Jak křik a pláč změnit v porozumění. Školka vede autisty do běžného života
15.10.2019
Na první pohled normální školka s novou fasádou a čerstvě vymalovanými chodbami, kde visí obrázky zdejších dětí. Po pár prvních krocích prosluněnou chodbou ale člověk pochopí, že tak úplně obyčejná není.
Na dvanáct dětí jsou tady tři učitelky a k tomu dalších šest asistentek. V některých částech je na zdech u topení molitan, který má dvě funkce – prvně aby si děti mohly odpočinout, a pak aby si ve vzteku neublížily. Trpí totiž poruchami autistického spektra a pro některé je intenzivní křik, půlhodinový pláč, rozhazování rukama či mlácení kolem sebe jediným způsobem, jak komunikují. Jsme v ABAškolce v Cerhenicích na Kolínsku, jediné svého druhu, která pro každé z dětí sestavuje individuální plán.
„Máme více času a prostoru věnovat se dětem než v klasické školce. Připravujeme speciální pomůcky jako například komunikační knihu. Ta slouží dětem které nemluví jako pomůcka ke komunikaci s okolím. Vypadá jako sešit do kterého se na suchý zip vlepují obrázky, znázorňující aktivity, předměty, nebo jiné potřeby které dítě chce.
Nejprve začínáme s jedním obrázkem nejoblíbenějšího předmětu či aktivity a postupně se dopracováváme k tomu, že dítě samostatně skládá obrázky do věty na komunikační proužek. Tím docílíme toho, že dítě dokáže komunikovat se svým okolím. Teď u nás například žádné dítě nemluví, proto tento nácvik alternativní komunikace budeme provádět u všech dětí,“ vypráví učitelka Lucie Kernerová, která má zkušenosti ze státní speciální školy. Je tak zvyklá, že práce s těmito dětmi je mnohem náročnější. Fyzicky i psychicky.
Když se děti rozčílí a není po jejich, perou se. A mají sílu. I když se to stává zřídka, protože děti s autismem nejsou agresivní, jen se neumí vyjádřit. Výjimečné ovšem nejsou ani děti dvakrát větší, než jejich vrstevníci.
Spaní, hraní i učení
Je krátce po poledni a ve třídě je nyní prázdno, protože většina dětí zrovna odpočívá „po o“. Ne každému se chce ale spát.
Křik a pláč je slyšet zhruba půl hodiny, co procházím mezi hračkami, lavicemi a židlemi. Pro předškoláky mají ještě jednu menší místnost, kde se jim věnují zvlášť. Křik je slyšet přes dvoje zavřené dveře. Chlapec brečí v místnosti, kde jsou ostatní děti v postýlkách a odpočívají. Jemu se ale spát prostě nechce.
Děti jsou ve školce krátce a často poprvé bez rodičů na delší dobu. Než si na nové prostředí zvyknou, může to trvat až tři měsíce. Například plačící chlapec byl zvyklý chodit po obědě domů a teď ve školce najednou zůstal, vysvětluje mi ředitelka. Hned dvě učitelky a asistentky si ho berou vedle a snaží se dítě uklidnit. Vztekání se je teď jediný způsob komunikace, jaký chlapec zná.
Křik a pláč se mění v porozumění
ABAškolka na Kolínsku, kam dováží své děti rodiče z Hradce Králové nebo Prahy, funguje druhým rokem. Z prvního jsou tady tři děti, u kterých mohou navázat na předchozí práci. Ostatní podle ředitelky nepokračovali po dohodě s rodiči z různých důvodů, například kvůli složité dopravě nebo výuce doma. Současně to mohlo být i vysoké školné (měsíc stojí 12 tisíc korun). A hned tři děti nastoupily do klasické školky.
„To je obrovský úspěch,“ říká ředitelka Petra Málková, která chce autistické děti co nejvíc propojovat s okolím a světem venku. „Součástí školky je i klasická třída, kde jsou děti už od dvou let, takže chceme chodit na společné procházky, propojit oba světy a ukázat, že ne každý kamarád je stejný jako oni,“ představuje plány, které by neměli nabourat ani rodiče. „Věděli do čeho jdou, když do vedlejší školky děti zapisovali a berou to pozitivně,“ dodává.
Spolupráce s rodiči je jedním ze základů, které jsou pro „úspěch školky“ potřeba. Řada dětí například stále používá pleny a školka je to má odnaučit. K tomu je potřeba dodržovat nastavená pravidla ze školky také doma. Plány totiž školka připravuje dětem individuálně a na tělo.
„Pozorujeme každé dítě, co mu vyhovuje, jak se chová, na co reaguje, na co ne, s rodiči vyplňujeme podrobné dotazníky a podle toho pak sestavujeme vyučování, aby pro něj bylo co nejefektivnější. Samozřejmě to měníme podle toho, jak na to dítě reaguje – neustupujeme a trváme na určitých věcech, ale například spolupráce s ostatními dětmi nastupuje až později. První na řadě je budování důvěry. Hlavní je flexibilita i intenzita,“ popisuje ředitelka.
Něčeho takového je ale v klasické i speciální školce těžké dosáhnout, protože k tomu nemají dostatek personálu a prostředků.
Písek až za ušima a ještě dál
V místnosti, kde děti po obědě spí, je celá prosklená stěna, ze které je vidět na hřiště s trampolínou, lezeckou stěnou nebo pískovištěm. To některé děti například jedí, pozor je tady proto potřeba dávat pořád. Školku vyhledala například Markéta K., která do Cerhenic dojíždí z Prahy.
„Jelikož mám jednoho syna s autismem a druhého s vývojovou dysfázií, ABA školka je pro nás vynikající volbou. Oceňuji zejména individuální přístup ke každému dítěti,“ popisuje.
Zřizovatelem školky je zapsaný spolek Vulnus Curare a ne náhodou je jeho předsedou Marek Semerád, starosta Cerhenic. Podle svých slov založil vše z nutnosti kvůli své dceři, kterou nechtěl posílat do klasické školky s asistentem.
Den v ABAškolce
|
Related stories
1.10.2019
Amnesty vězeň svědomí Ilham Tohti je jedním z laureátů Ceny Václava Havla za lidská práva 2019
Rada Evropy ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77 udělila ve Štrasburku mezinárodní lidskoprávní cenu.
13.9.2019
Režisér odsouzen na jeden rok do vězení
Myanmarský režisér Min Tchin Ko Ko Ďi byl v nespravedlivém soudním procesu odsouzen na jeden rok do vězení.
25.4.2019
Rok a půl mezi zdravými dětmi nám dal oběma strašně moc, říká maminka chlapce, který po autonehodě ochrnul
„Stát, hoří paní učitelka. Uhaste ji,“ volá na zahradě školky šestiletý Péťa. Sedí ve speciálním kočárku, který tlačí tři další kluci. Pravá ruka, ve které drží pomyslnou hadici, je to jediné, s čím dokáže hýbat. Před třemi lety si při autonehodě poranil míchu. Po zotavení chodil do stacionáře, kde byly převážně děti s mentálním postižením. Teď patří už druhým rokem do třídy Břízek Waldorfské mateřské školy na pražských Petřinách. „Ten rok a půl mezi zdravými dětmi nám dal oběma strašně moc,“ říká Péťova maminka Monika Kašparová.
12.3.2019
Začít změnu je snadné se Start the Change!
Jste pedagog nebo pedagožka? Vzděláváte? Pojďte s námi dělat změnu!