Súdán: Dva miliony civilistů potřebují okamžitou ochranu

Přes veškerou mezinárodní pozornost, která se dostává probíhajícímu konfliktu v súdánském Dárfúru, zůstávají lidé obývající venkovské oblasti, stejně jako ti, kteří museli své domovy opustit, bez dostatečné ochrany. Násilí proti civilistům, včetně znásilňování žen, je na denním pořádku také v dárfúrských táborech pro vysídlence.

Ačkoli súdánská vláda a dvě hlavní opoziční skupiny - Súdánská ozbrojenecká armáda (SLA) a Hnutí za spravedlnost a rovnost (JEM) - podepsaly letos v listopadu pod záštitou Africké unie (AU) humanitární a bezpečnostní protokoly, v kterých se mimo jiné zavázaly ke klidu zbraní, zůstává Dárfúr stále oblastí otevřeného konfliktu. Amnesty International zdokumentovala útoky, ke kterým došlo až po podpisu těchto protokolů, které svědčí o tom, že násilí je v Dárfúru stále rozšířené.

Například 30. listopadu zaútočilo asi 600 ozbrojených mužů, podle svědků šlo o příslušníky súdánské armády a milic Džandžauí, na městečko Adwa. Ozbrojenci ukořistili hospodářská zvířata a majetek vesničanů. Podle vyjádření napadených v průběhu útoku zahynulo 90 až 140 místních lidí. Členové monitorovací jednotky Africké unie (AU), kteří do oblasti přijeli ihned po útoku uvádějí, že na místě nalezli na sto mrtvých těl. Tisíce lidí bylo nuceno uprchnout, především do okolních oblastí v této provincii. Zástupci OSN, kteří s přepadenými hovořili, uvádějí, že při tomto útoku bylo prokazatelně znásilněno sedmnáct žen. Městečko Adwa je dnes zcela vylidněné.

Všechny strany dárfúrského konfliktu, ozbrojené armádní síly, polovojenské jednotky a s nimi spřízněné milice i ozbrojené opoziční skupiny, nesou zodpovědnost za zločiny, které dosahují takových rozměrů, že je Amnesty International označuje za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti a požaduje okamžité přijetí konkrétních opatření k ochraně civilistů.

Amnesty International upozorňuje, že je třeba okamžitě posílit misi Africké unie v Dárfúru (AMIS). Urychlené rozmístění členů mise po celé oblasti umožní naplňovat jejich mandát k chráně civilistů a vyšetřování případů porušování humanitárního práva. Monitorovací skupiny by měly dohlížet tam, kde dochází k nepokojům a zajišťovat tak bezpečnost místních lidí. "Monitorovací tělesa musejí v ochraně civilistů hrát aktivnější roli. V současnosti se ale do akce zapojují jen velmi pomalu, jejich doporučení nikdo nedbá a výzvy k dodržování klidu zbraní bojující strany ignorují. Ve výsledku jejich přítomnost nepřispěla k zvýšení bezpečnosti civilistů ani neodradila bojovníky od dalších útoků," říká Erwin van der Borght z afrického programu AI.

Doposud také nedošlo k žádnému pokroku v odzbrojování arabských milicí Džandžauí, které jsou zodpovědné za velkou část násilí. Proto by zástupci monitorovacího tělesa Africké unie měli začít brát svůj mandát opravdu vážně a dohlížet na to, zda súdánská vláda odzbrojování těchto milicí opravdu provádí

Uprchlíci jsou hnáni z místa na místo a stále zůstávají terčem násilných útoků. Do letošního prosince muselo své domovy opustit více než půldruhého milionu lidí, kteří se pohybují po dárfúrské oblasti, dalších dvě stě tisíc lidí uprchlo do Čadu a desítky tisíc jsou roztroušeny v Chartúmu a dalších místech v Súdánu. Mnoho z nich živoří v provizorních příbytcích a snaží se zajistit alespoň minimální obživu, která se někdy omezuje jen na volně rostoucí plody.Většina z těch, kteří jsou vyhnáni, věří v brzký návrat domů. Ten je ale v současnosti znemožněn kvůli velmi špatné bezpečnostní situaci. Uprchlík v táboře Riyad v al-Jeneina zástupcům AI sdělil: "Vydržíme ještě pár měsíců, ale pokud ani pak nebude v Dárfúru bezpečno, odejdeme do Čadu".

Nečinnost Rady bezpečnosti OSN v průběhu této krize, která se projevila zejména během jejího listopadového zasedání v Nairobi, kdy byl upřednostněn mírový proces v severní a jižní části Súdánu, si bojující strany vysvětlují jako znamení toho, že mohou pokračovat ve svých útocích. Amnesty International požaduje, aby bylo do oblasti vysláno více zástupců monitorovacích těles OSN. Zatímco ještě před nedávnem zachytili početné případy zatýkání či znásilňování, v poslední době nejsou schopni přinášet téměř žádné nové informace.

Amnesty International dále doporučuje, aby súdánské policisty ve všech částech země doprovázely také zvláštní policejní sbory, které ustavila Rada pro mír a bezpečnost Africké Unie letos v říjnu. Tyto složky mohou polici pomáhat v každodenní činnosti a jejich viditelná přítomnost by také měla zvyšovat pocit bezpečí mezi uprchlíky. "Místní lidé, kteří mají za sebou tolik utrpení, už vůbec nevěří své vládě. To, že v zemi začaly působit nové policejní jednotky, jejich nedůvěru neodstranilo. Příslušníky policejních složek lidé stále považují za své protivníky, protože stále pokračují v jejich násilném vyhánění z domovů, bití a zatýkání," prohlásil Erwin van der Borght.

Komunity v Dárfúru požadují přítomnost zástupců zahraničních seskupení v provincii, neboť věří, že se díky ní budou cítit chráněni. Bezpečí v místních táborech a vesnicích však nezavládne do té doby, dokud nebudou súdánští představitelé naslouchat obavám uprchlíků a neumožní jim spolurozhodovat o jejich osudu.

Amnesty International také upozorňuje, že výjimečný stav, který je v zemi vyhlášen od roku 1999, a jehož platnost má súdánský parlament prodloužit také na příští rok, jenom umožní další porušování lidských práv. "Díky výjimečnému stavu mohou súdánské úřady zatýkat místní lidi bez konkrétního obvinění či soudu, rozhánět pokojné demonstranty a jinak omezovat jejich svobody pod záminkou potlačování nepokojů. Prodlužení tohoto stavu jen ukáže, že súdánská vláda není připravená nastoupit cestu míru, ke které se zavázala", říká Kolawole Olaniyan, ředitel afrického programu AI.

V poslední den roku 2004 súdánská vláda podepsala dva závěrečné protokoly k souhrnné mírové dohodě se Súdánským lidovým osvobozeneckým hnutím a dodržela tak slib, který dala na zasedání Rady bezpečnosti OSN, které se konalo 18. listopadu v Nairobi. Tato dohoda se ale dárfúrského konfliktu netýká.