Útlak žen při volbách v Afghánistánu

Z více než 25 miliónů lidí žijících v Afghánistánu se k říjnovým prezidentským volbám zaregistrovalo přes deset milionů voličů, z tohoto 41 procent tvořily ženy. Některé provincie, a to především na j

Důvodem byla především špatná bezpečnostní situace, která v těchto odlehlých oblastech ovládaných Talibanem a Al Kajdou, ztěžovala přístup registračních volebních úředníků k potencionálním voličům. Registraci výrazně komplikovaly hrozby a útoky ze strany protivládních skupin a ženy pohybující se mimo uzavřený prostor domácnosti byly přímo ohrožovány.

Letos v červnu například došlo k útoku na volební registrační autobus v městě Jalabad, při kterém byly zabity tři členky registračního týmu. Výhružky Talibanu a dalších ozbrojenců s cílem zabránit ženám v registraci byly na denním pořádku, držitelé voličských registračních listů čelili vražedným útokům. A tak ženy, které se k volbám původně zaregistrovaly, nakonec mnohdy nehlasovaly z obav o své bezpečí.

Vyšší účasti žen v těchto oblastech však bránilo i několik dalších faktorů. Rodinní příslušníci ženám někdy vůbec nedovolili volební místnosti navštívit. Volební komise ve velké většině tvořili pouze mužští pozorovatelé, ačkoli zastoupení žen by podpořilo jejich účast. Celé hlasování se vyznačovalo absencí vlády práva a spolehlivé údaje, které by ukázaly kolik žen a mužů se voleb skutečně zúčastnilo, stále nejsou k dispozici.

Nedostatečná ochrana žen přetrvává

Nová afghánská ústava zaručuje rovnost mužů a žen. V reálném životě se to ale dosud neprojevuje a práva žen zůstávají omezena. Evidentní je to v případech sexuálního násilí, které stát není schopen a ochoten řešit - pachatelé nejsou voláni k zodpovědnosti za zločiny a dál svévolně zneužívají svou moc. Afghánská populace sdílí velkou nedůvěru k soudům a u žen je tento postoj obzvlášť výrazný, neboť jsou diskriminovány kvůli aplikaci "zvykového práva". Celý problém dále zhoršuje postoj afghánské komunity, který oběť násilí a její rodinu obvykle odsoudí a ponechá bez podpory.

V Kábulu jsou otevřeny čtyři útulky, které poskytují obětem sexuálních zločinů služby, jejich působnost se však omezuje téměř výhradně na hlavní město a mimo něj zůstává pomoc nedostupná. V současné době sice probíhá výcvik policejních rekrutů, s cílem informovat o tomto problému, je ale povrchní a nedostatečný. Účinné záruky ochrany žen ve věznicích neexistují a dochází k jejich stíhání za cizoložství či za útěky z domova. Policie také může ženy pronásledovat za nezákonné sexuální chování v případech, kdy oznámily znásilnění.

Amnesty International zaznamenala výpovědi o přijímání úplatků a korupci mezi příslušníky policie a o selháních při vyšetřování případů týkajících se sexuálního násilí, včetně diskriminačních poznámek a ponižování ze strany soudů. Mnoho žen zůstává uvězněno pro porušení společenských a morálních norem.

Nedostatečná ochrana žen a dívek v Afghánistánu je z velké části umožněna díky nezájmu a pasivitě dočasné afghánské vlády. Doposud nebyl vyvinut dostatečný nátlak na justiční orgány, aby dbaly na dodržování ženských práv. A co hůře, většina afghánských žen není o svých základních právech vůbec informována.