"Spravedlnost" ve jménu bezpečnosti: Návrat k mučení ve Střední Asii.

Nová výzkumná zpráva Amnesty International poukazuje na nezákonné praktiky vlád zemí Střední Asie.

FOTO: Rodina Ismaila Bačajonova bojuje za spravedlnost poté, co bym umučen ve vězení. Tádžikistán 2011.

Bezpečnostní služby Ruska, Ukrajiny a zemí Střední Asie uzavřely tajnou dohodu, jejíž součástí jsou únosy, mizení, protiprávní transfery a mučení lidí. Amnesty International to říká v nové výzkumné zprávě, která ukazuje, jak je pro středoasijské státy snadné zajistit si vydání lidí z jiných zemí regionu. Tato rychlost vyřizování žádostí je velmi neobvyklá a ukazuje, že společné zájmy na potírání možného terorismu jsou v těchto státech naprosto zásadně upřednostňovány před lidskými právy.

V případě, že je předání zdržováno – například intervencí Evropského soudu pro lidská práva – využívají se k jeho urychlení jakékoli prostředky a jakýkoli výklad mezinárodního práva. „I dvacet let po rozpadu Sovětského svazu zůstává v oblasti stejný starý systém, stejná „kultura“ na úřadech a vnímání potenciálního nebezpečí islamistických extremistických skupin. Tohle stále spojuje následovníky bývalé sovětské KGB,“ říká k tomu John Dalhuisen, ředitel programů Amnesty International pro Evropu a Střední Asii. „Staré zvyky se těžko mění. Současná situace by nebyla možná bez vzájemné spolupráce soudního i právního systému. Tyto státy úmyslně ignorují zákaz mučení a zákaz vydávání lidí do zemí, kde jim mučení může hrozit.“

V minulých letech bylo ze zemí Společenství nezávislých států (SNS) uneseno zahraničními bezpečnostními službami nedokumentovatelné množství lidí. Ti pak byli navráceni do jiných středoasijských zemí, a to často navzdory tomu, že jejich vydání zablokoval Evropský soud pro lidská práva až do doby, než se posoudí závažnost jejich případu. „Úřady se ohrazují, že jsou v případech únosů nevinně, a že o nich nevěděly. Tato prohlášení ale postrádají jakoukoli důvěryhodnost. Pro hledaného jednotlivce je nemožné zmizet z vězení v jedné zemi a velmi záhy se objevit ve vězení v jiné zemi bez zapojení tajných služeb obou států,“ přibližuje Dalhuisen oficiální vysvětlení úřadů.

Během let se podařilo zdokumentovat mnoho případů, kdy tajné služby jedné země SNS vyslýchaly (a mučily) lidi vězněné v jiné zemi – samozřejmě se souhlasem a spoluprací tajných služeb té druhé země. Existuje také mnoho důkazů častého mučení zadržovaných lidí, a to i ze strany policie a bezpečnostních služeb – ve všech pěti středoasijských zemích. Během posledních dvou desetiletí vypověděly tisíce lidí z regionu, že byli zcela nahodile zadržováni a týráni za účelem získat vynucené přiznání nebo peníze od příbuzných. Důvodem zadržení bylo často uměle vytvořené podezření z ohrožení národní bezpečnosti nebo náboženský extremismus.

Aktivisté, členové islamistických stran a skupin a také bohatí lidé, kteří upadli v nemilost režimu - ti všichni musí čelit nebezpečí, že budou vydáni do zemí, kde mohou být terčem násilí. To vše bez ohledu na jejich možný status žadatele o azyl nebo uprchlíka a bez ohledu na postoj Evropského soudu pro lidská práva.

„Na těchto únosech a násilí ve státech bývalého Sovětského svazu je pozoruhodné to, že vůbec nejsou tajné. Nesčetněkrát už byly odhaleny Evropským soudem pro lidská práva stejně jako institucemi OSN. A přesto je ticho mezinárodního společenství tak ohromné,“ dodává Dalhuisen a připojuje i možné vysvětlení: „K tomu zřejmě přispívá skutečnost, že západní vlády také udržují podobné formy spolupráce bezpečnostních a zpravodajských služeb, včetně těch ze států SNS, jako součást jejich vlastní protiteroristické ochrany. I přesto, že tento způsob spolupráce je obrovským zpochybněním morální zásadovosti mezinárodní snahy na ochranu lidských práv stejně jako celosvětového zákazu mučení.“

Podobné příběhy

18.2.2017

Rusko: Soud přinesl novou naději do případu vězněného Ildara Dadina

V pátek 10. února 2017 zmírnil ruský Ústavní soud tvrdé zákony ohledně veřejných protestů. Přináší to malou jiskru naděje pro právo na pokojné shromažďování.