Kameny za nevěru: příběhy z Íránu

Zahrabali ho do půli těla a připravili si vhodný kámen. Ani velký ani malý, prostě tak akorát. Výkon nejvyššího trestu mohl začít. Jafar Kiani následkem kamenování zemřel. Byl obviněn z „manželské nevěry“ s Mokarrameh Ebrahimiovou, s níž měl v té době už dvě děti. I Mokarrameh měla být ukamenována, díky mezinárodnímu tlaku a podpoře místních aktivistů jí však byl trest zmírněn. Zdánlivě obyčejný příběh zakázané lásky dvou mladých lidí se odehrál před dvěma lety v Íránu. Svým vyvrcholením ale připomíná spíše tragické osudy hrdinů z dob dávno minulých. A to je právě „kámen“ úrazu.

Podle íránského trestního práva je ukamenování povinným trestem za „nevěru během manželství“. Ačkoli bylo na tento trest v roce 2002 vyhlášeno v Íránu moratorium, stále se kamenuje. Od islámské revoluce v roce 1979 takto podle Amnesty International (AI) zemřelo minimálně 77 lidí. Skutečná čísla jsou ale s největší pravděpodobností daleko hrozivější. Co s tím?

Problém první: ženou v Íránu

Íránský právní řád je známý tím, že nepovažuje muže a ženy za sobě rovné bytosti. Výpověď muže má v případě některých zločinů (například právě u nevěry) dvakrát větší hodnotu než výpověď ženy, je-li žena jediným svědkem u soudu, nemá její výpověď hodnotu vůbec žádnou. Ženám je bráněno ve vzdělávání, a tak není divu, že se ve spleti právních nařízení často neorientují (nebo je dokonce ani nepřečtou). Své výpovědi pak podávají naprosto neinformované, pod tlakem a bez odborné právní rady – kde na ní totiž vzít, když nemají možnost uplatnit se na pracovním trhu? Podle dostupných informací se obětí kamenování stávají ženy nepoměrně častěji než muži. V poslední době se ale počet mužů překvapivě zvyšuje.

Problém druhý: nespravedlivé soudy

Írán je zemí, která je opakované kritizována za porušování mezinárodních standardů při soudním procesu. K nespravedlivým soudům dochází i přesto, že Írán podepsal Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, čímž se k těmto respektovaným právům přihlásil. Mezi ně patří například právo na adekvátní právní pomoc ve všech stádiích procesu, právo nevypovídat pod nátlakem či možnost odvolat se k vyššímu soudu. Férový proces samozřejmě také předpokládá, že obviněný nebude mučen za účelem přiznání. Problematické je i ustanovení, které umožňuje soudci použít „vlastní subjektivní znalost daného případu“ a na jejím základě vynést rozsudek. Vágnost takového pravidla není třeba komentovat, jeho nebezpečnost už ano. U případů trestů smrti vyvolává íránská justice pochyby největší. Jen za první měsíc a půl letošního roku popravil Írán 86 lidí, tedy přibližně dva lidi denně (nejčastějším způsobem usmrcení bylo oběšení). Nerovnost žen a mužů před soudem a nemožnost se adekvátně a důstojně bránit příslušnému obvinění proto oprávněně vzbuzuje reakce.

Problém třetí: kamenování je krutým, ale stále platným trestem

Je známo, že kamenování je hotová věda. Íránský trestní zákoník doslovně uvádí, že „kámen určený ke kamenování nesmí být příliš veliký, aby dotyčný/á nezemřel po jednom či dvou úderech, ale nesmí být také moc malý, abychom ho vůbec mohli považovat za kámen.“ (čl. 104). V právním řádu je tedy de facto popsáno, jak prodloužit umírání a bolest odsouzeného člověka na co nejdelší možnou dobu.

Krutost celé procedury podporuje také způsob jejího provedení. Odsouzený je zbavena možnosti pohybu a vystaven ponížení před zraky ostatních. Výjimkou nejsou případy, kdy odsouzení i jejich rodiny neznají přesné datum popravy. Na výkon tohoto trestu v současné době čeká v íránských věznicích celkem 14 lidí, z toho 10 žen a 4 muži.

Podle řady lidsko-právních komisí a organizací je kamenování, tedy tělesná forma trestání, v protikladu k zákazu mučení a jinému nelidskému a ponižujícímu zacházení, a jako metoda popravování by používáno být nemělo. Spojí-li se pak problematické fungování íránské justice s možností udílet takovýto nejvyšší trest, výsledek může být tragický.

Nevěrní vězni svědomí

Z pohledu příslušníka tzv. západní civilizace je kamenování jen těžko pochopitelný trest za něco, co podle některých nedávných průzkumů praktikuje např. celá třetina českého národa. Konsensuální partnerské vztahy považujeme za legitimní a ty nevěrně konsensuální za nutné zlo.

Příběhy z Íránu nás proto pochopitelně zarážejí a jakkoli nám nepřísluší soudit pravidla fungování jiné společnosti, můžeme se ozvat, pokud věříme v jejich nutnou proměnu. A navíc pokud příslušné společnosti věří v důležitost podepisovat mezinárodní úmluvy o lidských právech.

Téměř celý svět zná příběh 43leté Íránky Sakíne Aštíániové, která v nejistotě očekává, zda bude či nebude ukamenována. Na její podporu proběhly solidární akce v mnoha zemích, pozornost jí věnují také světová média. Íránská justice ale tančí mezi minami a pouští pouze kusé informace o vývoji jejího případu. Podle posledních informací z ledna letošního roku jí poprava kamenováním či oběšením stále hrozí. Amnesty International ČR věnuje případu Sakíne i dalším lidem, kterým hrozí poprava za nevěru, velkou pozornost. AI plně respektuje právo jiného státu trestat skutečné zločince. Trestání konsensuálních sexuálních vztahů však omítá a zadržované muže a ženy považuje za vězně svědomí.

Podobné příběhy

23.5.2017

Sexuální zneužívání migrantů a uprchlíků


6.3.2017

USA: Trumpova rozhodnutí blokovat uprchlíky uvádí nenávistnou rétoriku do praxe

V reakci na výkonné nařízení prezidenta Trumpa účinně zabránit uprchlíkům, aby hledali přesídlení v USA, Salil Shetty, generální tajemník Amnesty International řekl:


6.10.2016

Irák: Kurdské autority musí ukončit ostudné uvěznění jezídské ženy, která přežila zajetí tzv. IS

Kurdská regionální vláda (KRG) musí okamžitě ukončit šokující uvěznění jezídské ženy, která je držena bez soudu už skoro dva roky po přežití zajetí ozbrojenou skupinou nazývající se Islámský stát (IS), řekla Amnesty International.


3.10.2016

Nebezpečný krok zpět pro ženy a dívky v Polsku

V Polsku se projednává nová legislativa, která má již tak přísné zákony ohledně potratů ještě více radikalizovat. Ženám a dívkám hrozí téměř naprostá ztráta možnosti potrat podstoupit. Značná trestní odpovědnost hrozí i lékařům a dalším zdravotníkům.