© Jakub Laichter
Bolí mě to za lidi doma. Jsem na ně nesmírně hrdý, říká Bělorus žijící v ČR
Článek
Příběhy Svoboda slova a vězni svědomí Bělorusko publikován 21.1.2021
Aliaksandr Yasinski o svém pohledu na současné dění v Bělorusku.
Vladimír Karatkevič byl jeden z největších spisovatelů Běloruska, je to můj nejoblíbenější spisovatel a vždycky, když vidím, co se doma děje, vzpomenu si na román Evangelium podle Jidáše aneb Druhý příchod Páně. Tato kniha vypráví fiktivní příběh běloruského města Harodna v 16. století, kde sídlili světští hodnostáři, žijící takovým rozmařilým a vlastně i hanebným způsobem. Nehledě na hlad a strádání lidu nadále pořádali hostiny, lhostejní k zástupům, co volali po chlebu. Do města přitáhlo podivné procesí. Byl to soubor komediantů, co hrál příběhy z evangelia. Vůdcem téhle bandy byl lehkomyslný tulák, který v těchto pašijových hrách vždy představoval Krista. Zuboženost země mu otevřela oči a začal svou roli brát tak vážně, že vyburcoval strádající lid ke vzpouře proti světským feudálům. Je to tragikomedie, kde vláda vůbec nevnímá hlas lidu, ale také je to příběh o společnosti, která je proměněna uměním a kulturou. Já opravdu věřím v umění, knihy a kulturu. Myslím, že jsme je, jako Bělorusové, brali možná trochu lehkomyslně, ale nakonec nám přinesou sebeuvědomění a svobodu, za kterou teď v Minsku bojují.
Mě to bolí za lidi doma. Lidi, co tam teď, v těchto podmínkách, píšou knihy, točí filmy, skládají hudbu, hrají koncerty. Uživit se na uměleckém trhu v Bělorusku není snadné. Doma se děje mnoho krásných věcí, ale není to tam pro lidi jednoduché. Jsem muzikant, a muzika je důvod, proč jsem se vypravil do Čech. Za studiem, ale také abych mohl hrát takovou hudbu, kterou chci. Teď to vidím trochu jinak. Mně se skrze ty roky hodně chtělo vrátit, jenže mi to došlo až po pár letech. Já jsem opustil neuvěřitelně krásnou a bohatou zemi. Čas strávený mimo domov mi pomohl artikulovat, co jsem o Bělorusku jako mladý člověk nepochopil a podcenil. Když tam jsem, a třeba jedu autem, dívám se okolo sebe, na ty lesy, pole, louky a mám takový krásný, těžko popsatelný pocit. Chápete, i kdybych si to přál, tenhle pocit nebudu mít nikde jinde. Je to domov, je to místo, kde jsem vyrostl a s tím už nikdy nic neudělám. Jsem Bělorus, a to mi nikdo nevezme, ale také se toho nezbavím.
Vedení rozhovoru, editace textu a foto: Jakub Laichter
Asistence: Šimon Peichl
Aktuální petice
Letošní Nobelovu cenu za mír získal vězněný běloruský bojovník za lidská práva Ales Bjaljacki. Pomožme mu na svobodu!
Dne 14. července 2021 běloruská policie provedla razii v sídlech několika nevládních organizací a domech jejich čelních představitelů. Terčem policejních prohlídek byla i lidskoprávní organizace Vjasna, která monitoruje politické vězně v zemi a poskytuje jim například právní ochranu. Několik členů, mezi nimi Ales Bjaljacki, předseda a zakladatel Vjasny, právník organizace Uladzimir Labkovič, jeho partnerka Nina Labkovičová (ta byla později propuštěna) a místopředseda Vjasny, Valjantsin Stefanovič, bylo policií zatčeno a jsou ve vazbě.
Aktuální počet podpisů: 2705 Náš cíl: 3000
Další zprávy
Marie-Anne Photography