Mahmúd byl zatčen 8. března 2025 ve svém univerzitním bytě, údajně kvůli zrušení jeho statusu trvalého pobytu. Agenti imigrační služby mu navíc vyhrožovali zatčením jeho těhotné manželky – americké občanky, která o měsíc později porodila jejich první dítě. Mahmúd byl nejprve vězněn v New Jersey, poté bez upozornění převezen do detenčního zařízení v Louisianě. Jeho právníci ani rodina nebyli o přesunu informováni.

Jeho případ vzbudil pozornost nejen kvůli tvrdému zásahu, ale i kvůli zjevnému politickému kontextu. Mahmúd Chalíl byl jedním z klíčových organizátorů studentského protestního tábora na podporu Gazy na Kolumbijské univerzitě. Působil jako vyjednavač s vedením školy, vystupoval v médiích a veřejně kritizoval izraelské vojenské operace v okupovaném palestinském území. Právě jeho zapojení do protestů bylo podle všeho hlavním důvodem jeho zatčení.

Jeho trvalý pobyt mu byl zamítnut na základě zřídka používaného ustanovení imigračního zákona, který umožňuje deportaci cizinců, pokud existuje důvodné podezření, že přítomnost nebo činnost dotyčného ohrožuje zahraniční politiku USA. Imigrační soudce v Louisianě následně rozhodl, že Mahmúd může být deportován, a 20. června zamítl jeho žádost o azyl. Mahmúd se proti tomu odvolal.

Dne 11. června okresní soudce v New Jersey označil jeho další zadržování na základě zahraničněpolitických důvodů za zřejmě protiústavní. Vláda USA však oznámila, že ho hodlá nadále zadržovat kvůli údajnému zamlčení informací při podání žádosti o trvalý pobyt – což Mahmúd i jeho právníci opakovaně odmítli. Dne 20. června soudce rozhodl, že tyto nové důvody jsou „vysoce neobvyklé“, a nařídil jeho propuštění na kauci s podmínkami. Mahmúd byl propuštěn ještě téhož dne. Americká vláda proti rozhodnutí ihned podala odvolání a uvedla, že bude pokračovat ve snaze o jeho deportaci.

Amnesty International považovala zadržování Mahmúda Chalíla za svévolné a politicky motivované. Na jeho podporu se zvedla silná mezinárodní vlna solidarity. Jak sám po propuštění řekl:

„Vaše zprávy mi dávaly sílu. Ale boj ještě zdaleka neskončil. V Gaze dál probíhá genocida, Izrael dál vede plnou válku proti Palestině. Americká vláda tuto válku financuje a Kolumbijská univerzita do ní investuje. Proto jsem protestoval a proto budu protestovat dál — i kdyby mi hrozilo vězení. I kdyby mě zabili, budu dál mluvit za Gazu.“

Mahmúd Chalíl nyní čeká na výsledek svého odvolání. Amnesty zůstává v kontaktu s jeho právníky a celou situaci dál sleduje.

Děkujeme všem, kteří se zapojili do kampaně za jeho svobodu.