání na základě vymyšlených nebo nafouknutých obvinění. Ti, kteří demonstrantům pomáhali nebo podávali o demonstracích zprávy – jako například lékaři, právníci, novináři nebo podnikatelé – čelili vyhrůžkám a pronásledování.
„Odhodlání tureckých orgánů státní správy demonstrace v parku Gezi ukončit – a odradit lidi od jejich dalšího svolávání – je zcela zjevné. Mohou si vybírat z několika strategií: použití síly, výhrůžky, napadení a stíhání,“ uvedl Andrew Gardner.
„Stovky lidí jsou vyšetřovány pouze pro svoji účast na demonstracích, aniž by existoval jakýkoli důkaz o tom, že oni sami se na nějakém násilném činu podíleli.“
„Mnoho z organizátorů protestů je vyšetřováno podle zákonů proti terorismu.“
„Turecká vláda se musí naučit snášet to, že odlišné názory vyjádřené pomocí shromáždění je třeba tolerovat, a zajistit, aby byla policie vybavená, vycvičená a poučená o tom, jak má s demonstranty zacházet podle práva".
Amnesty International žádá vlády a dodavatele donucovacích prostředků, aby okamžitě zavedli zákaz jejich exportu a tranzitu přes Turecko. Především se jedná o slzný plyn, pepřové spreje nebo plastové náboje.
Takovýto zákaz by měl platit, dokud turecké orgány státní správy nepovolí okamžitá, nezávislá a nestranná vyšetřování všech případů zneužití nebo svévolného použití síly a dokud orgány neprokážou svůj závazek využívat tuto sílu v souladu s mezinárodními standardy.
Základní informace
Policisté masivně a systematicky zneužívali svou sílu a porušovali tak mezinárodní dohody o lidských právech.
Podle Základní zásady OSN pro použití síly a střelných zbraní se policisté rozpouštějíce shromáždění musí vyhnout použití násilí. Tam, kde to není proveditelné, by měla být síla používána v nejmenší možné míře.
Ostrá munice – Ethema Sarýsülüka střelila policie do hlavy 1. června 2012. Muž tomuto zranění 14 června podlehl. Proti policistovi bylo vzneseno jedno z nejlehčích možných obvinění – překročení nutné obrany s následkem neúmyslného zabití. Rodina Ethema Sarýsülüka a možní svědci jsou pronásledováni.
Vodní děla – byla opakovaně a nadbytečně používána proti mírumilovným demonstrantům a to i proti těm, kteří před policií utíkali nebo se schovávali v budovách. Existují pádné důkazy, že byly do vody v dělech přidány dráždivé chemické látky, které způsobovaly pálení a zarudnutí kůže. Granáty se slzným plynem - policie vystřelovala granáty se slzným plynem proti demonstrantům jako zbraň. Používala slzný plyn i na ty, kdož před policií utíkali, stáli kolem, schovávali se v obytných domech, administrativních budovách i zdravotnických zařízeních. Policisté stříkali těm, kterých se chopili, do očí pepřový sprej jako trest.
Abdula Cömerta zasáhl podle svědeckých výpovědí do hlavy granát se slzným plynem, který vystřelil nedaleko stojící policista. K incidentu došlo 3. června v Antalii, Cömert svým zraněním podlehl o den později.
Policisté stříleli zblízka i plastovými projektily a mířili na hlavu a horní polovinu těla. Julii Arslanové plastovým nábojem vystřelili 11. června v parku Gezi oko a zlomili nos.
Sexuální útoky - Eylem Karadadovou chytila policie 26. června v ankarské čtvrti Dikmen nedaleko místa, kde se odehrávala demonstrace. Karadadová byla zadržena, zbita a policisté ji osahávali. Stěžovala si na sexuální obtěžování a bylo jí oznámeno, že její případ bude prošetřen. Deniz Eroahinovou obtěžovali 16. června policisté v ankarské čtvrti Kýzýlay. Policie její stížnost zaznamenala.
Bití - Amnesty International byly ohlášeny desítky případů bití v Ankaře, Antalii, Istanbulu a Izmiru. Policisté demonstranty bili, když rozháněli demonstrace, při zatýkání, po neoficiálním zadržení i při převozu do policejní vazby.
Profesor Ali Ismail Kormaz z města Eskisehir ve střední Anatolii byl 2. června brutálně zbit a následkům svých zranění podlehl o osm dní později. Důkazní materiál z průmyslové kamery byl zničen, čtyři policisté a čtyři civilisté však stanou před soudem a budou se z jeho smrti zpovídat v procesu. Hakana Yamana, sedmatřicetiletého otce dvou dětí, zbila policie 3. června v istanbulské čtvrti Sarýgazi nedaleko místa, kde bydlel, zatímco na nedaleké Demokrasi Avenue probíhala demonstrace. Zlomili mu nos, lícní kost, kosti na čele a čelist. O jedno oko přišel úplně, na druhém ztratil 80 procent zraku. Utrpěl zlomeninu lebky od vrcholu hlavy až k čelisti a na zádech utrpěl popáleniny druhého stupně, protože byl hozen do ohně. V průběhu útoku ztratil vědomí. Podal trestní oznámení z důvodu pokusu o vraždu.
Novináři pracující pro stanici Al-Džazíra šli večer 17. června po náměstí Taksim a byli zbiti policií, přestože příslušníkům řekli, že pracují pro média. Policie je nechala být až po té, co jim sebrala paměťovou kartu z fotoaparátu. Stížnost oznámili na prokuratuře v Istanbulu, ale nedostali zatím odpověď.
Neoficiální vazba - Podle mezinárodního práva a norem by každý, kdo je zbaven svobody, měl mít okamžitý kontakt se svou rodinou a právním zástupcem a měl by být držen pouze v oficiálním místě vazby.
Neoficiální vazba je prostředkem k zastrašování a násilí. Denize Kaptana chytili neuniformovaní příslušníci policie nedaleko parku Gezi 15. června večer. Policisté mu nadávali a sebrali mu občanský průkaz. O hodinu a půl později jej propustili.
Reportér turecké televize IMC Gökhan Biçici byl 16. června držen na ulici a v policejních autobusech více než šest hodin než byl převezen do oficiální vazby. Podle videozáznamu ho skupina pořádkových policistů zbila na ulici v Istanbulu.
Podívejte se na VIDEO.
Aktuální petice
Eren: Právníčka již 100 krát stíhaná
Právnička a bývalá editorka novin Eren Keskinová je hlasitou kritičkou tureckého státu po celá desetiletí. Proslov, který pronesla před 11 roky, rozezlil úřady. V proslovu obvinila stát ze zmasakrování 12letého chlapce Ugura Kaymaze. Podle Eren je zabití tohoto chlapce armádou jen jedna z mnoha skvrn na turecké historii a jak sama říká: „Historie je něco, za co by měly být orgány zodpovědné“. Kvůli tomuto a dalším článkům publikovaným v kurdských novinách, které editovala, byla několikrát obviněná z urážky tureckého státu a jeho prezidenta. Eren stála před soudem už více než stokrát a to především kvůli svému otevřenému postoji k situaci kurdské menšiny v Turecku. V roce 1995 strávila 6 měsíců ve vězení, protože v článku použila slovo „Kurdistán“. Celé řízení proti ní není nic jiného než obtěžování. Erenin jediný zločin je, že trvale vystupuje proti bezpráví. A čas se jí krátí. Více soudních procesů znamená, že může být kdykoli uvězněna na dlouhou dobu.
Aktuální počet podpisů: 4304 Náš cíl: 7000
Další zprávy
© Jehad Alshrafi/Anadolu via Getty Images
© Przemysław Stefaniak/Amnesty International