Vyvrcholením tohoto trendu je přijetí zákona III/2025, který fakticky zakazuje Pride průvody, umožňuje represivní zásahy vůči jejich účastníkům a zavádí technologický dohled pomocí rozpoznávání obličejů. Tento zákon, společně s další legislativou, jako je „antiLGBTI+ zákon“ z roku 2021 či zřízení Úřadu pro ochranu suverenity, vytváří prostředí, kde je „jinakost“ postavena mimo zákon, nesouhlas s vládní politikou je tvrdě trestán a základní lidská práva systematicky oslabována. 

V roce 2014 zahájila maďarská vláda pod vedením Viktora Orbána metodickou kampaň proti neziskovým organizacím, a to především těm, které jsou financované zahraničními prostředky. Řada organizací se v tomto roce ocitla pod tlakem poté, co vláda začala veřejně zpochybňovat jejich legitimitu, přičemž se zaměřila zejména na organizace financované z tzv. Norských fondů. Některé z nich čelily daňovým kontrolám a policejním raziím, pomocí nichž se je maďarská vláda pokusila zastrašit. Tyto kroky byly doprovázeny rétorikou, která pracovníky neziskových organizací vykreslovala jako „agenty cizích zájmů“ a „placené politické aktivisty“. 

Další zásadní legislativní změnou, namířenou proti nevládním organizacím, byl tzv. zákon o transparentnosti financovaní ze zahraničí z roku 2017, často přezdívaný „LexNGO“. Tento zákon nařizoval, aby se organizace, které od zahraničních dárců obdrží více než 24 000 eur, zaregistrovaly jako „přijímající podporu ze zahraničí“. Toto označení navíc musely uvádět ve všech svých publikacích a také na vlastních internetových stránkách. V případě, že by organizace tuto povinnost neplnily, jim hrozily vysoké pokuty a potenciálně také zákaz činnosti.  

Zákon vyvolal vlnu kritiky v Maďarsku i v zahraničí a Soudní dvůr EU v roce 2020 rozhodl, že porušuje unijní právo. V roce 2021 byl sice zrušen, nahradila ho ale nová pravidla, která dále komplikovala činnost neziskových organizací prostřednictvím nařízení a složitých administrativních kontrol. Nevládní organizace stále podléhají každoročním finančním auditům, pokud jejich celkový majetek přesahuje 55 000 eur. Dotčené organizace, mezi nimiž je i Amnesty International, opakovaně poukazují na to, že tato nová ustanovení vedou k výběrovým auditům ze strany úřadů, které se zaměřují především na subjekty kritické k politice maďarské vlády. 

V červnu roku 2018 přijala maďarská vláda tzv. „Stop Soros“ balíček, jehož záměrem bylo kriminalizovat pomoc migrantům a uprchlíkům. Podle tohoto zákona bylo nově možné trestat „usnadňování nelegální migrace“, které zahrnovalo také poskytování právní nebo humanitární pomoci. Pracovníci neziskových organizací mohli být nově za takovou činnost stíháni a hrozilo jim odnětí svobody až do výše jednoho roku. Podstatnou součástí balíčku bylo také zavedení tzv. „migrační daně“, která představovala 25% daň na dary a veškeré prostředky využívané na činnosti spojené s migrací. Tento daňový nástroj byl všeobecně kritizován jako forma ekonomického nátlaku a prostředek k umlčení kritických hlasů. 

V červnu roku 2021 přijal maďarský parlament novelu zákona o ochraně dětí a rodiny, který byl ale v evropském mediálním prostředí překřtěn na tzv. „antiLGBTI+ zákon“. Šlo o vyvrcholení dlouholeté snahy silně konzervativní strany Jobbik a Orbánova vládního Fideszu, jejímž cílem bylo ve veřejné debatě ustálit narativ, který staví členy LGBTI+ komunity na roveň pedofilů a sexuálních deviantů. Novela zákona, která zavedla zásadní změny ve školství, zakázala nezletilé vystavovat jakémukoli obsahu, jenž zobrazuje jiný než tradiční obraz rodiny a sexu – například změnu pohlaví, neheterosexuální orientaci nebo stejnopohlavní či neúplnou rodinu. Tato legislativa je také často srovnávána s ruským zákonem na ochranu dětí a rodinných hodnot, který byl schválen už roce 2013 a pro maďarskou verzi posloužil jako inspirace. 

Aktuální vlnu represivních opatření započalo přijetí zákona o ochraně národní suverenity v prosinci roku 2023. Maďarská vláda tuto legislativu obhajovala nutností bránit zemi před vlivem zahraničních subjektů, které v zemi prosazují vlastní zájmy na úkor těch národních. Schválení tohoto zákona vyústilo v roce 2024 ve zřízení Úřadu pro ochranu suverenity. Ten získal rozsáhlé pravomoci k monitorování činnosti organizací i jednotlivců podezřelých z „ohrožení národní suverenity“. Úřad má přístup k bankovním výpisům, může provádět inspekce a má pravomoc doporučit zákaz konkrétní organizace. Řada odborníků i část maďarské veřejnosti tento krok vnímá jako znovuzavedení autoritářských praktik, při nichž dochází k označování nepohodlných jako „zahraničních agentů“. 

18. března 2025 schválil maďarský parlament zákon III/2025, který fakticky zakazuje Pride průvody a další akce na podporu LGBTI+ komunity. Umožňuje ukládání pokut účastníkům a trestní stíhání organizátorů, kterým hrozí až jeden rok vězení. Zákon obsahuje vágní formulace, které kriminalizují „propagaci“ homosexuality a genderové rozmanitosti, zakazuje zobrazování těchto témat mladistvým a umožňuje použití technologie rozpoznávání obličejů k identifikaci účastníků průvodů. Zákon byl schválen ve zrychleném řízení bez veřejné diskuse a rozšiřuje pravomoci policie včetně možnosti rozpouštět shromáždění či trestat jejich propagaci.

Opatření jsou všeobecně považována za závažné porušení lidských práv a snahu stigmatizovat LGBTI+ komunitu. Jde o narušení práva na soukromí, svobodu projevu a pokojné shromažďování. Text zákona je formulován velmi vágně, což vyvolává oprávněné obavy z jeho zneužití proti jakékoli organizaci, která nevyhojuje maďarské vládě. V reakci na návrh zákona vyšly do ulic tisíce demonstrantů a Evropská komise znovu varovala, že jeho přijetí povede k právním krokům ze strany EU kvůli porušení základních unijních norem. Konkrétní kroky, které by maďarskou vládu přiměly k přehodnocení své agendy proti diverzitě, ale Komise dosud nepodnikla.