KLDR: Nové satelitní snímky ukazují skutečný rozsah vězeňských táborů

Nová zpráva Amnesty International (AI) odkrývá ohromný rozsah vězeňských táborů v Severní Koreji. Nejnovější snímky ze satelitů dokazují, že dva největší tábory s politickými vězni se dál rozrůstají.
Při komplexním posouzení táborů 15 a 16 – známých jako Kwanliso – objevili zástupci AI nové bloky domů, rozšíření výrobních zařízení a také pokračující přísná bezpečnostní opatření. Analýza, spolu s nově vydanými svědectvími lidí, je zahrnuta v nejnovější zprávě Amnesty International s názvem Severní Korea: pokračování investic do infrastruktury represe.

Bývalý bezpečnostní úředník z tábora 16 – největšího vězeňského tábora pro politické vězně v Severní Koreji – nikdy předtím veřejně nemluvil. Teď popisuje, jak byli zadržení nuceni kopat své vlastní hroby, ženy byly znásilňovány a poté mizely. „Ukázala se hrůzná realita pokračujících severokorejských investic do rozsáhlé sítě represí. Naléhavě žádáme příslušné orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily všechny vězně svědomí, které drží v politických vězeňských táborech, a aby tyto tábory okamžitě uzavřely,“ říká Rajiv Narayan, výzkumník AI pro východní Asii.

Amnesty International už své poslední důkazy o rozšiřování táborů poskytla Komisi OSN pro vyšetření porušování lidských práv v Severní Koreji. Ve zmíněných táborech a také řadě dalších vězeňských zařízení jsou zadržovány stovky tisíc lidí, včetně dětí. Mnoho z nich se přitom nedopustilo žádného trestného činu, ale jde jen o rodinné příslušníky těch, kteří podle severokorejských zákonů spáchali závažné politické zločiny. Uplatňována je tedy kolektivní vina. (Případ za všechny – 11letého Kim Džung-nama – podporuje Amnesty v současné kampani za nespravedlivě vězněné 3 minuty stačí).

Věznice Kwanliso 16, která se nachází blízko Hwaseongu v provincii Severní Hamgyong, zabírá plochu zhruba 560 km2, tedy třikrát tolik, než hlavní město Spojených států Washington DC. Je to jedna z nejméně prozkoumaných oblastí v tamním vězeňském systému – poslední údaje jsou z roku 2011, kdy tam bylo podle odhadů vězněno asi 20 tisíc lidí.

Nejnovější snímky, pořízené v květnu 2013, však naznačují další nárůst počtu lidí, kteří tu jsou drženi. Jasně jsou zřetelné celé nové bloky budov. Některé ze snímků zachycují přímo jejich stavbu, což dává možnost nahlédnout i do životních podmínek zadržovaných lidí. Satelity odhalily i významné ekonomicky důležité aktivity – hornictví, těžbu dřeva nebo zemědělství. V rámci tábora se také rozšířila průmyslová zóna.

V severokorejských táborech je běžná tvrdá nucená práce. Svědectví bývalých vězňů i úředníků potvrzují, že zadržovaní tráví naprostou většinu času tvrdou prací v nebezpečných podmínkách, jen s minimálním časem na odpočinek. A tvrdá zůstávají i bezpečnostní opatření. Jasně vidět jsou obvodové ploty a bezpečnostní body. Pohyb lidí je omezený a kontrolovaný vstupními branami, strážními věžemi a systémem vnitřních kontrolních bodů.

Pan Lee, který působil v 80. letech a první polovině let 90. jako bezpečnostní úředník v táboře 16, v rozhovoru pro Amnesty International z letošního listopadu mluvil také o metodách používaných při popravách vězňů. Zadržovaní lidé byli nuceni kopat své vlastní hroby a pak byli zabíjeni úderem kladiva do krku. Sám byl také svědkem toho, jak dozorci zadržené škrtili a poté je ubili k smrti dřevěnými tyčemi. Ženy byly často znásilňovány a poté mizely: „Po noci plné „servisu“ pro úředníky musely tyto ženy zemřít, protože tajemství se nesmělo dostat za žádnou cenu ven. Tohle se děje ve většině politických táborů.“

Dalším, kdo promluvil, je Kim Jou-son, bývalá vězenkyně v táboře 15, kde byla mezi léty 1980 a 89. Popisuje, jak byla svědkem veřejné popravy dvou lidí, kteří byli chyceni při pokusu o útěk: „Přivedli je na jakési pódium, oba hodně zbité. Pak byli přivázáni ke dřevěným kůlům a třikrát střeleni do hlavy, hrudi a nohou.“

Nedávné fotografie z tábora 15 – známého také jako Jodok – ukazují, že bylo od posledních záznamů Amnesty International v roce 2011 39 budov zbouráno a jen šest nových postaveno. Tento pokles může znamenat snížení počtu zadržovaných, Amnesty International ale samozřejmě není schopna tyto odhady ani případný osud zadržovaných jakkoli ověřit.

Tábor Kwanliso 15 zabírá plochu 370 km2 a nachází se v centrální části KLDR, asi 120 kilometrů od hlavního města Pchjongjangu. V roce 2011 tam bylo podle odhadů vězněno asi 50 tisíc lidí, a to zejména v okolí protékajících řek. Podobně jako v táboře Kwanliso 16, i tady panují přísná bezpečnostní opatření a je tu zřetelná ekonomická aktivita, jako například těžba dřeva nebo jeho následné zpracování pro pravděpodobnou továrnu na nábytek.

Podobné příběhy

6.3.2017

Odpověď prezidenta Bašára al-Asada na zprávu Amnesty International o vězení Saydnaya

V návaznosti na rozhovor prezidenta Bašára al-Asada v rozhovoru pro Yahoo News ve kterém zamítá zjištění nedávné zprávy Amnesty International o hromadných popravách a vyhlazování ve vojenském vězení Saydnaya v Sýrii, řekl Philip Luther, ředitel výzkumu a podpory pro Blízký východ a severní Afriku:


22.9.2016

Sýrie: Smrtelný útok na porodnici – potenciální válečný zločin

Letecký útok, který zasáhl a částečně zničil porodnici ve venkovské provincii Idlib v severo-západní Sýrii, se zdá být součástí opovrženíhodného vzorku nezákonných útoků. Tyto útoky záměrně cílí na lékařská zařízení, řekla Amnesty International.


19.5.2016

Atena Faraghadaniová propuštěna!

Atena Farghadaniová, umělkyně a aktivistka, byla 3. května 2016 propuštěna z vězení Evin.


6.4.2016

Trest smrti v roce 2015: Alarmující nárůst poprav znamená nejhorší čísla za posledních 25 let

Írán, Pákistán a Saúdská Arábie – jen 3 země zodpovědné za téměř 90% zdokumentovaných poprav.