Migrační politika EU ohrožuje životy i lidská práva

Nová výzkumná zpráva Amnesty poukazuje na chyby Evropské unie.
Dokument Cena života v Pevnosti Evropa: porušování lidských práv migrantů a uprchlíků na evropských hranicích ukazuje na to, jak migrační politika EU a hraniční kontroly brání uprchlíkům v přístupu k azylu na území unie a ohrožuje tak jejich životy.

Účinnost opatření EU, která se snaží zastavit příliv nelegálních migrantů a uprchlíků, je diskutabilní. Cena lidského života a utrpení je přitom nevýčislitelná a platí za ni ve světě ti nejzranitelnější,“ řekl John Dalhuisen, programový ředitel Amnesty International pro Evropu a střední Asii.

Hraniční kontrola

Náklady na migrační politiku EU se pohybují v miliardách eur. Členské státy ročně vynaloží miliony eur na výstavbu a údržbu hraničních ohradníků, propracovaných kontrolních systémů a hlídání samotných hranic.

Evropská unie utratila téměř 2 miliardy eur za ochranu svých vnějších hranic v období 2007 - 2013, oproti tomu pouhých 700 miliónů eur na rozvoj migrační politiky a zlepšování azylových podmínek v tom samém časovém úseku. Takový rozdíl ukazuje na relativní priority EU.

Členské státy Evropské unie také v rámci spolupráce finančně podporují sousední země v jejich migrační politice - jedná se např. o Turecko, Maroko a Libyi. EU se tak snaží vytvořit nárazníkové území, které má zamezit přívalu uprchlíků, ještě než dosáhnou unijních hranic. Zároveň tak zavírá oči nad porušováním lidských práv migrantů právě v těchto zemích.

„Země EU v podstatě platí sousedním státům za to, aby kvůli nim hlídaly své hranice. Problém však spočívá v tom, že tyto státy často nejsou schopny zaručit dodržování lidských práv uprchlíků, kteří v nich uvízli. Mnoho migrantů se pak potýká s nedostatkem financí, špatnými azylovými podmínkami, pronásledováním či zneužíváním. Členské státy EU nemohou porušovat své zásady v dodržování základních lidských práv v rámci spolupráce se třetími zeměmi, které takové principy nectí. Zmíněnou kooperaci je třeba zastavit,“ upozorňuje Dalhuisen.

Nelegální odmítání

Uprchlíci a migranti, kteří směřují k evropským hranicím, riskují, že budou při snaze o přechod hranic zatlačeni zpátky (tzv. push - back). Amnesty International případy takového zacházení zaznamenala u pohraniční stráže v Bulharsku a zejména v Řecku, kde je podobná praktika velmi rozšířena. Jedná se o nelegální praktiky, které znemožňují člověku žádat o azyl. Nezřídka je doprovází taky násilí a ohrožení života žadatele.

K nezákonnému odmítání uprchlíků nedochází pouze na jihovýchodních hranicích EU. V únoru roku 2014 došlo ke střetu španělské občanské stráže s přibližně 250 uprchlíky plavajícími z Maroka. Španělská stráž během zásahu po migrantech střílela gumovými náboji a použila slzný plyn. Při střetu přišlo 14 migrantů o život a 23 přeživších, kterým se podařilo doplavat až na pláž, bylo navráceno do jejich vlasti bez možnosti zahájit azylové řízení.

„Podle Agentury OSN pro uprchlíky v současné době existuje více lidí bez domova než kdykoliv od konce druhé světové války. Postoj Evropské unie je šokující, neboť k aktuálnímu stavu přispívá. Téměř polovina těch, kteří chtějí získat přístup do EU, prchá před pronásledováním nebo ze země sužované konfliktem - jedná se např. o Sýrii, Afghánistán, Eritreu či Somálsko. Uprchlíkům by mělo být poskytnuto co nejvíce možností, jak se do EU dostat bezpečně a legálně. Tak aby nebyli nuceni uchýlit se k nebezpečným způsobům migrace,” říká Dalhuisen.

Životy zmařené v moři

Tváří v tvář ještě větším překážkám se uprchlíci stále častěji uchylují k nebezpečným cestám po moři ve snaze dopravit se do Řecka či Itálie. Stovky lidí ve vlnách každoročně umírají.

Po tragédii u pobřeží italského ostrova Lampedusa v roce 2013, kdy zemřelo více než 400 lidí, Itálie spustila projekt s názvem Operation Mare Nostrum. Díky němu se od jeho spuštění v říjnu roku 2013 podařilo zachránit více než 50 000 lidských životů.

Ani to však nestačí. V první polovině roku 2014 přišlo o život více než 200 lidí ve Středozemním a Egejském moři; stovky dalších jsou pohřešovány. Mnoho z těch, kteří zahynuli, utíkalo před pronásledováním a násilím.

„Odpovědnost za smrt těch, kteří se snažili překročit hranice EU, je kolektivní. Další členské země EU mohou a musí následovat italský příklad, aby zamezili dalším úmrtím. V této věci je třeba posílit pátrací a zachranné akce v oblasti Středomoří a Egejského moře. Lidské tragédie, ke kterým dochází v Evropě každý den, nejsou nevyhnutelné ani mimo pravomoci EU. Mnoho z nich dokonce utváří současnou podobu unie. Její členské státy už konečně musí věnovat pozornost dění na svých hranicích“ uzavřel John Dalhuisen.

FAKTA

Země, které na konci roku 2013 hostily největší počet uprchlíků: Pákistán, Írán, Libanon, Jordánsko, Turecko, Keňa, Čad, Etiopie, Čína a USA.

Od začátku krize v Sýrii v roce 2011 uprchlo ze svých domovů (podle oficiálních údajů) více než 2,8 milionu Syřanů. Ke konci dubna 2014 se jich pouze 96 000 dostalo do Evropy a našlo azyl.

V roce 2013 bylo 48% všech nelegálních přistěhovalců a 63% ze všech těch, kteří se nelegálně připlaví po moři do Evropy, ze Sýrie, Eritrey, Afghánistánu a Somálska – tedy ze zemí zmítaných konflikty, kde dochází často k porušováním lidských práv.

V pouhých dvou týdnech v říjnu 2013 přišlo o život více než 400 lidí ve dvou vracích u pobřeží italské Lampedusy. 11. a 12. května 2014 po sobě ztroskotaly dvě lodě mezi Lybií a Itálií - nejméně 50 lidí a stovky dalších se pohřešují.

PENÍZE

V roce 2007-2013 Evropská unie (EU) přidělila téměř 4 miliardy eur pro azylové řízení, integraci, navracení státních příslušníků třetích zemí a hraniční kontroly. Téměř polovina tohoto množství (1,820 mil. eur) byla přidělena pro hraniční kontroly. Jen 17 procent (700 millionů eur) šlo na podporu azylového řízení.

ROZDĚLENÍ PENĚZ V NĚKTERÝCH ČLENSKÝCH STÁTECH V LETECH 2007-2013

Uprchlický fond

Bulharsko - € 4 295 548

Řecko - € 21 938 521

Španělsko - € 9 342 834

Fond pro vnější hranice

Bulharsko - € 38 131 685

Řecko - € 207 816 754

Španělsko - € 289 394 768

V roce 2012 bylo 20 milionů eur vyčleněno Evropskou unií pro pomoc Turecku k „posílení kapacity pro ostrahu hranic.“ Stejný rok proběhla humanitární pomoc Turecku, kde 280 000 Syřanů hledalo ochranu, protože syrská krize vypukla v roce 2011. 3,8 milionů eur bylo od Evropské komise a 10,5 milionů eur ze všech členských států EU.

REAKCE EU NA NELEGÁLNÍ MIGRACI

Frontex, evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států evropské unie, byla uvedena do provozu v roce 2005. Jejím hlavním úkolem je koordinovat společné operace mezi členskými státy na vnějších pozemních, mořských i vzdušných hranicích. EU a členské státy se snaží vytvořit nárazníkové pásmo uzavřením dohod o spolupráci se sousedními zeměmi, které jim pomáhají blokovat nelegální migrace do Evropy.

Evropský systém kontroly hranic (Eurosur) byl uveden do provozu v prosinci 2013. Zahrnuje informační technologie pro výměnu informací, která se používá u vnitrostátních orgánů členských států EU a účastnických států Schengenské dohody (26 evropských států, které zrušily pasové kontroly na svých hranicích) pro posílení hraniční spolupráce mezi státy včetně sousedících států, které nejsou členy EU a agenturou Frontex. Odhaduje se, že náklady na Eurosur pro období 2011 až 2020 budou 338 milionů eur.

Statické i pohyblivé kamery a senzory pohybu nacházející se v Bulharsku pokrývají 58 km podél hranic s Tureckem. Tento systém se používá nejen k zadržení migrantů a uprchlíků, kteří překročili hranice do Bulharska nelegálně, ale také k jejich zastavení před dosažením bulharských hranic. Kamery umístěné na hranicích sledují jakýkoliv pohybující se objekt na území Turecka do 15 km od hranic.

DOHODY O ZNOVUPŘIJETÍ

Dohody EU o znovupřijetí stanovují postupy pro vyhoštění občanů ze zemí mimo EU přítomných ve státech unie bez povolení do jejich země původu nebo tranzitu. Ačkoli tyto dohody by se měly týkat pouze nelegálních migrantů, existují vážné obavy, že žadatelé o azyl mohou být rovněž odesláni zpět do tranzitu nebo jejich země původu prostřednictvím těchto dohod, aniž by měli přístup k azylovému řízení. Tato situace může nastat například v členských státech se systémovými nedostatky v jejich azylovém řízení, jako jsou Bulharsko nebo Řecko.

PRÁVA V OHROŽENÍ NA EU HRANICÍCH:

• Právo na život

• Právo na svobodu a osobní bezpečnost (zákaz svévolného zadržování)

• Zákaz mučení a jiného nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu

• Právo opustit kteroukoli zemi včetně té vlastní

• Právo hledat a využívat azyl před pronásledováním

• Právo na účinnou právní ochranu

• Zákaz kolektivního vyhoštění

• Nikdo nesmí být vyhoštěn, vydán nebo jinak násilně přesunut do státu, kde existuje reálné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestání (princip non-refoulement = nevydání).

• Smluvní státy nesmí ukládat sankce s ohledem na jejich nezákonný vstup nebo přítomnost

• Ve všech případech týkajících se dětí, musí být zájmy dítěte na prvním místě

SLOVNÍČEK POJMŮ

]Pojem uprchlík se vztahuje na kteroukoliv osobu, která se nachází mimo svou vlast, jelikož má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních a její vláda jí nemůže nebo nechce ochránit.

Azylové procedury jsou navrženy tak, aby se zjistilo, zda dotyčný splňuje právní definici uprchlíka. Pokud země někoho uzná uprchlíkem, dostane se dotyčnému mezinárodní ochrany jako náhrada za ochranu v jejich zemi původu.

Žadatelem o azyl se člověk stane, pokud se nachází mimo území svého státu za účelem ochrany, ale čeká se, jestli naplní definici. V době, kdy člověk požádal o azyl a čeká na vydání rozhodnutí, nesmí býti nucen se vrátit do země svého původu.

Vydání (refoulement) je nucený návrat někoho do země, kde by mohlo být riziko závažného porušování lidských práv. Mezinárodní právo zakazuje přesun kohokoliv na místo, kde je jeho život nebo svoboda v ohrožení - toto je známé jako zásada non-refoulement = nevydání.

Násilné navrácení (push-back) je poslání zpět do země, ze které se osoba snaží uprchnout. Děje se tak krátce po překročení hranice, bez možnosti jakéhokoliv odvolání. Hromadné násilné vyhoštění je zakázáno podle mezinárodního práva.

Podobné příběhy