© AFP via Getty Images

Zlomené končetiny, mučení a vraždy. Tálibán se nezměnil, varuje Amnesty

  Článek

Před pár dny převzal Tálibán po pádu afghánské vlády nad zemí kontrolu. Amnesty žádá o ochranu tisíců Afghánců, kterým od Tálibánu hrozí odveta. Jsou mezi nimi především akademici, novináři, aktivisté a bojovníci za práva žen. Amnesty navíc informuje, že potom, co před měsícem Tálibové dobyli provincii Ghazní, zmasakrovali na místě 9 mužů hazárského etnika.

Výzkumní pracovníci na místě mluvili s očitými svědky, kteří podali hrůzná svědectví o vraždách, k nimž došlo ve dnech 4. až 6. července ve vesnici Mundarakht, v okresu Malistan. Šest mužů bylo zastřeleno a tři byli umučeni, a to včetně jednoho, kterému odřezali svaly z paží a uškrtili jej jeho vlastním šátkem.

Tyto brutální vraždy pravděpodobně představují jen zlomek z celkového množství smrtí způsobených Tálibánem k dnešnímu dni. Tálibové však přerušili mobilní telefonní služby v mnoha oblastech, které v nedávné době obsadili, přičemž mají také kontrolu nad tím, které fotografie a videa jsou z těchto regionů sdílená.

„Chladnokrevná brutalita těchto vražd je připomínkou minulých praktik Tálibánu a je děsivým příkladem toho, co jejich vláda může přinést.“

Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International

 

„Urgujeme Radu bezpečnosti OSN, aby přijala mimořádné usnesení a aby po Tálibánu vyžadovala dodržování mezinárodních lidských práv, a zajistila tak bezpečí všem Afgháncům bez ohledu na etnikum nebo náboženské vyznání,“ říká generální tajemnice Amnesty Agnès Callamard.

 „Je nutné, aby Rada pro lidská práva zahájila důkladný vyšetřovací mechanismus, který by dokumentoval, sbíral a uchovával důkazy o pokračujících trestných činech a o veškerém porušování lidských práv napříč Afghánistánem. Pro proces přijímání rozhodnutí mezinárodní komunitou bude zásadní mít kvalitní informace, na jejichž základě bude možné rozhodnutí vynášet. Jedině tak půjde bojovat s bezprávím a beztrestností, které tyto závažné zločiny pohánějí,“ dodává Callamard.

Mučení a vraždy jako součást ozbrojeného konfliktu jsou porušením Ženevské úmluvy a podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, který se již zločiny spáchanými v souvislosti s tímto konfliktem zabývá, představují válečné zločiny.

Umučeni a zavražděni

Amnesty vyslechla svědectví několika očitých svědků a měla možnost podívat se na fotografické důkazy související s vraždami ve vesnici Mundarakht.

3. července 2021 v provincii Ghazní se boje mezi afghánskými vládními silami a Tálibánem zintenzivnily.  Od místních Amnesty ví, že utekli do hor do tradičních ilok, letních pastvin, kde se nacházejí úkryty.  Bylo zde však málo jídla pro všech 30 rodin, které se sem uchýlily. Další den ráno, 4. července, se čtyři ženy a pět mužů vrátili do vesnice pro zásoby. Po návratu zjistili, že jejich domy jsou vypleněné a že na ně bojovníci Tálibánu čekají.

45letý Wahed Quaraman byl unesen ze svého domu. Zlámali mu ruce a nohy, střelili jej do pravé nohy, vytrhali mu vlasy a bili jej tupým předmětem do obličeje.

Další muž, 63letý Jaffar Rahimi byl zbit a obviněn z napomáhání afghánské vládě poté, co v jeho kapsách našli finanční hotovost. Tálibové jej uškrtili jeho vlastním šátkem. Tři lidé z těch, kteří Rahimiho pohřbívali prohlásili, že bylo jeho tělo poseté modřinami a že svaly jeho paží byly odřezány.

Sayed Abdula Hakima, kterému bylo 40 let, vytáhli z domu, zbili jej holemi a pažbami pušek, svázali mu ruce, dvakrát jej střelili do nohy a dvakrát do hrudi. Jeho tělo bylo nalezeno pohozené u nedaleké říčky.

„Konkrétně cílené vraždy jsou důkazem, že etnické a náboženské minority jsou pod vládou Tálibánu v nebývalém ohrožení.“

Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International

 

Jeden ze svědků, který později pomáhal s pohřbíváním, Amnesty sdělil: „Ptali jsme se Tálibů, proč to udělali a oni odpověděli, ‚v době konfliktu umírají všichni, je jedno jestli má člověk zbraň nebo ne. Je válka‘.“ 

Popravy

Během dvoudenního vražedného řádění byli další tři muži – Ali Jan Tata (65), Zia Fageer Shah (23) a Ghulam Rasool Reza (53), přepadeni a popraveni po tom, co opustili iloky při pokusu dostat se přes Mundarakht do malé blízké vesničky Wuli, kde měli domov.

V Mundarakhtu je zastavili na tálibánském checkpointu, kde byli následně popraveni. Ali Jan Tata byl střelen do hrudníku, Rasool do krku. Hrudník muže jménem Zia Fageer Shah byl údajně proděravělý kulkami tak, že jej pohřbívali v několika kusech. Těla mužů byla opět pohozena do nedalekého říčky spolu se Sayedem Abdulem Hakimem.

Tři další muži byli také bezcitně zabiti poblíž své vesnice. Svědkové Amnesty sdělili, že Sayeed Ahmad (75) trval na tom, že mu Tálibán neublíží, protože už je starý, a rozhodl se vrátit nakrmit svůj dobytek. Byl zavražděn dvěma kulkami do hrudníku a jednou do boku.

Zia Marefat (28) trpěl depresí a svůj dům v Mundarakhtu tak opouštěl jen zřídka. Když nad vesnicí 3. července získal Tálibán kontrolu, nejdřív odmítl odejít. Nakonec ale podlehl tlaku své matky i ostatních a chtěl utéct do bezpečí. Na cestě do iloku jej však chytili bojovníci Tálibánu a usmrtili jej střelou do spánku.

Karim Bakhsh Karimi (45), který měl nediagnostikovanou mentální poruchu typickou nevyzpytatelným chováním či pohyby, spolu s ostatními vesničany neutekl. Také byl zabit střelou do hlavy.