© ericjamesward

Stav lidských práv na Kubě v roce 2020

  Článek

Mezi informacemi o nedostatku potravin úřady nadále potlačovaly všechny formy nesouhlasu s režimem, včetně věznění nezávislých umělců, novinářů a členů politické opozice.

PRÁVO NA JÍDLO

Po celý rok se objevovaly zprávy o nedostatku potravin a dalšího základního zboží, což vedlo vysoké vládní úředníky, aby vyzvali Kubánce k pěstování více svého vlastního jídla. Na základě potravinové situace vytvořil v září umělec „Yulier P“ v ulicích hlavního města Havany grafiku obrazu někoho, kdo jí vlastní kosti. Navzdory doporučení OSN k upuštění od sankcí s cílem zajištění přístupu k potravinám a základním zdravotnickým materiálům (aby bylo možné adekvátně reagovat na pandemii COVIDu-19), USA nadále na zemi uvalovaly ekonomické embargo.

PRONÁSLEDOVÁNÍ DISENTU A KRITIKŮ

Úřady nadále potlačovaly všechny formy nesouhlasu a věznily politické odpůrce, nezávislé novináře i umělce. V dubnu úřady propustily José Daniela Ferrera Garcíu, hlavního představitele neoficiální politické opoziční skupiny Patriotic Union of Cuba (UNPACU) a bývalého vězně svědomí, který byl uvězněn v říjnu 2019 a souzen 26. února před soudem plným nesrovnalostí. Kubánské úřady zabránily tisku, EU i Amnesty International ve sledování jeho procesu.

SVOBODA PROJEVU

Zprávy nezávislých novinářů pokutovaných za zprávy o COVIDu-19 a jeho dopadu na zemi vedly k výzvám, aby prezident Miguel Díaz-Canel přijal okamžitá opatření k zajištění svobody tisku. Občanská společnost a novináři během roku rovněž vyjádřili znepokojení nad vládním nařízením zpřísňujícím kontrolu a cenzuru online obsahu, zejména během pandemie. V březnu byla novinářka Cubanet Camila Acosta několik hodin zatčena a byla jí uložena pokuta za sdílení informací na Facebooku. V září byla znovu zatčena a hrozilo jí další stíhání za protest proti vládnímu nařízení. Dne 4. září úřady propustily nezávislého novináře ze společnosti Cubanet, 63 letého Roberta Quiñonese Hacese. V roce 2019 byl souzen a odsouzen k jednomu roku vězení za odpor a "neposlušnost" kvůli jeho novinářské práci. Institut pro podávání zpráv o válce a míru a Výbor pro ochranu novinářů důsledně požadovaly jeho propuštění, zejména v souvislosti s jeho věkem a zvýšeným rizikem fatálního dopadu případného onemocnění nemocí COVID-19. 

Roberto Quiñones publikoval články o svých vězeňských podmínkách, včetně přeplněnosti, špatné kvality jídla a vody i nedostatku adekvátní lékařské péče. Úřady po celý rok obtěžovaly a zastrašovaly členy hnutí San Isidro - složené z umělců, básníků, LGBTI+ aktivistů, akademiků a nezávislých novinářů. Její členové byli v čele dekretu 349, který představuje cenzuru umělců. Akce úřadů symbolizovala pokračující represe kubánského režimu. Luis Manuel Otero Alcántara, klíčový vůdce hnutí, byl v březnu uvězněn na dva týdny, údajně obviněn z „urážky symbolů vlasti“ (článek 203 trestního zákoníku). V listopadu si hnutí San Isidro získalo mezinárodní pozornost, když členové drželi hladovku a požadovali propuštění rappera Denise Solísa Gonzáleze, který byl odsouzen k osmiměsíčnímu vězení za „pohrdání“. Po policejní razii v sídle hnutí ve Staré Havaně - která podle oficiálních novin Kuby proběhla kvůli údajnému porušení zdravotních předpisů souvisejících s COVID-19, vzaly úřady Luise Manuela Otera Alcántaru znovu na několik dní do vazby a zadržely také akademičku Anamel Ramos González přibližně na 12 hodin. V reakci na razii uspořádaly stovky umělců a intelektuálů 27. listopadu před ministerstvem kultury ojedinělý protest a zajistili si neobvyklé publikum s náměstkem ministra kultury. Asi dva týdny po protestu bylo více než 10 nezávislých novinářů a členů organizace 136, včetně Luise Manuela Otera Alcántary a Anamel Ramos González, podrobeno neustálému dohledu. Pokud opustili své domy, čelili zatčení policií - tedy v zásadě domácí vězení, což je v rozporu s mezinárodním právem.