© Amnesty International

Stav lidských práv na Turecku v roce 2020

  Článek

Justice ignorovala záruky na spravedlivý i řádný proces a pokračovala v uplatňování široce definovaných "protiteroristických" zákonů k potrestání činů chráněných mezinárodními normami o lidských právech. Někteří členové soudních a právnických profesí byli za legitimní výkon svých profesních povinností podrobeni sankcím. Soudní obtěžování jednotlivců, jako jsou novináři, politici, aktivisté, uživatelé sociálních médií a obránci lidských práv, za jejich skutečný nebo domnělý nesouhlas s režimem, pokračovalo. Čtyři obránci lidských práv, včetně Tanera Kılıçe, byli bez důkazů odsouzeni v soudním procesu. Navzdory osvobozujícímu rozsudku a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) o jeho propuštění, zůstal Osman Kavala ve vězení. Někteří vládní představitelé, včetně prezidenta Erdoğana, schválili změny namířené proti LGBTI+ osobám. Vládnoucí strana hrozila odstoupením od Istanbulské úmluvy. Změny zavedené v souvislosti s pandemií COVIDu-19 zamezily předčasné propuštění těch, kteří byli nespravedlivě odsouzeni podle "protiteroristických" zákonů a byli zadrženi ve vyšetřovací vazbě. Důvěryhodné zprávy plné důkazů o mučení i dalším špatném zacházení nadále přicházely.

V únoru zahájilo Turecko vojenskou operaci proti syrským silám poté, co syrské letecké útoky zabily 33 tureckých vojáků v syrském Idlibu. Turecko současně vyhlásilo své hranice s EU za otevřené a podpořilo a usnadnilo přepravu k řeckým hranicím tisícům žadatelů o azyl. Řecké síly reagovaly násilnými kroky, což mělo za následek přinejmenším tři úmrtí. V dubnu vláda využila krizi pandemie COVIDu-19 k dalšímu potlačení opozice, zakázala několik komunitních dárcovských kampaní vedených opozicí a zahájila vyšetřování snah starostů Istanbulu a Ankary o získávání finančních prostředků během pandemie. V březnu a později znovu v říjnu zakázalo ministerstvo zdravotnictví odchody zdravotnických pracovníků kvůli pandemii COVIDu-19. Toto opatření bylo původně plánováno na tříměsíční období, ale později bylo prodlouženo až do odvolání. V listopadu a prosinci byla sociální médiím, včetně Facebooku, Twitteru a Instagramu, uložena pokuta 40 milionů tureckých lir (více než 4 miliony EUR) za to, že nejmenovaly zákonné zástupce v Turecku, což je vyžadované novelizovaným zákonem o sociálních médiích. Společnosti, které neplní zákonné povinnosti, budou čelit dalším sankcím, včetně snížené rychlosti připojení, které v Turecku znemožní jejich služby. V prosinci oznámil YouTube, že v zemi zakládá právní subjekt.

JUSTICE

Na konci roku stále probíhalo disciplinární vyšetřování zahájené Radou soudců a státních zástupců proti třem soudcům, kteří dne 18. února zprostili viny tři obžalované z Gezi, včetně lídra občanské společnosti Osmana Kavaly. Vyšetřování následovalo po prezidentově veřejné kritice rozhodnutí o zproštění viny. V červenci přijal parlament zákon, který mění strukturu advokátních komor. Tisíce právníků protestovalo a 78 z 80 advokátních komor podepsalo prohlášení proti reformě. Nový zákon oslabuje autoritu a nezávislost těchto asociací. Trestní vyšetřování zaměřená na právníky zastupující klienty obviněné z „trestných činů souvisejících s terorismem“ pokračovala. V září policie zadržela 47 právníků podezřelých z „členství v teroristické organizaci“ pouze na základě jejich práce. Minimálně 15 právníků bylo vzato do předběžné vazby. V září také kasační soud potvrdil tresty odnětí svobody 14 právníkům z Progressive Lawyers Association, stíhaných podle právních předpisů souvisejících s terorismem. 

STÍHÁNÍ NESOUHLASU

Trestní vyšetřování, stíhání podle protiteroristických zákonů i represivní vyšetřovací vazba se nadále používaly k umlčení nesouhlasu bez jakýchkoliv důkazů o trestných činech. Pod záminkou boje proti „falešným zprávám“, „podněcování“ nebo „šíření strachu a paniky“, používaly úřady trestní právo k cílení na ty, kdo diskutují o pandemii COVID-19 online. Útvar kybernetických zločinů ministerstva vnitra tvrdil, že 1 105 uživatelů sociálních médií dělalo „propagandu pro teroristickou organizaci“, mimo jiné „sdílením provokativních příspěvků o COVID-19“ mezi 11. březnem a 21. květnem; 510 osob mělo být předvoláno k výslechu. V říjnu se prezident zaměřil na Tureckou lékařskou asociaci (TTB) a nazval jejího nového předsedu „teroristou“ poté, co TTB opakovaně kritizovala reakci vlády na COVID-19. V dubnu, když se  COVID-19 v zemi rozšířil, změnila vláda zákon o výkonu trestů umožňující okamžité propuštění až 90 000 vězňů. Konkrétně byli vyloučeni vězni ve vyšetřovací vazbě a ti, kteří byli odsouzeni podle zákonů o terorismu. 

Pokračovalo intenzivní vyšetřování a stíhání zaměřené na bývalé poslance a členy opozičních stran. V červnu odvolací soud v Istanbulu potvrdil odsouzení Canan Kaftancıoğluové, istanbulské předsedkyně opoziční Republikánské lidové strany (CHP). Byla odsouzena na devět let a osm měsíců vězení za „urážku prezidenta“ a „urážku veřejného činitele“, „podněcování k nepřátelství a nenávisti“ a „propagandu teroristické organizace“. Rozsudek odkazoval na tweety, které sdílela před sedmi lety. Případ byl na konci roku projednáván před kasačním soudem. V říjnu bylo 20 bývalých a současných členů pro-kurdské strany Demokracie lidu (HDP), včetně starosty města Kars, Ayhana Bilgena, posláno zpět do vyšetřovací vazby za údajnou roli v násilných protestech v říjnu 2014. Obvinění vycházela převážně z příspěvků na sociálních sítích z oficiálního twitterového účtu HDP z té doby. Po zadržení Ayhana Bilgena v předsoudní vazbě ministerstvo vnitra dne 2. října jmenovalo guvernéra Karsu správcem obce Kars. Bývalí spolupředsedové Selahattin Demirtaş a Figen Yüksekdağ zůstali ve vyšetřovací vazbě v rámci téhož vyšetřování od září 2019. Koncem roku bylo u soudu prvního stupně v jednání nové obvinění několik dní poté, co Velký senát ESLP vyzval k okamžitému propuštění Selahattina Demirtaşe, po zjištění, že byla porušena jeho práva na svobodu projevu, bezpečnost, svobodné volby a nebýt vystaven zneužití a omezení práv. V prosinci schválil parlament nový zákon, který měl zdánlivě zamezit financování šíření zbraní hromadného ničení, ale ve skutečnosti měl následky na organizace občanské společnosti. Zákon zahrnoval umožnění vyloučení osob vystavených stíhání v rámci protiteroristických zákonů z NGO výborů a jejich nahrazení zástupci jmenovanými vládou.

SVOBODA PROJEVU

Novináři i další pracovníci médií zůstali ve vyšetřovacích vazbách nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Někteří stíhaní podle protiteroristických zákonů byli usvědčeni a odsouzeni na roky vězení; jejich legitimní práce byla uvedena jako důkaz trestných činů. V březnu policie zadržela nejméně 12 novinářů za jejich zpravodajství o pandemii COVIDu-19, včetně novinářky a obránkyně lidských práv Nurcany Baysalové, která byla obviněna z „podněcování veřejnosti k nepřátelství a nenávisti“ za své příspěvky na sociálních sítích. Šest novinářů bylo uvězněno za zpravodajství o pohřbu dvou údajných důstojníků zpravodajských služeb z Turecké národní zpravodajské služby (MIT) zabitých v Libyi. V květnu bylo šest zadržených (a jeden další novinář) obžalováno za „odhalení totožnosti důstojníků zpravodajských služeb“. V září bylo pět z nich odsouzeno k trestu odnětí svobody za „zveřejnění zpravodajských informací“. Novináři Alptekin Dursunoğlu a RawinSterk Yıldız, kteří byli v březnu zadrženi za své příspěvky na sociálních médiích, byli propuštěni při svém prvním slyšení v březnu a září. Jejich kauzy pokračovaly i na konci roku.

OBRÁNCI LIDSKÝCH PRÁV 

Desítky obránců lidských práv čelily vyšetřování a trestnímu stíhání za svou práci v oblasti lidských práv. V červenci byl soud Büyükada s 11 obránci lidských práv uzavřen odsouzením Tanera Kılıça z „členství v teroristické organizaci Fethullah Gülen (FETÖ)“ na šest let a tři měsíce vězení; İdil Eser, Günal Kurşun a Özlem Dalkıran byli odsouzeni na „jeden rok a 13 měsíců“ za „vědomou a dobrovolnou podporu FETÖ“. Ostatních  sedm obžalovaných bylo osvobozeno. 1. prosince potvrdil regionální odvolací soud odsouzení čtyř obránců lidských práv, kteří se odvolali ke kasačnímu soudu. V únoru byl Osman Kavala a osm dalších představitelů občanské společnosti osvobozeno ze všech obvinění, včetně „pokusu o svržení vlády“ a údajného „řízení“ protestů Gezi Park v roce 2013. Osman Kavala byl však zadržen kvůli novým obviněním jen několik hodin po propuštění. V květnu potvrdila Velká komora Evropského soudu pro lidská práva své rozhodnutí z prosince 2019 požadující jeho okamžité propuštění - když shledal, že jeho prodloužená vazba je nezákonná a slouží „postrannímu účelu“. Při vyšetřování případu v září a říjnu a s jeho prozatímním usnesením, vyzval v prosinci Výbor ministrů Rady Evropy Turecko, aby vyhovělo rozhodnutí ESLP. V říjnu přijal istanbulský soud novou obžalobu proti Osmanovi Kavalovi a americkému akademikovi Henry Barkeyovi a obvinil je z „pokusu o svržení ústavního pořádku“ a „špionáže“ navzdory nedostatku důkazů. V prosinci nezjistilo Valné shromáždění Ústavního soudu žádné porušení během jeho probíhající vyšetřovací vazby. Osman Kavala zůstal na konci roku ve vězení. V lednu požádal istanbulský prokurátor v hlavním soudním procesu s Özgürem Gündemem o odsouzení lidskoprávního právníka Erena Keskina spolu s dalšími, kteří se zúčastnili solidární kampaně. V únoru byli v prozatímním rozhodnutí osvobozeni spoluobžalovaní Necmiye Alpay a Aslı Erdoğan. Trestní stíhání proti Eren Keskinovi a dalším třem obžalovaným pokračovalo. V březnu byl Raci Bilici, bývalý předseda Diyarbakırské pobočky nevládní organizace pro lidská práva (IHD), odsouzen za „členství v teroristické organizaci“ na šest let a tři měsíce vězení kvůli práci v oblasti lidských práv. Koncem roku bylo podáno odvolání. V říjnu, po zprávě výzkumné skupiny Forensic Architecture z roku 2019, bylo zahájeno vyšetřování tří policistů a údajného člena ozbrojené strany Kurdistan Workers Party (PKK) obviněných ze zabití právníka pro lidská práva Tahira Elçiho, téměř pět let po jeho smrti v Diyarbakır. Policisté čelili obvinění ze „způsobení smrti zaviněné nedbalostí“.

PRÁVA LGBTI+ OSOB

V dubnu vysoký představitel pro náboženské záležitosti (Diyanet) obvinil homosexualitu a osoby v mimomanželských vztazích ze šíření HIV/AIDS. V pátečním kázání zaměřeném na pandemii COVIDu-19 povzbuzoval následovníky, aby bojovali proti tomuto „zlu“, výzvou podporovanou prezidentem. Advokátní komory kritizující prohlášení čelily vyšetřování z trestných činů podle článku 216/3 trestního zákoníku, který kriminalizuje „urážku náboženských hodnot“.

PRÁVA ŽEN A DÍVEK

V červenci vedla brutální vražda 27leté studentky Pınar Gültekinové k celonárodním protestům. Na konci roku pokračoval proces se dvěma muži obviněnými z její vraždy. V srpnu vyvolaly návrhy některých politiků vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) na odstoupení od Istanbulské úmluvy demonstrace po celé zemi. Organizace zabývající se právy žen kritizovaly nedostatečnou implementaci úmluvy, včetně neadekvátní reakce na rostoucí domácí násilí během omezení kvůli COVIDu-19. Ministerstvo vnitra oznámilo, že v roce 2020 zemřelo 266 žen na základě násilí podmíněného pohlavím, ačkoli údaje poskytované ženskými organizacemi byly mnohem vyšší.

SVOBODA SHROMAŽĎOVÁNÍ

V březnu úřady již druhý rok po sobě zakázaly pochod během Mezinárodního dne žen v Istanbulu. Policie použila slzný plyn a gumové kulky k rozehnání pokojných demonstrantů, kteří se postavili proti zákazu. V listopadu začalo stíhání šesti žen obviněných z „nerozchodu“ podle článku 32 Zákona o shromážděních a demonstracích. Obvinění souviselo s jejich účastí na pokojném protestu Las Tesis za ukončení vraždění žen v prosinci 2019. Správní soud v Ankaře rozhodl, že zákaz studentského duhového pochodu na akademické půdě byl nezákonný. Dne 10. prosince byl soud s 18 studenty a jedním akademikem Středovýchodní technické univerzity v Ankaře za účast v duhovém pochodu v kampusu, odložen na duben 2021.

MUČENÍ A DALŠÍ ŠPATNÉ ZACHÁZENÍ 

V září utrpěli Osman Şiban a Servet Turgut těžká zranění poté, co byli podle svědectví Osmana Şibana zadrženi a údajně zbiti velkou skupinou vojáků v provincii Van. Servet Turgut zemřel v nemocnici 30. září. Prohlášení Úřadu guvernéra Van a ministra vnitra odporovala výrokům očitých svědků a svědectví Osmana Şibana. Trestní vyšetřování obvinění z mučení, které zahájil prokurátor provincie Van, bylo podrobeno příkazu k utajení. V říjnu byli zatčeni čtyři novináři, kteří se případem zabývali, v provincii Van jako „členové teroristické organizace“ na základě novinářských agentur, pro které pracovali a vytváření zpráv o „veřejných událostech  v souladu s perspektivou PKK/KCK [Unie kurdských společenství] a jednání v neprospěch státu“. V prosinci byl vězni v předsoudní vazbě ve věznici Diyarbakır, Mehmetovi Sıddık Meşovi, odepřen přístup k neodkladné lékařské péči a vyšetření zdravotnickým personálem poté, co byl údajně podroben krutému bití ze strany vězeňské stráže. Orgány činné v trestním řízení do konce roku nezahájily nezávislé vyšetřování tohoto obvinění.

VYNUCENÁ ZMIZENÍ  

V únoru Gökhan Türkmen, jeden ze sedmi mužů obviněných z vazeb na hnutí Fethullah Gülen, kteří se ztratili v roce 2019, líčil u soudu mučení a jiné špatné zacházení, kterému byl vystaven během 271 dnů svého nuceného zmizení. Soud požadoval zahájení trestního vyšetřování jeho obvinění. Místo pobytu Yusufa Bilge Tunça, který zmizel v srpnu 2019, zůstalo do konce roku neznámé.

PRÁVA UPRCHLÍKŮ, ŽADATELŮ O AZYL A MIGRANTŮ

Turecko nadále hostilo největší počet uprchlíků na světě: přibližně 4 miliony lidí, včetně 3,6 milionu Syřanů. Dohoda mezi EU a Tureckem z roku 2016, která zajišťuje evropskou finanční pomoc na podporu uprchlíků v Turecku výměnou za spolupráci v oblasti kontroly a navracení migrantů, nadále platila. Po oznámení otevření hranic EU dne 27. února Turecko bezohledně povzbuzovalo a usnadňovalo pohyb žadatelů o azyl a migrantů k řecké pozemní hranici, kde násilná jednání vedla k úmrtím a zraněním. Na konci března odvedly turecké orgány lidi z příhraniční oblasti. Podle zprávy nevládní organizace zveřejněné v říjnu Turecko během roku deportovalo více než 16 000 Syřanů zpět do Sýrie. Skupina Syřanů v květnu oznámila, že byli násilně navráceni do Sýrie a byli nuceni podepisovat dokumenty, které uvádějí, že se vrátit chtěli. Podle čísel OSN Turecko do září deportovalo přibližně 6 000 lidí do Afghánistánu, ačkoli situace v zemi stále neumožňovala bezpečné a důstojné návraty.