Nejnovější stanoviska Amnesty k uprchlické krizi v Evropě

Různé země, různé situace. Amnesty International přináší aktuální pohledy na nejpalčivější migrantské krizové oblasti.

25.8.2015

MAKEDONIE

Ve středu makedonská vláda prohlásila dvě příhraniční oblasti za tzv. krizové regiony a uzavřela jižní hranici země s Řeckem, kam byly za účelem zabránění přechodu této hranice vyslány posily z řad policie a armády. Mnoho uprchlíků a žadatelů o azyl přichází na nádraží v makedonském městě Gevgelija, aby odsud pokračovali vlakem ve své balkánské cestě za bezpečím.

Tisíce lidí uvězněno a ohroženo násilím na uzavřené hranici (situace k 21. srpnu)

Tisíce převážně syrských, afgánských a iráckých uprchlíků a žadatelů o azyl se ocitlo v pasti a v ohrožení násilím poté, co makedonské úřady ve čtvrtek uzavřely jižní hranici země a vytvořily tak další krizovou oblast v rámci globální uprchlické krize.

Situace se rapidně zhoršila poté, co vláda Makedonské republiky vyhlásila ve dvou příhraničních oblastech krizový stav, uzavřela hraniční přechod u města Gevgelija na hranici s Řeckem a povolala do služby armádní zálohy.

Amnesty International obdržela mimořádně znepokojivé zprávy o tom, že protiteroristická policejní jednotka, která byla na hranicích nasazena, se uchýlila k použití fyzického násilí, slzného plynu a výstřelů do vzduchu, aby tak zabránila uprchlíkům v překročení makedonské hranice. Podél hranice byl rovněž vztyčen plot s ostnatými dráty.

Každý stát má právo střežit své hranice, ale takováto pseudovojenská odpověď se rovná praktikám tzv. push-backs, tedy násilného vytlačování zpět za hranice, které jsou nepřijatelné a porušují mezinárodní právo. Makedonští představitelé reagují, jako kdyby měli co do činění s výtržníky, nikoliv uprchlíky, kteří prchají před násilím a pronásledováním,“ říká Gauri van Guliková, zástupkyně ředitele Amnesty International pro oblast Evropy.

„Pokud se zprávy o bití a použití střelných zbraní bezpečnostními složkami ukážou jako pravdivé, znamenalo by to nebezpečnou eskalaci již tak velice napjaté situace.“

„Je povinností každého státu poskytnout ochranu těm, kdo prchají před ozbrojenými konflikty a pronásledováním, a ani Makedonie není v tomto ohledu výjimkou. Pokud systém přestane být schopen se se situací vyrovnat, je třeba systém zlepšit, ne bránit lidem ve vstupu do země.“

Násilné vytlačování

Svědek z řecké strany hranice popsal pro Amnesty International, jak makedonská policejní jednotka rychlého nasazení, která je určena pro boj proti terorismu, bila uprchlíky a žadatele o azyl, kteří se pokoušeli překročit hranici do Makedonie, a střílela do vzduchu nad jejich hlavami. Jedna z místních neziskových organizací potvrdila, že byly na místě použity gumové projektily.

V médiích a na videozáznamech bylo zachyceno užití slzného plynu a obušků makedonskými policisty proti lidem, kteří je nijak neohrožovali. Makedonské ministerstvo vnitra vydalo tiskovou zprávu, ve které hovoří o použití omračujících granátů.

Amnesty International hovořila u města Eidomeni na řecké straně hranice s mužem ze Sýrie, který jí sdělil, že v uplynulých dvou dnech bránila makedonská armáda nejméně 1000 lidem včetně rodin s malými dětmi, kteří se nacházeli v této oblasti, v přechodu hranice směrem do Makedonie. Po celé hranici byly v odstupu 50 metrů rozmístěny skupiny přibližně 10 osob v uniformách makedonské armády.

Makedonští představitelé musí zajistit, aby všechny policejní a armádní složky nasazené podél hranice dodržovaly mezinárodní předpisy a standardy pro užití síly a střelných zbraní proti civilním osobám.

Obavy z prohlubující se krize

S tím, jak se každým dnem pokouší o vstup do Makedonie více než 1000 žadatelů o azyl a uprchlíků, kteří se pak snaží cestovat dále vlakem z města Gevgelija, narůstají obavy z možného rychlého zhoršení krize. Mnoho z přicházejících uprchlíků má chatrné zdraví a potřebuje zdravotní péči, která byla doposud poskytována makedonským Červeným křížem.

Podle makedonské neziskové organizace Legis, která poskytuje pomoc uprchlíkům ve vlakové stanici Gevgelija, přichází mnoho lidí ze Sýrie s válečnými zraněními.

Zdá se, že pro lidi uvězněné na řecké straně hranice je k dispozici jen velmi omezená zdravotnická pomoc. Uprchlík ze Sýrie, se kterým Amnesty International hovořila, řekl, že on ani ostatní nejedli už dva dny a zoufale potřebují jídlo, přístřeší a zdravotnickou pomoc.

Makedonští a řečtí představitelé se musí namísto uzavření hranic zaměřit na zajištění přístřeší, jídla, oblečení a zdravotní péče, s čímž jim v případě potřeby může pomoci mezinárodní společenství.

Amnesty International naléhavě žádá představitele Makedonie, aby naplnili mezinárodní závazky své země vůči uprchlíkům a žadatelům o azyl, mimo jiné tím, že:

  • umožní těm, kteří chtějí v zemi zažádat o azyl, aby tak učinili, a zajistí jim přístup k rychlému a efektivnímu azylovému řízení;

  • se zdrží nadměrného užití síly proti uprchlíkům a žadatelům o azyl;

  • zajistí jim přístřeší, jídlo, oblečení a zdravotní péči;

  • zajistí takové přijímací podmínky, které umožní identifikaci a pomoc dětem bez doprovodu a jiným obzvlášť zranitelným jedincům.

Pozadí případu

V červenci 2015 vydala Amnesty International výzkumnou zprávu „Evropské hranice: Násilí vůči migrantům a uprchlíkům v Makedonii, Srbsku a Maďarsku“, která dokumentuje pravidelný výskyt násilného vytlačování (tzv. push-backs) a špatného zacházení ze strany pohraniční stráže, kterému jsou uprchlíci a migranti na makedonské hranici s Řeckem vystavováni.

19. července tohoto roku byla přijata novela makedonského azylového zákona, která má za cíl usnadnit získání azylu v zemi. Novela umožňuje žadatelům o azyl, aby po registraci na hranicích země získali povolení, na jehož základě mohou v zemi legálně pobývat po dobu 72 hodin, po kterou mají možnost zažádat o azyl, a získají také možnost využít zdravotní péči a veřejnou dopravu.

Většina žadatelů o azyl nicméně toto povolení využívá pro cestu přes Makedonii dále do Srbska a Maďarska. Při cestě přes Makedonii jim asistují tamější úřady, které zajistily dotované vlakové spojení z města Gevgelija u hranic s Řeckem do vesnice Tabanovce u maďarských hranic.

Podle makedonské vlády mají tato opatření za cíl chránit žadatele o azyl před útoky ozbrojených skupin, vykořisťování ze strany pašeráků lidí (včetně únosů a následných požadavků na výkupné), a nebezpečnou cestou pěšky podél železnice, při které dosud přišlo o život 29 osob.

Uvedená opatření zajistila žadatelům o azyl bezpečnou a legální cestu přes Makedonii. Pouze 47 osob, z toho 37 Syřanů, zažádalo v období mezi 20. červnem a 17. srpnem v Makedonii o azyl, přestože v daném období prošly zemí tisíce lidí.

Amnesty International již dříve popsala nedostatky makedonského azylového systému. V roce 2014 získalo azyl pouhých 10 osob, předtím od roku 2009 nezískal azyl dokonce nikdo.

V srpnu vydal Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky doporučení, aby neúspěšní žadatelé o azyl nebyli vraceni do Makedonie, neboť tamější systém není stále schopen poskytnout jim mezinárodní ochranu.

SLOVENSKO

Stanovení podmínky určitého náboženského vyznání pro žadatele o azyl na Slovensku (pro jejich přijetí do země a možnost získat zde azyl) představuje nepřípustnou diskriminaci, zakázanou normami mezinárodního i regionálního systému ochrany lidských práv i práva evropského. Diskriminace na základě náboženského vyznání či víry je zakázána hned několika mezinárodními úmluvami o lidských právech (článkem 2.1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, článkem 2.2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a článkem 2 Úmluvy o právech dítěte). Zákaz diskriminace je také jedním ze základních požadavků Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (článek 3). Diskriminace na základě náboženského přesvědčení je dále zakázána Evropskou úmluvou o lidských právech a právem Evropské unie. Smlouva o Evropské unii a Charta základních práv Evropské unie zapovídají jakoukoliv diskriminaci na základě víry či náboženství (článek 21).

· Nedostatek modliteben a jiných míst určených pro shromáždění věřících nemůže být považován za legitimní důvod odepření přijetí žadatele o azyl. Státy mají pozitivní povinnost zaručit výkon svobody víry a náboženství bez jakékoliv diskriminace.

· Prohlášení slovenských představitelů o tom, že žadatelé o azyl nebudou z důvodu své víry schopni integrace do slovenské společnosti, není jen nepřijatelným, ale také hanebným pokusem přesunout debatu dále od závazků Slovenské republiky k respektu, ochraně a naplnění práv uprchlíků a žadatelů o azyl. Takové prohlášení může také vést ke stigmatizaci uprchlíků a žadatelů o azyl, což je činí ještě více zranitelnými.

· Přesídlení. Co se týče přesidlování uprchlíků přicházejících z mimoevropských zemí, podvrtává volba náboženství jakožto podmínky pro účast na přesídlení povahu přesídlení coby dlouhodobého řešení situace zranitelných uprchlíků a nástroje solidární ochrany uprchlíků po celém světě. Podle Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) by se mělo přesidlování zaměřit především na nejvíce zranitelné jedince, tedy osoby s nejvyšší potřebou ochrany. Diskriminační kritéria však znemožňují některým nejvíce ohroženým uprchlíkům k ochraně, a mohou tak vytvářet nerovnost a mezery v systému ochrany.

· Diskriminace je ostudnou odpovědí na světovou uprchlickou krizi. Členské státy EU by měly konat a sdílet odpovědnost vůči lidem, kteří prchají před válkou a pronásledováním, a to nejen se zeměmi mimo EU, ale i mezi sebou navzájem.

Původní zdroj: Různé země, různé situace. Amnesty International přináší aktuální pohledy na nejpalčivější migrantské krizové oblasti.

Podobné příběhy

Tyto webové stránka používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více... Díky za upozornění...