Já, Dávid Vig, žiji už dva měsíce v zemi Evropské unie, která mi zakazuje veřejně vyjadřovat, kým jsem a koho miluji. V zemi, která učinila další krok k omezení svobody slova a práva na shromažďování – práv, která mají platit pro všechny. V zemi, která se nás už léta snaží zastrašit a vymazat z veřejného prostoru. A během posledních dvou měsíců tento trend ještě zrychlil. 

Dne 18. března 2025 podnikl maďarský parlament další krok v omezování základních lidských práv. Přijetím ústavní změny, která fakticky zakazuje budapešťský Pride, již maďarským úřadům nestačí omezovat práva LGBTQIA+ lidí – nyní nás chtějí zcela vymazat z veřejného prostoru. 

Už třicet let je budapešťský Pride symbolem přijetí, solidarity a svobody ve společnosti, která LGBTQIA+ lidi čím dál více vytlačuje na okraj. Sledoval jsem, jak Pride přerostl v největší demonstraci nesouhlasu s premiérem Viktorem Orbánem. Od doby, co se dostal k moci a porušování lidských práv zesílilo, stal se Pride společným místem, kde se každý rok spojuje v protestu mnoho různých organizací. Stal se společným místem odporu. 

Letos se však Maďarsko snaží protestní hlasy zcela umlčet. Změnou zákona o právu na shromažďování parlament umožnil zákaz jakéhokoli shromáždění, které je „v rozporu s morálním vývojem nezletilých“. Parlament tak radikálně omezil základní práva vlastních občanů během jediného dne (návrh byl předložen 17. března a schválen 18. března). Přijal vágní formulace přímo inspirované ruským „zákonem o gay propagandě“ z roku 2013, čímž umožnil svévolné cenzurování pochodů za práva LGBTQIA+ lidí, a to včetně pokojných akcí, jako je Pride. 

Zákon, pro který zvedlo ruku 136 poslanců, dokonce povoluje použití technologie rozpoznávání obličejů k identifikaci účastníků těchto nyní zakázaných akcí. Jedná se o vážný zásah do soukromí, který vzbuzuje hrůzu. Nový zákon také umožňuje ukládat pokuty až do výše 500 eur – což je významná částka vzhledem k tomu, že minimální měsíční mzda v Maďarsku činí 707 eur a země čelí jedné z nejvyšších mír inflace v Evropě. 

Kromě toho hrozí organizátorům zakázaných akcí trestní stíhání a až rok vězení. Nová legislativa rovněž rozšiřuje pravomoci policie rozpustit i předem oznámená shromáždění. V předvečer 30. výročí budapešťského Pridu znamená tento škodlivý zákaz návrat o tři dekády zpět. 

Je evidentní, že nejde o ojedinělou legislativu – je to promyšlená politická strategie. Sledujeme ji už roky: Viktor Orbán postupně a cíleně oslabuje ochranu lidských práv v zemi. Svoboda tisku je v ohrožení, soudní moc oslabuje a nezávislé nevládní organizace čelí šikaně. Od roku 2020 navíc přibývá represivních zákonů namířených proti LGBTQIA+ komunitě, zejména zákaz právního uznání trans osob, zákaz adopcí stejnopohlavními páry, ústavní definice rodiny výhradně jako „svazku muže a ženy“ a vymazání sexuálních a genderových menšin z veřejného prostoru – například ze škol nebo filmů vysílaných během dne. 

Za touto sérií nepřátelských zákonů nestojí pouze ideologie – je to cynický politický kalkul. Vláda si vybírá menšiny jako obětní beránky, aby odvedla pozornost od ekonomických potíží a umlčela nesouhlas. V tomto kontextu se zákaz pochodu Pride stává mocným symbolem: celé jedné komunitě upírá právo veřejně existovat, být hrdá a žádat rovnost. 

V ulicích Budapešti byl Pride okamžikem naděje. Prostorem, kde jsme mohli kráčet bez skrývání. Vláda ho teď označuje za „nelegální provokaci“. Ale naději nelze jen tak potlačit. A 28. června se Maďaři chystají vyjít do ulic. 

To jsou slova Dávida Viga, ředitele Amnesty International Maďarsko.  

Tváří v tvář tomuto útoku na základní lidská práva napsala eurokomisařka pro rovnost Hadja Lahbib na sociální sítě: „Každý by měl mít možnost být sám sebou, svobodně žít a milovat. Právo na pokojné shromažďování je základním právem, které musí být respektováno v celé Evropské unii. Stojíme při LGBTQI komunitě – v Maďarsku i ve všech členských státech.“ 

Nyní je ale nutné proměnit tato slova v činy. Evropská unie se už nemůže spokojit s pouhými prohlášeními. I členské státy musí jasně a hlasitě vyjádřit svůj postoj. Protože situace je naléhavá: 28. května podají organizátoři Pridu žádost o povolení pochodu a policie bude mít 48 hodin na odpověď. 

Evropská komise musí jednat rychle. K dispozici má řadu různých nástrojů. Může požádat Soudní dvůr EU o předběžná opatření, pokročit v probíhajícím řízení o nesplnění povinnosti vůči evropskému právu nebo zahájit nové řízení kvůli zmiňované legislativě, která omezuje práva LGBTI+. Dosud však Komise nezasáhla. V posledním balíčku řízení dokonce bolestně chyběla ochrana práva na pokojné shromažďování. 

Ve střednědobém horizontu pak umožňuje článek 7 Smlouvy o EU sankcionovat členský stát, který závažně porušuje společné hodnoty. Toto řízení bylo vůči Maďarsku zahájeno v roce 2018, nicméně je dosud zablokované. Nyní je čas ho odblokovat. 

Zákaz Pridu totiž není jen problémem Maďarska. Jde o samotnou podstatu toho, co znamená být součástí Evropské unie. Můžeme akceptovat, že členský stát zakáže pokojný pochod pod záminkou, že „kazí mládež“? Můžeme mlčet tváří v tvář autoritářskému přepisování práva na protest a práva být sám sebou? Myslíme si, že ne. 

Jako obránci lidských práv se nesmíme vzdát. Protože Pride není provokace, je to potvrzení lidské důstojnosti. Ustoupit by znamenalo přijmout, že rovnost neplatí pro všechny. Protože i navzdory zastrašování jsou v Budapešti lidé, kteří zůstávají hrdí a chtějí kráčet v průvodu budapešťského Pridu. Evropa by měla stát po jejich boku.