©Stephanie Foden/Amnesty International
OBOUSTRANNĚ VÝHODNÝ ZPŮSOB KANADSKÉHO PŘIJÍMÁNÍ UPRCHLÍKŮ
Článek
Když Debbie Rix uviděla tragickou ikonickou fotografii tříletého Alana Kurdiho, ležícího bez života na pláži v Turecku, rozhodla se, že nastal čas něco udělat.
„Ta fotka byla na titulní stránce celostátních novin, které jsme měli v obchodě. Zákazníci noviny otáčeli a říkali: ‚Tohle nechci vidět.‘ “
„Otáčela jsem noviny zpátky tak, aby fotografii viděli a říkala jsem jim: ‚Na to se musíme koukat – nemůžeme se před tím schovávat.‘ “
Další den napsala Debbie na svůj profil na Facebooku příspěvek, který zaujal mnoho jejích přátel a následně i další jejich přátele. Všechny zasáhnul osud Alana a další ztracené lidské životy, způsobené nezájmem o tragickou situaci uprchlíků.
O měsíc později již měla jejich sponzorská skupina, která vznikla jako reakce na Debbin sdílený příspěvek, 50 členů. Do srpna 2016 se jim podařilo vybrat tisíce kanadských dolarů. Zároveň se snažili vypořádat se s byrokratickým bludištěm, aby jim mohlo být umožněno přivítat čtyřčlennou rodinu z jižní Sýrie: Ahmeda, jeho ženu Razan a děti Ayu (7), Raed (5) a Ahmedovu sestra Hodu se syny Louaiem (17) a Waelem (13) a babičkou Khadijou.
©Stephanie Foden/Amnesty InternationalDebbie Rix hraje Go Fish!, oblíbenou karetní hru,se sedmiletou Ayou a jejím pětiletým bratrem Raedem, před jejich novým rodinným domem (Toronto, Kanada, červen 2017). ©Stephanie Foden/Amnesty International
Uprchlíci jako pozitivní téma voleb
Po Kanadě se rychle rozšířila vlna ochoty pomoci a stále více a více lidí začalo poskytovat podporu uprchlíkům. Mezi listopadem 2015 a pozdním lednem 2017dorazilo do Kanady přes 14 000 Syřanů poté, co jim byla poskytnuta pomoc od komunitních skupin jako je ta Debbiina.
„Skvělé je, že se to dokonce stalo tématem voleb,“ říká Gloria Nazfiger, koordinátorka uprchlíků z Amnesty International Kanada. „V Kanadě téma uprchlíků totiž nikdy nebývá volebním tématem.“
Dále vysvětluje: „Ale nyní Kanada důrazně požadovala reakci na tuto krizi. Vláda, kterou v současnosti máme [vedená premiérem Justinem Trudeau], byla částečně zvolena právě proto, že slíbila Kanaďanům reakci na tuto poptávku.“
Budování nových komunit
Sponzoři získali na cestu čtyřčlenné rodiny do Kanady přibližně 27 000 kanadských dolarů (CAD) (20 000 USD), což je zhruba stejná částka, jakou poskytují kanadské sociální asistenční služby. Také se zavázali rodině během prvního roku po příchodu do země pomáhat se začleněním se do kanadského způsobu života.
Toto odhodlání komunitních skupin pustit se do akce a vlastními silami něco změnit je nebývalé. Je to model, který může být snadno napodoben i jinde.
Kanada provozovala striktní imigrační politiku až do pozdních 70. let 20. století, kdy začala s finanční podporou v reakci na tzv. „boat people“, (lidé, kteří zejména v letech 1978 až 1979 utíkali pomocí lodí z jihovýchodní Asie po válce ve Vietnamu). Od té doby nalezlo v Kanadě domov přes 288 000 tzv. „čerstvých přistěhovalců“ či „nových Kanaďanů“, a to za podpory sta tisíců Kanaďanů.
Tento systém poskytuje nově příchozím funkční síť lidí, na které se mohou obrátit o pomoc či dokonce získat přátelství. „Lidé, kteří se sem dostanou díky soukromým sponzorům, pro ty je jednoduché zvyknout si na nový život,“ říká Ahmed. „Rovnou získáme přátele.“
©Stephanie Foden/Amnesty InternationalMohamed Farah ze Somálska a Yayha Adam ze Súdánu s jednou ze sponzorek, Catherine LeBlanc Miller (Toronto, Kanada, červen 2017). ©Stephanie Foden/Amnesty International
Síť lidí s otevřeným srdcem
Některé skupiny se soustředí na podporu uprchlíků z jiných částí světa než ze Sýrie. „Zjistili jsme, že například uprchlíkům z Afriky, kteří jsou v médiích méně zobrazováni, může trvat tři až pět let, než jsou zařazeni do sponzorského programu,“ říká Catherine LeBlanc-Miller, která pracuje na torontské radnici.
Catherinina skupina sponzorovala tři Afričany, kterým bylo něco přes dvacet let – dva ze Súdánu a jednoho Somálce. Jeden z nich, Mohamed Farah, nedávno díky své síti sponzorů získal práci ve zdravotnickém zařízení. „Jsem tu jen dva měsíce a už jsem získal zaměstnání. Nemyslím, že by se to podařilo bez pomoci těchto lidí,“ říká Mohamed.
Myslí si, že i jiné země by měly následovat kanadský vzor sponzorování: „Je to úspěšný projekt“, říká. „Unikátní věc.“
„V mé kultuře máme přísloví, které říká, že do otevřeného srdce se dá vkročit, ale do otevřených dveří ne. Takže když vidíte otevřené dveře, vstoupíte do nich pouze tehdy, má-li člověk, který za nimi je, otevřené srdce. Myslím si, že mít skvělé srdce je ta první věc, co přesvědčí lidi, aby začali někoho sponzorovat.“
ciální asistenční služby. Také se zavázali rodině během prvního roku po příchodu do země pomáhat se začleněním se do kanadského způsobu života.
©Stephanie Foden/Amnesty InternationalKenzu Abdella, vysokoškolský vyučující matematiky, před restaurací, kterou založil jako podnikatelský projekt se syrským párem Mohammedem a Randou Alftih v Peterboroughu, v Kanade. ©Stephanie Foden/Amnesty International
Oboustranně výhodný způsob, jak přivítat uprchlíky?
Podpora sponzorů poskytuje nejen okamžitou úlevu potřebným rodinám, ale také pomáhá vytvářet silné energické komunity a obohacovat rozmanitost Kanady.
Ani tento proces však není vždy jednoduchý. Ne každý uprchlík umí anglicky a někteří dokonce neumí ani číst a psát. Setkání s jinou kulturou v nové zemi pro ně může být náročné.
„Není to jednoduchá záležitost,“ říká Kenzu Abdella, původem z Etiopie, sponzor ve městě Peterborough, ležící východně od Toronta. „Ale zároveň to není ani složitá věc. Pokud je vaše srdce na straně lidí, kteří trpí, pak se podle mé zkušenosti vše nějak vyřeší.“
„Všichni Kanaďané, se kterými jsem mluvil, se cítí velmi šťastni, že měli možnost takto pomoci, protože přemýšlí nad budoucností a vidí, jak to může pomoci jejich zemi.“
Kenzu se nedávno rozhodl pustit se do podnikání spolu se sponzorovanou syrskou rodinou (Randa a Mohammed Alftih). Říká, že je to oboustranně výhodná situace. „Přivedete mě sem, abyste mi pomohli, a já jsem tu, abych se stal dobrým občanem a přispíval společnosti. I tato podnikatelská činnost je výhodná pro mě i pro tu rodinu.“
©Stephanie Foden/Amnesty InternationalRanda Alftih v restauraci, kterou nyní vede se svým manželem Mohammedem v Peterboroughu v Kanadě. „Když jsme dorazili do Kanady, sponzoři ochutnávali mé jídlo a vždy chválili, že je dobré,“ říká Randa, „A tak jsme začali přemýšlet, že bychom mohli v tomto oboru začít podnikat.“ ©Stephanie Foden/Amnesty International
Součást rodiny
Téměř rok poté, co přijel do Kanady, se Ahmed se svou rodinou usadil na tichém předměstí s domy, majícími upravené zahrádky, před kterými na příjezdových cestách stojí zaparkovaná rodinná auta.... Dospělí se učí anglicky, děti jsou ve škole a Ahmed a Louai chodí do přípravného kurzu v hotelu Ritz-Carlton. Pro Ahmeda je to cesta zpět k životu, který znal, než vše změnila válka. Než ho bombardování donutilo uprchnout z domova, vedl restauraci pro 300 lidí, do které proudily davy turistů.
„Můj sen je si v budoucnosti otevřít vlastní syrskou restauraci,“ říká. „V Torontu je už teď mnoho syrských a arabských restaurací. Ale ta moje bude nejlepší,“ dodává.
V Kanadě trvá sponzorství nejméně 12 měsíců, ale často tuto dobu překročí. „Pamatuji si, jak na mě koukali s výrazem ‚Počkat, to Vás po roce už nikdy neuvidíme?‘“ popisuje Debbie.
„Musela jsem je uklidnit, že tak to opravdu není. Máme velmi blízký vztah a já se cítím jako součást jejich rodiny, to jen tak nezmizí. Naštěstí máme dost peněz, abychom je podporovali ještě dalších šest měsíců, takže s koncem roku neskončí ani finanční část podpory. “
„A očekávám, že budu pozvaná na svatbu Ayi! Pro mě i pro několik dalších členů naší skupiny je toto vztah na celý život. Všichni jsme díky tomu obohaceni.“
Aktuální petice
Žádáme spravedlnost pro děti původních obyvatel v Kanadě. Přidáte se?
V květnu 2021 byly v areálu bývalé internátní školy pro původní obyvatele v kanadském městě Kamloops nalezeny ostatky 215 dětí. Instituce byla součástí sítě internátních škol, která se zaměřovala na asimilaci dětí původních obyvatel Kanady. Děti ve školách čelily psychickému a fyzickému násilí a sexuálnímu obtěžování. Nesměly mluvit mateřským jazykem, nucená převýchova se soustřeďovala i na zvyky a tradice, které vlivem výuky částečně zanikly.
Aktuální počet podpisů: 1189 Náš cíl: 3000
Další zprávy
© Jehad Alshrafi/Anadolu via Getty Images
© Przemysław Stefaniak/Amnesty International