© DANIEL LEAL/AFP via Getty Images

Polské úřady musí jednat, aby prchající z Ukrajiny ochránily před dalším utrpením

  Report

Migrace   Polsko publikován 28.3.2022

Amnesty International došla po své desetidenní návštěvě země k závěru, že polské orgány musí zprostit dobrovolníky odpovědnosti za přijímání lidí prchajících z Ukrajiny. Je nutné, aby chaotickou a nebezpečnou situaci, která v Polsku nastala, začaly tamní úřady neprodleně řešit.

Počet běženců na útěku v rámci Evropy nemá od druhé světové války obdoby, přičemž Polsko jich přijímá většinu. Ochota dobrovolníků jim pomoci je mimořádná. Podíl na tom má i přístup vlády k lidem prchajícím z Ukrajiny, jenž je v porovnání se strategií nepřijímání nebo zadržování uplatňovanou vůči těm, kteří prchají před jinými konflikty a vstupují do Polska přes Bělorusko, mnohem otevřenější. Pomoc na záchranu životů, kterou nyní lidem na útěku z Ukrajiny poskytují nevládní organizace a dobrovolníci, byla dříve na hranicích s Běloruskem blokována a kriminalizována. Primární odpovědnost za pomoc lidem na útěku z Ukrajiny leží momentálně převážně na běžných občanech, nevládních organizacích a obcích, což pro ně ale znamená nesmírně náročné úkoly.

„Solidarita dobrovolníků v Polsku je pozoruhodná, pokud ale ústřední orgány nepřijmou odpovědnost a společně nepodniknou koordinované kroky, hrozí, že se kvůli trhlinám v systému pomoc a ochrana nedostane ke všem lidem, kteří ji potřebují. Naléhavou prioritou lidí prchajících z Ukrajiny je dostat spolehlivé informace o přístřeší, přepravě a svém právním postavení. Bez potřebné koordinace jsou ale vystaveni riziku, že budou o tyto nezbytné informace připraveni a stanou se objektem obtěžování nebo vykořisťování ze strany pachatelů trestných činů. Polská vláda musí nyní přistoupit k řešení těchto náročných úkolů a zajistit, že lidé zůstanou v bezpečí,“ říká regionální ředitel Amnesty pro Evropu Nils Muižnieks.


Dobrovolníci aktivnější než úřady

Lidem na polských hranicích s Ukrajinou a na vlakových nádražích poskytují pomoc tisíce dobrovolníků. Zajišťují kromě jiného potraviny, bydlení, tlumočení i bezplatnou přepravu po celé Evropě. Na všech místech, která Amnesty navštívila, včetně přijímacích míst v bezprostřední blízkosti Medyky, hlavního hraničního přechodu používaného lidmi prchajícími z Ukrajiny, a Korczowy (zařízení Hala Kijowska), a také v přijímacích střediscích a na vlakových nádražích v Přemyšlu a Varšavě, byli dobrovolníci mnohem viditelnější a aktivnější než orgány státní správy. Spoléhat se na dobrovolníky ale není dlouhodobě udržitelné řešení. Je na polské vládě, aby jednala rychle a zajistila řádnou registraci, dlouhodobější ubytování, psychosociální podporu, dopravu a další pomoc. Navzdory chvályhodnému úsilí dobrovolníků přetrvávají kritické nedostatky, včetně poskytování informací o právním postavení osob. Nouze o takové informace vyvolává značné obavy, zejména mezi občany jiných zemí než Ukrajiny. O tom, jaké mají právní postavení v Polsku nebo jaké jsou jejich možnosti přemístit se do jiných zemí EU v souladu s předpisy, by přitom vláda měla informovat všechny osoby prchající z Ukrajiny.

„Mnozí lidé, kteří nejsou občany Ukrajiny, včetně těch, co potřebují mezinárodní ochranu, nemají o svém právním postavením v Polsku jistotu. S každým, kdo prchá před konfliktem, musí být zacházeno s lidskostí a musí mít možnost pokračovat ve svém životě bez ohledu na svůj pas.“

Nils Muižnieks, regionální ředitel Amnesty pro Evropu

 

Ochrana lidí prchajících z Ukrajiny před bezohlednými trestnými činy a násilím 

Kvůli nedostatečné pomoci státu mohou být lidé prchající z Ukrajiny vystaveni násilí a obchodování s lidmi. Amnesty International navštívila několik zařízení pro dočasné přijetí, včetně zařízení ve městech Přemyšl („Centrum Tesco“) a Korczowa (Hala Kijowska) poblíž hranic s Ukrajinou. Tato zařízení byla připravena s cílem usnadnit další přepravu. Často se přitom počítalo s tím, že takovou dopravu nebo i ubytování budou nabízet soukromé osoby. Dobrovolníci se usilovně snažili nově příchozí zaregistrovat. Pokud ale chybí formální postupy registrace a kontroly, tak ženy, muži a děti, kteří uprchli z Ukrajiny – zejména ti, kteří nemluví polsky nebo anglicky – mohou být ohroženi zneužíváním ze strany osob nebo zločineckých gangů, které se snaží využít chaotické situace. 

Delegace Amnesty International přímo na místě pozorovala, jak lidé přicházejí do Polska a okamžitě vyhledávají pomoc u kohokoli, kdo je ochoten ji poskytnout. Obzvláště znepokojivé jsou nové zprávy o násilí páchaném na ženách a dívkách. Vratislavská policie zatkla podle zpráv 49letého polského muže, který údajně sexuálně zneužil ukrajinskou ženu, které u sebe v bytě nabídl ubytování poté, co uprchla z Ukrajiny. 

Polské organizace pro lidská práva rovněž uvedly, že dostávají zprávy o dalších případech sexuálního násilí, přičemž tato oznámení zůstávají neveřejná. Obávají se, že lidé prchající z Ukrajiny, včetně dětí bez doprovodu, se mohou stát oběťmi obchodování s lidmi. „Děti z Ukrajiny přicházejí do Polska, ale úřady nevedou žádné záznamy o tom, u koho mnozí z nich bydlí. Někdy je rodiče posílají do Polska k příbuzným. V jednom případě cestovala jedenáctiletá dívka se svým strýcem, ale ten byl zastaven na hranici, takže pak cestovala sama,“ uvedla Irena Dawid-Olczyk, prezidentka nevládní organizace La Strada. 

Karolina Wierzbińska z organizace Homo Faber oznámila policii, že ženy a děti přijíždějící na nádraží v Lublinu oslovuje žena s nabídkou peněz výměnou za jejich pasy. V Lublinu také pozorovali pracovníci z její organizace muže, který ženám přijíždějícím z Ukrajiny agresivně nabízel dopravu a ubytování. Amnesty vyzývá k zavedení standardizovaného institucionálního systému registrace místa pobytu, složení rodiny a cíle cesty uprchlíků a rovněž totožnosti lidí, kteří jim nabízejí dopravu nebo ubytování.

 

Diskriminace na Ukrajině 

Ukrajinské stanné právo zakazuje mužům ve věku od 18 do 60 let opustit zemi. Rodiny se rozdělují, a lidé opouštějící Ukrajinu jsou proto převážně ženy a děti. Tato omezení mají zvlášť problematický dopad na muže s hendikepem a na muže, kteří mají své děti ve výhradní péči. Ze země mohou odejít někteří muži se zdravotním hendikepem, kteří jsou držiteli určitých dokladů. V praxi tomu tak ale pokaždé není. „Můj syn přišel v oblasti předchozího konfliktu o ruku a sluch. Jeli jsme společně s ním a mým manželem v jednom autě, ale ukrajinští pohraničníci pouštěli jen ženy. Syn je úředně [uznán] osobou se zdravotním postižením způsobeným válkou, nemůže oficiálně pracovat, přesto ho nenechali projít,“ popsala Sofia, kadeřnice z města Dnipro. Společně se dvěma spolucestujícími ženami také popisovala, jak viděly ukrajinskou pohraniční stráž zastavovat mnoho dalších mužů. „Jeden z nich cestoval se svými dvěma dětmi, kterým mohlo být tak pět a jeden rok, a stejně ho vrátili zpátky. Vypadal, že nemá ženu, možná byl vdovec. Ukrajinská pohraniční stráž řekla, že děti (pohraniční stráž) převzít může, ale jeho nepustí.“ 

Amnesty také hovořila s 27 lidmi jiné než ukrajinské státní příslušnosti, kteří z Ukrajiny uprchli po ruské invazi, včetně mnoha zahraničních studentů a lidí, kteří žili na Ukrajině až 20 let. Rasizovaní lidé, zejména s tmavou barvou pleti, podávali zprávy, že při pokusu o odchod z Ukrajiny zažili ze strany ukrajinských sil diskriminaci a násilí. Mnozí hlásili diskriminační zacházení jak při pokusu o nástup do vlaků nebo autobusů, tak v blízkosti hraničních přechodů, přičemž někteří podrobně vylíčili fyzické a verbální útoky ze strany ukrajinských sil a dobrovolníků. Rasizovaní lidé z řady zemí Afriky, Blízkého východu a jižní Asie popisovali, jak jim ukrajinské orgány a personál na vlakovém nádraží ve Lvově opakovaně bránily v nástupu do vlaků směřujících do Polska. Říkaly jim, že je třeba dát přednost ženám a dětem, ale v některých případech údajně nedovolily nastoupit do vlaků ani africkým a jihoasijským ženám. „Někteří čelí rasismu, jiní ne, záleží na barvě pleti a pohlaví. Můj přítel, který je černý, byl vystaven rasismu… Existuje jistá hranice, pokud jste Ukrajinec, dostanete se na druhou stranu snadno, pokud ne, trvá to dlouho. Pohraničníci použili na mého přítele tyč, byl zraněn,“ uvedla 24letá studentka z Pákistánu Bilal.

 

Ochrana pro všechny před diskriminací v Polsku 

Polsko a další evropské země otevřely své hranice lidem z Ukrajiny. Bilance Polska v zacházení s lidmi, kteří přicházejí z jiných oblastí konfliktu, je ale neutěšená. V těchto případech se totiž země zaměřovala na strategii, jejichž účelem bylo lidi na hranici odstrašit a zadržet.

Jasným dokladem nenávisti a násilí, kterému již cizinci byli vystaveni, je útok hlášený v Přemyšlu 1. března. Skupina nacionalistů tam napadla tři indické studenty, kteří právě dorazili z Ukrajiny. Podle všeho se jednalo o útok motivovaný nenávistí. „Polské úřady musí zajistit, že se všemi lidmi, kteří uprchli z Ukrajiny, bude zacházeno se stejnou mírou respektu, aby tak byla chráněna jejich lidská práva a důstojnost. Rasismus, nenávistné projevy a útoky nesmí být tolerovány a pachatelé musí být hnáni k odpovědnosti,“ řekl Nils Muižnieks z Amnesty.

 

Jednotlivá jména byla změněna z důvodu ochrany anonymity dotazovaných žadatelů o azyl.


Aktuální petice

  Polsko

Absurdní Polsko: za duhovou svatozář až dva roky vězení

Trojice aktivistek, které v březnu osvobodil soud v případu duhové madony musí znovu před soud. V březnu 2021 polský soud zrušil obvinění proti třem aktivistkám a obránkyním lidských práv Elžbietě, Anně a Joanně. Ženy byly obviněny z „urážky náboženského cítění“ kvůli distribuci plakátů s Pannou Marií s duhovou svatozáří, které vyrobily na podporu LGBTI+ lidí. Hrozil jim až dvouletý trest vězení.

 

Aktuální počet podpisů: 4851 Náš cíl: 5000

Podepíšu

Všechny petice

Art For Amnesty - obrazy k prodeji

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...