Britský právník Peter Benenson zahájil celosvětovou dopisovou kampaň za propuštění několika nespravedlivě vězněných lidí. V novinách The Observer uveřejnil článek nazvaný „Zapomenutí vězni“. Tento článek byl pak uveřejněn i v dalších denících po celém světě a vyvolal velký mezinárodní ohlas.

Ve stejném roce se uskutečnilo se první mezinárodní setkání s delegáty z Belgie, Velké Británie, Francie, Německa, Irska, Švýcarska i USA a rozhodlo se o založení „permanentního mezinárodního hnutí na obranu svobody názoru a vyznání“.

"Otevřete noviny kterýkoliv den v týdnu a narazíte na zprávu odněkud ze světa o člověku, který byl uvězněn, mučen nebo popraven, protože jeho názory či náboženská víra byly pro tamní vládu nepřijatelné. Takových lidí jsou ve věznicích miliony – v žádném případě přitom nejsou všichni jen za železnou nebo bambusovou oponou – a jejich počty se dále zvyšují. Čtenář těchto zpráv je právem zhnusený pocitem vlastní bezmoci. Ovšem pokud bychom tyto pocity znechucení lidí po celém světě mohli spojit a promítnout do společné akce, může to přinést výsledky."

Peter Benenson, zakladatel hnutí Amnesty

Celý článek 

Zajímavostí je, že jedním z první šestice „Zapomenutých vězňů“ z článku Petera Benensona byl i pražský arcibiskup Josef Beran, v té době pronásledován totalitním režimem v Československu a držen již dvanáctým rokem v přísné internaci. Sean MacBride z pověření Amnesty v únoru 1962 navštívil Prahu, aby zjistil podrobnosti o případu arcibiskupa Berana a několika dalších vězňů. Setkal se se zástupcem ministra zahraničí, kontakt přímo s arcibiskupem Beranem mu však nedovolili. Vládnoucí moc argumentovala tím, že arcibiskup je "zaneprázdněn psaním a návštěva by ho vyrušovala".

Po svém propuštění v roce 1967, již jako kardinál, sloužil Josef Beran u příležitosti Dne lidských práv v Londýně mši za Amnesty International, kde symbolicky zapálil svíčku za další nespravedlivě vězněné.

Pražský arcibiskup Josef Beran se v únoru 1948 jako nejvyšší představitel katolické církve vymezil vůči nastupující totalitní moci. V důsledku toho čelil stupňující se represi, domácímu vězení a nakonec 14leté internaci na různých místech republiky. V roce 1964 mu byla udělena milost a následně mohl odletět do Říma na slavnostní jmenování kardinálem, ale bez možnosti návratu do vlasti.

První celosvětová kampaň Amnesty za zrušení mučení byla zahájena 10. prosince 1972 u příležitosti Mezinárodního dne lidských práv s cílem zastavit mučení - stejně jako například otroctví. Amnesty vyzvala Valné shromáždění OSN, aby okamžitě zakázalo mučení vězňů na celém světě. Tato petice s více než milionem podpisů vedla k tomu, že Valné shromáždění přijalo rezoluci vyjadřující vážné znepokojení nad mučením a v roce 1973 se uskutečnila mezinárodní konference v Paříži, kde byla přijata řada doporučení a opatření.

"Svobodu pro politické vězně. Více lidských práv pro více lidí."

© Amnesty International Switzerland, Photograpy: Bill Guhl, Design: Beat Knoblauch

Amnesty International byla udělena Nobelova cena míru za „činy, které mají přispět k zajištění svobody, spravedlnosti, a tím i míru po celém světě".

I před tímto datem byly shromažďovány informace o aktivitách Amnesty, ale až v roce 1977 se režim rozhodl postupovat proti aktivitám Amnesty s větším nasazením. Za více než dvanáct let dosáhl svazek o Amnesty rozsahu okolo 1 200 listů. Obsahoval zásilky ze zahraničí, záznamy ze sledování pozorovatelů Amnesty a další.

Důvodem vzniku svazku a zvýšení zájmu byl nejspíše helsinský proces následovaný vznikem Charty 77 a VONS, které měly k myšlenkám Amnesty velmi blízko. Amnesty jim však kvůli své apolitičnosti nemohla vyjádřit otevřenou podporu, ale mohla vyjadřovat podporu jednotlivcům a pomáhat tak konkrétním vězňům svědomí.

Podle registru svazků centrály Státní bezpečnosti byl tento svazek zničen dne 7. 12. 1989.

Nejen o tom mluví historik Prokop Tomek v jedné z epizod našeho Amnestycastu, kde popisuje práci Amnesty týkající se Československa nebo to, co znamenalo, když se za člověka Amnesty postavila.

V roce 1984, na základě kampaně Amnesty International, přijalo Valné shromáždění OSN Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. To znamená, že státy musí podle mezinárodního práva přijmout účinná opatření k zabránění mučení uvnitř svých hranic a také se jim zakazuje posílat lidi do jakékoliv země, kde je důvod se domnívat, že by tam byli mučeni.

V červnu 1986 se v USA konalo jménem Amnesty šest benefičních koncertů. Účelem turné nebylo získat prostředky, ale spíše zvýšit povědomí o lidských právech a práci Amnesty u příležitosti jejího 25. výročí. U2, Sting a Bryan Adams patřili mezi hlavní hvězdy koncertů. Vystoupili ale také Peter Gabriel, Lou Reed, Joan Baez nebo The Neville Brothers. Na posledních třech koncertech společně hrála i skupina The Police.

Účinkující během turné mluvili s veřejností o lidských právech a lidské důstojnosti, ať už na tiskových konferencích a souvisejících akcích nebo prostřednictvím hudby na samotných koncertech. Byly to první ze série koncertů, které jsou dodnes známé jako Human Rights Concerts.

Po sametové revoluci a pádu totalitního režimu, zahraniční dobrovolníci, členové a sympatizanti hnutí již nemuseli pracovat ve prospěch případů bezpráví v Československu. V tuzemsku, zejména u lidí, kterým Amnesty před rokem 1989 pomohla, začala vznikat snaha určitým způsobem pomoc oplatit - a pro změnu pomáhat jinde ve světě. 

První setkání zájemců o činnost Amnesty International se odehrálo již 18. 5. 1990 v hotelu Savarin v Praze. Účastnili se ho zahraničních zástupci Amnesty, disidenti, bývalí političtí vězni a další sympatizanti.

První oficiální valná hromada se uskutečnila na univerzitě v Brně v říjnu 1991. Tím bylo založeno i oficiální sdružení Amnesty International v ČSFR.

O rok později, 12. 10. 1992 byla zřízena i kancelář, která sídlila v Palackého ulici č. 9. Setkávali se tam dobrovolníci, aktivisté i disidenti, kteří pomáhali s činností Amnesty nebo informovali členy o situaci ve státech, ze kterých pocházeli a kde byla lidská práva trvale porušována.

Fotografie z tiskové konference z pražské kanceláře v roce 1992. Archiv Prokopa Tomka

Mezinárodní konference o lidských právech ve Vídni se konala ve dnech 14. až 25. června 1993 a šlo o první konferenci o lidských právech, která se konala od konce studené války. Zúčastnili se jí zástupci 171 národů a 800 nevládních organizací.

Amnesty vyhotovila miliony pohledů ve tvaru šestiúhelníku s tvářemi lidí z celého světa a vyzvala veřejnost, aby pohledy podepsali a zaslali je Amnesty. Poté z navrácených pohledů vytvořila největší patchwork na světě na Stephanplatze ve Vídni.

Během konference se konala řada dalších protestů, kdy aktivisté Amnesty upozorňovali na porušování lidských práv v různých zemích.

Jedním z prvních vězňů svědomí, které česká Amnesty adoptovala, byl Win Naing Oo z Barmy. Amnesty byla i v úzkém kontaktu s Barmánci žijícími v té době v Československu a na případech pracovali společně. Win Naing Oo byl nakonec propuštěn a barmská ambasáda dokonce zrušena (není ale jisté, zda spolu protest a zrušení ambasády souvisely).

"...například jsme každý den přišli k ambasádě a vylepili tam plakát s obrázkem toho vězně nebo Aun Schan Su Ťij. Takže mě potom navštívil příslušník ochranky ambasády a ptal se mě, jestli bychom toho nechtěli nechat, že si z ambasády stěžují..."

Prokop Tomek

The Struggle Continues... byl poslední ze série Human Rights Concerts a odehrál se 10. prosince 1998 u příležitosti 50. výročí podepsání Všeobecné deklarace lidských práv - tam, kde byla v Paříži v roce 1948 podepsána.

Na koncertě vystoupili Radiohead, Asian Dub Foundation, Bruce Springsteen, Tracey Chapman, Alanis Morissette, Youssou N'Dour a Peter Gabriel. To vše s vystoupením dalajlamy a mezinárodních aktivistů za lidská práva.

"Jste lidé, kteří formují příští století. Pokud si udržíte vřelé srdce, váš každodenní život bude příjemnějším, šťastnějším. Myslím, že skutečná technika k dosažení duševního míru, vnitřního klidu lidského ducha, je péče o druhého, sdílení problémů druhého. Stejně jako Amnesty, jejich cílem je vzájemná pomoc. Existují miliony lidí, kteří čelí bolestným zkušenostem z důvodu porušování lidských práv, proto vaše vůle a vaše odhodlání k podpoře těchto organizací jsou velmi, velmi důležité."

Dalajlama

V srpnu vydala česká Amnesty s MŠMT jednu z prvních příruček v ČR o výchově k lidským právům: První kroky. Vzdělávání má v Amnesty dlouhou tradici. Bylo i jedním z prvních témat, kterému se věnovala nově vzniklá struktura Amnesty u nás - již od roku 1993, kdy se práce soustředila hlavně na vzdělávání samotných učitelů.

V současné době pracuje oddělení lidskoprávního vzdělávání na několika projektech. Vlajkovou lodí je Živá knihovna, projekt zaměřený na prevenci diskriminace, rasismu, xenofobie a extremismu. V rámci Živé knihovny si studenti místo klasických knížek mohou vypůjčit konkrétní osoby neboli živé knížky. I v živých knížkách lze číst – prostřednictvím rozhovorů a sdílení příběhů.  

V rámci mezinárodního hnutí se vzdělávací aktivity datují až do sedmdesátých let, kdy byly často spojené s cíli kampaní, ale postupem času dospěly do samostatného odvětví s vlastní strategií a aktivitami. 

V roce 1998 byl přijat Římský statut mezinárodního trestního soudu, za jehož vznik Amnesty International vedla dlouholetou kampaň. Jeho založení znamená, že diktátoři a vojenští vůdci zodpovědní za zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a za zločin agrese mohou být postaveni před soud.

Cena Ambassador of Conscience (Velvyslanec svědomí) oceňuje významné jednotlivce a skupiny, kteří se významně zasadili o rozvoj lidských práv tím, že jednali podle svého svědomí, čelili nespravedlnosti a využili svůj talent k inspirování ostatních. Mezi její obdivuhodné držitele patří zanícení aktivisté, hudebníci, umělci a osobnosti veřejného života, kteří inspirovali miliony lidí po celém světě, aby se přidali k obraně svobody a lidských práv.

Jako první tuto cenu v roce 2003 převzal Václav Havel. Plaketu, kterou získal, daroval české pobočce Amnesty. Mezi oceněné v dalších letech patřil například Nelson Mandela, Joan Baze, Colin Kaepernick nebo Greta Thunberg.

Násilí páchané na ženách je celosvětový problém. Zkušenost nebo hrozba násilí ovlivňuje životy žen všude, bez ohledu na jejich bohatství, rasu nebo kulturu. Amnesty vydala report, ve kterém zkoumala vztah mezi násilím na ženách a chudobou, diskriminací a militarizací. Zdůrazňovala odpovědnost státu, komunity a jednotlivců za přijetí opatření k ukončení násilí na ženách. Tak odstartovala celosvětová kampaň za ukončení násilí na ženách. Aktivitám spojeným s tímto tématem se Amnesty věnuje i v současnosti.

Česká Amnesty se ženským právům věnuje dlouhodobě. Aktuálně například usilujeme o efektivnější řešení problému sexuálního násilí prosazením nové definice znásilnění v zákoně, ochranu obětí a boření mýtů, které kolem tématu stále panují. Připojit se k výzvě zákonodárcům můžete i vy:

PODEPSAT ONLINE PETICI

Amnesty International odstartovala kampaň Make some noise založenou na písních Johna Lennona. Práva ke všem písním bývalého člena The Beatles darovala Amnesty Yoko Ono. Jedním z úspěchů kampaně bylo vydání alba Instant Karma: The Amnesty International Campaign to Save Darfur, na kterém se podíleli U2, R.E.M., Lenny Kravitz, Avril Lavigne, Green Day nebo Black Eyed Peas.

Nejen světoví, ale i čeští umělci podporují lidská práva. Na webu projektu
Art for Amnesty najdete díla, která se rozhodli darovat na pomoc Amnesty v boji proti bezpráví. 

V prosinci roku 2010 se Česká republika stala poprvé součástí mezinárodní kampaně Maraton psaní dopisů. Amnesty vyhledává každý rok lidi a komunity z celého světa, kteří čelí bezpráví či porušování základních lidských práv a vybere jednotlivé případy, které mohou mít dopad i na další případy či region. Jejich příběhy tím rozšíří do celého světa.

Každý rok se přidávají miliony lidí po celém světě, což vytváří mezinárodní tlak, kteří mocní nemohou jen tak ignorovat. V roce 2020, navzdory pandemii COVID-19, bylo celosvětově uspořádáno přes 4 496 875 akcí. V Česku uspořádali lidé 664 akcí, na kterých bylo napsáno celkem 8 325 dopisů, které byly odeslány do 6 zemí světa.

Více o Maratonu psaní dopisů zde. 

Cílem akce bylo upozornit na situaci tří nespravedlivě vězněných lidí. Prvním signatářem dopisů, které putovaly do Číny, Sýrie a Íránu, se stal 17. května bývalý politický vězeň a prezident Václav Havel. Pod výzvy za propuštění konkrétních lidí se povedlo sesbírat 50 000 podpisů. (Amnesty před rokem 1989 usilovala za propuštění Václava Havla a dalších 400 vězněných a nespravedlivě pronásledovaných lidí v Československu.)

"Jsem přesvědčený, že nebýt této solidarity, byl bych ve vězení daleko déle. Kampaně Amnesty mají svůj efekt a jednotlivec zmůže dost. Je to na každém z nás."

Václav Havel

Amnesty pořádala workshop na řeckém ostrově Lesbos, jehož cílem bylo především obyvatelům ostrova vysvětlit, co se s uprchlíky děje a upozornit na porušování lidských práv a problematiku násilných navracení člunů s migranty zpět ke břehům, tzv. "pushbacky". 

"Nevěděli, kde jsou ani kam dál by měli jít. V noci připluli na malém člunu ke břehům ostrova, přímo na malou pláž, na které jsme se den předtím koupali. Byli znatelně unavení, zmatení a nejistí. Vedení kempu je pustilo dovnitř, nechali je se umýt a zavolali pobřežní policii. My jsme jim dali vodu a nakrájeli ovoce. Bylo to setkání s realitou, kterou jsme naprosto nečekali."

Šárka Antošová

V dubnu 2013 slavila Amnesty jeden ze svých největších úspěchů za poslední desetiletí. Na zasedání Valného shromáždění OSN byla přijata Smlouva o obchodu se zbraněmi, jejímž cílem je zastavit nezodpovědné přesuny zbraní, které vedou ke smrti milionů lidí a způsobují konflikty a rozsáhlé porušování lidských práv.

Toto byl výsledek dvacet let trvajících kampaní a úsilí, který by nebylo možné dosáhnout bez našich dobrovolníků, sympatizantů a dárců.

CHCI SE PODÍLET NA DALŠÍCH ÚSPĚŠÍCH

U příležitosti oslav 25 let působení Amnesty v České republice a také výročí nedožitých osmdesátin Václava Havla jsme ve foyer Nové scény připravili výstavu "Amnesty International v Československu před rokem 1989". 

PROHLÉDNOUT VÝSTAVU

Petr Jašek, český novinář a misionář, a jeho přátelé, byli uvěznění v súdánském vězení. Petr Jašek čelil obvinění z „vedení války proti státu“ a „protistátní špionáži“, za které je v Súdánu trest smrti. Amnesty International byla přesvědčena, že jeho obvinění pramení pouze z nenásilného uplatňování lidských práv a spustila kampaň za jeho propuštění.

Petr Jašek po svém propuštění navštívil českou pobočku Amnesty a poděkoval za úsilí v boji za jeho propuštění. 

Číst více

Na svobodu se dostal Oleg Sencov. Ukrajinského režiséra poslal ruský soud na 20 let za mříže za údajný "terorismus". Ve skutečnosti pouze kritizoval ruskou anexi ukrajinského Krymu. Jeho případ vzbudil celosvětovou pozornost. Propuštěn byl po šesti letech v rámci výměny vězňů. Ve vězení držel 145 dní protestní hladovku. Od podporovatelů Amnesty dostal celkem 22 kg solidárních dopisů a vzkazů. 

"Pro každého vězně, bez ohledu na to, zda je politickým vězněm, bez ohledu na to, zda je to Ukrajinec nebo Kazach, vlastně bez ohledu na cokoli, je opravdu velmi důležité dostávat do vězení dopisy. Je to ta nejdůležitější věc. I když celý den nejíš, nedostaneš žádný balíček, nebo když ti něco udělají, stejně pořád čekáš a doufáš, že přijdou dopisy. Tak prosím, pište, pište, pište! O čemkoliv! Opravdu to pomáhá."

Oleg Sencov



Oleg Sencov děkuje Amnesty za 22 kg dopisů

V září 2020 jsme před běloruskou ambasádu v pražské Troji svolali protest proti porušování lidských práv a svobod po sporných prezidentských volbách v Bělorusku. Protestu se účastnily dvě stovky lidí. Situaci v zemi dál sledujeme a usilujeme o zlepšení. Více zde.

Když Amnesty v 70. letech začala bojovat proti trestu smrti, neuplatňovalo ho v té době pouze 16 zemí. Dnes je to už 144 států.

„Navzdory pokračujícímu udělování trestu smrti některými vládami, byl celkový obrázek roku 2020 pozitivní. Čad zrušil trest smrti, společně se státem USA Colorado, a počet zdokumentovaných poprav i nadále klesal – což posunulo náš svět blíže k poslání tohoto neskutečně krutého, nehumánního a ponižujícího trestu do učebnic dějepisu."

Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International

Bez vás, našich dobrovolníků a doborovolnic, členů a členek, podporovatelů a podporovatelek, bychom toto všechno nikdy nemohli zvládnout. Děkujeme, že tu jste a společně s námi pomáháte chránit základní práva lidí, bránit politické vězně a opatrovat svobodu po celém světě. 

Naší dlouhodobou vizí je svět, ve kterém k porušování lidských práv už nedochází. Pomozte nám, prosím, abychom příští narozeniny mohli slavit tím, že naše práce již nebude potřebná.

PŘIDÁM SE JEŠTĚ DNES

(Pokud vám v časové ose chybí nějaký zásadní okamžik, nebo dokonce máte vlastní osobní zkušenost s Amnesty, neváhejte nás, prosím, kontaktovat na helena.dolejsova@amnesty.cz)