Co je to vlastně ta inkluze? Základní fakta v kostce

Inkluzi u nás zavedl už zákon z roku 2005. Proč se tedy o ní tak vášnivě diskutuje teď a proč je to tak žhavé téma, které vzbuzuje tolik emocí? A co dalšího potřebujete o inkluzi vědět? Zde jsou základní fakta, která vám umožní udělat si kvalifikovaný názor.

Jako inkluze se označuje společné vzdělávání dětí včetně těch, které mají speciální potřeby, ve spádových školách. U nás je zavedl zákon z roku 2005, který stanovil právo na vzdělávání ve spádové škole pro každé dítě, včetně těch s mimořádným nadáním nebo naopak nějakým tělesným či mentálním hendikepem. Od prvního září toho roku začalo platit, že peníze na práci s dětmi, které mají nějaké speciální vzdělávací potřeby, dostávají všechny školy, nejen ty speciální a praktické.

Již třináct let je tedy i běžná základní škola povinna žáka se speciálními potřebami nejen přijmout, ale i zajistit maximální možnou podporu jeho vzdělávání.  Tady je dobré říci, že děti, které potřebují podporu, se nedělí na ty „hodně chytré“ a na ty „s poruchou“. Často jde o jedno a totéž dítě, které má v nějaké oblasti mimořádné nadání (třeba na matematiku), ale zároveň nějakou poruchu chování nebo jiný hendikep.

Právo bylo, peníze ne

Už od roku 2005 tedy platilo, že škola mohla například na plat asistenta pedagoga čerpat peníze ze státního rozpočtu. Ale s penězi to dost vázlo. Školám je přidělovaly kraje, často ale jen velmi skromně, takže pokryly třeba jen dvě hodiny práce asistenta denně. Zbytek na dorovnání i tak velmi nízkého platu musel ředitel najít někde jinde, a někdy nezbylo než sáhnout do rozpočtu na osobní hodnocení učitelů. To samozřejmě nebyl populární krok. „V letech 2014–2016 se na naší škole podařilo ze státního rozpočtu zaplatit pouze 62 % nákladů na asistenty. V roce 2014 to bylo pouze 46 %. Celá řada škol na tom byla podobně a jako ředitelé jsme řešili složitý úkol, jak tuto činnost dofinancovat z ostatních zdrojů. V našem případě v uvedeném období přispěl zřizovatel a zbytek se dočerpal z projektů a grantů,“ potvrzuje Vladimír Foist, bývalý dlouholetý ředitel základní školy v Poběžovicích, který se nyní inkluzí zabývá na Úřadu vlády.

Za takové situace většina škol o děti, které potřebovaly asistenty, nestála. Odmítavý postoj byl zdůvodňován tím, že „nejsou peníze“ a že si třídní učitelka takového žáka netroufá vzít do třídy.Změna – peníze se našly

Změna – peníze se našly

Od září 2016 se ale podstatně změnil způsob financování.  Každá škola má nyní nárok na úhradu podpory od státu v plné výši. Kvůli tomu musí u každého dítěte se speciálními potřebami pedagogicko-psychologická poradna znova vyhodnotit, jaký stupeň podpory potřebuje. Stupňů je pět s rozsahem od „zvýšené pozornosti“, přes speciální pomůcky až po podporu asistenta. Proto jsou taky pedagogicko-psychologické poradny přehlcené a jejich pracovníci si na inkluzi stěžují s odůvodněním, že práce s papíry jim ubírá prostor pro práci s nově příchozími dětmi.

Vůči provedení ´inkluze´ se kriticky vymezila i Asociace speciálních pedagogů spojených se speciálními a praktickými školami. Z bouřlivé diskuse, která trvá od roku 2015, vznikl dojem, že přítomnost asistentů a jejich svěřenců je v běžných školách něco nového. V souvislosti s novelou ale do škol přibyla ve skutečnosti jen necelá polovina ze současného počtu asistentů, zbytek tam působil již před tím. Pro mnohé školy ´inkluze´ tedy přinesla pouze změnu financování. Na peníze se teď mohou spolehnout, nemusí je pracně shánět. Každá mince má ale dvě strany – školám přibylo hodně papírování s vykazováním těchto peněz.

Pár čísel

Na konci školního roku 2016/17 působilo na veřejných základních a středních školách 7656 asistentů pedagoga, přepočítáno na plné úvazky. Mnoho z nich ale plný úvazek nemá, takže celkový počet je větší. Pro srovnání: počet učitelů na základních školách je podle statistické ročenky asi 73 405; přepočítáno na plné úvazky je to o něco méně.

Na mzdách přišli za zmíněný školní rok asistenti stát na o něco méně než 1,7 miliardy korun, jak ukazují data z informačního systému ministerstva financí zpracovaná v datové analýze Českého rozhlasu a EDUin. To vypadá jako hodně peněz, platy asistentů jsou ale vesměs mizerné, vezmeme-li v úvahu náročnost profese. Tabulkové ohodnocení plného pracovního úvazku je kolem 18 000 korun hrubého. Většina asistentů, nebo častěji asistentek, ale plný úvazek nemá a reálně bere polovinu, někdy i méně. Proto se mnozí ředitelé snaží doplnit jim úvazek jako družinářkám nebo vychovatelkám, aby se podařilo je ve škole udržet.

Novinkou je vyhláška MŠMT z konce minulého roku, která upravuje odměňování asistentů tak, aby se ušetřilo. Asistenti mají být zařazováni nejen do 8. platové třídy jako dosud, ale i do nižší 5., podle toho, jak odborné je jejich zapojení. Ministr školství Robert Plaga nově deklaroval také svou snahu lépe asistenty ve škole využívat, aby z toho mělo prospěch více dětí, jejich spolužáků i učitelů.

´Inkluzi´chce  ministr věcně revidovat, nikoli však rušit. „Většina dětí, kterých se inkluze týká, v běžných školách už byla. Jen se jim teď dostává nové podpory,“ shrnuje situaci v rozhovoru pro Hospodářské noviny. „S ohledem na to, že jsou to desítky tisíc dětí, je debata o zrušení inkluze naprosto lichá. Má smysl se bavit o tom, v jaké míře jim má být poskytována podpora nebo například jak ji co nejúčelněji dostat.“

Zdroj: Rodiče vítáni

Podobné příběhy

8.12.2017

Škola, kde inkluze nevzbuzuje negativní emoce.

Na první pohled obyčejná škola. Za dveřmi základní a mateřské školy ve Svitavách – Lačnově však reálně probíhá jev, o kterém se diskutuje a který vzbuzuje spoustu emocí. Inkluze. Svitavská škola vzdělává děti z rozmanitých prostředí a s odlišnými potřebami. „Museli jsme na svou stranu získat především rodiče. Vyžaduje to mnohdy komunikovat empaticky. Znamená to někdy i zajít k rodičům domů, vypít s nimi kafe a probrat jejich problémy,“ říká ředitelka školy Radoslava Renzová. Jak škola s rodiči spolupracuje a jaké vzdělávací metody používají učitelé ve výuce?


15.11.2017

Pozastavit inkluzi znamená opět ji hodit na školy, které ji dělaly zadarmo

Roční zkušenost se společným vzděláváním paradoxně sblížila názory odpůrců a zastánců inkluze.


13.11.2017

ČOSIV odpovídá na otázky České školy k ročnímu bilancování inkluze

„Ukazuje se, že pro rozvoj inkluzívní školy jsou klíčové především metody a formy práce učitelů. Menší počet žáků ve třídě jistě může usnadnit individualizaci práce, bez znalostí efektivních metod výuky stavějících na odlišných individuálních potřebách žáků při učení však není všespásný. Snažíme se proto ve spolupráci s pedagogickými fakultami postupně měnit obsah vzdělávání, aby budoucí učitelé byli lépe připraveni na práci s různorodou skupinou,“ říká Lenka Felcmanová, která za Českou odbornou společnost pro inkluzívní vzdělávání (ČOSIV) odpovídá na otázky České školy.


22.9.2017

Funkční inkluze nikoho nepoškodí, ale spíš všechny obohatí, říká speciální pedagožka působící v USA

Inkluze je v Česku již druhým rokem často skloňovaným tématem. Pro mnoho politiků se stala synonymem apokalypsy a důvodem k populistickým výrokům, kritika však zaznívá i od odborné veřejnosti kvůli údajné nedostatečné připravenosti celého konceptu. Podobný názor má i speciální pedagožka Jana Bradley, která působí v Česku i Americe. Zatímco ve Státech je systém speciálního vzdělávání propracovaný, v Česku je stále ještě v plenkách. „Chybí odborníci a finance. A když je začlenění dítěte s postižením do běžné školy zátěží pro všechny, protože nejsou vhodné podmínky, logicky se vynoří obecný názor, že inkluze je neprospěšná,“ míní o postoji české společnosti vůči inkluzi Jana Bradley.