© Amnesty International

"Nezavírejme oči před tím, co se děje v Bělorusku." Projev ředitelky české Amnesty ze Staroměstského náměstí

  Článek

Stovky lidí v pondělí 7. června na pražském Staroměstském náměstí protestovaly na podporu pronásledovaných lidí v Bělorusku. Mezi řečníky byla i vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská a ředitelka české Amnesty Linda Sokačová.

Dobrý podvečer, všem, co dnes dorazili.

 

Děkuji za Amnesty Česká republika organizátorům za uspořádání této demonstrace a Vám, že stále podporujete lidská práva v Bělorusku. 

Po loňských prezidentských volbách Bělorusové a Bělorusky vyrazili do ulic, aby vyjádřili svoji nespokojenost s ovlivňováním voleb a volebních výsledků. Pokojné protesty se konaly po celé zemi, Lukašenkův diktátorský režim je násilně a velmi brutálně potlačoval a potlačuje do dnes. Mučení a špatné zacházení s protestujícími a zatčenými je na denním pořádku. Kolem 30 tisíc lidí bylo zadrženo za to, že se účastnili pokojných demonstrací a stále více lidí je obviněných za smyšlené trestné činy, a mnoho z nich, bohužel, často končí ve vězení.  

Lukašenkův nedemokratický režim potlačuje veškeré protesty, ať už jde o demonstrace nebo umělecká vyjádření. I velmi mladí lidé, kteří ještě před nedávnem byli děti, jsou dnes zatýkáni a posíláni do vězení. Mezi nimi jsou např. šestnáctiletý Piotr Kiryk nebo Mikita Zalatarou. Mikita, který trpí epilepsií, byl zadržen a obviněn za násilné chování během demonstrace, které se podle slov jeho rodičů ani neúčastnil. Ti vypověděli, že během zadržení byl jejich syn týrán a bylo vůči němu používáno fyzické násilí. V dnešním Bělorusku jde o běžné metody, jak donutit zadržené k přiznání, které je zneužito pro jejich uvěznění.  

Do hledáčku policie a úřadů se dostal i čtrnáctiletý Aleh, který byl zadržen zásahovou jednotkou, když byl se svými přáteli v nákupním centru. Protože u něho prý našli protestní letáky a měl na sobě červený šátek, dostal se na seznam oddělení ochrany dětí, protože údajně žije v “sociálně nebezpečném prostředí”. Když se proti tomu jeho matka ohradila, protože není nic špatného na tom, když je syn v půl šesté venku, policisté jí odpověděli, že by měla být ráda, že se domů vůbec vrátil živý.  

Diktátorský režim Alexandra Lukašenka se neštítí pro posílení svého postavení a potlačení nesouhlasu využívat strach a bezmoc dětí. Objevila se svědectví dětí a rodičů, že do škol chodí lidé, kteří přítomným žákům sdělují, že pokud jejich rodiče budou chodit na nepovolená shromáždění, nebo budou říkat nepěkné věci o prezidentovi, tak bude jejich rodina označena jako sociálně slabá a děti budou muset být poslány do dětského domova.  

V protestech na podporu svobody a lidských práv jsou v Bělorusku velmi aktivní umělci a umělkyně. Jednou z nich je i Vola Semchanka. Ta byla od října několikrát zatčena a pokutována za účast na neschválených setkáních a ve vazbě strávila 10 dní. Pří svém druhém zadržení byla obviněna z toho, že „protestovala zpěvem“. Stalo se to poté, co na sebe přitáhla pozornost policie, protože stála na kraji silnice a zpívala běloruskou lidovou píseň během pokojného protestu. Vedle trestního řízení musí čelit i útokům a výhrůžkám na svém pracovišti. Budu teď citovat její slova: „Můj život se drasticky změnil a já také. Když mě začali pronásledovat, panikařila jsem. Po mém prvním zadržení jsem se bála vrátit domů a většinu nocí jsem spala u svých přátel. Teď už jsem si zvykla žít s neustálým pocitem nejistoty. Všichni jsme stále připraveni stát se oběťmi státní perzekuce“.  

Lukašenkův režim je k Bělorusům a Běloruskám čím dál brutálnější. Asi každý z nás byl šokován případem Ramana Prataševiče, blogera a zakladatele populární platformy Nexta. Raman byl 23. května zadržen poté, co byl jeho let přinucen přistát v Minsku. 3. června odvysílala běloruská státní televize ONT rozhovor, ve kterém se údajně přiznal k organizaci protistátních protestů a podle všeho byl i donucen k vyjádření obdivu k Lukašenkovi. Při rozhovoru byla zřejmá viditelná zranění. Amnesty považuje jednání běloruských úřadů vůči Ramanovi, který je jednoznačně pod obrovským psychologickým a nejspíš i fyzickým tlakem, za nepřijatelné. Všichni pachatelé mučení, zabíjení a dalších trestných činů musí nést odpovědnost v souladu s mezinárodním právem. 

Bělorusové a Bělorusky bojující za svobodu a lidská práva čelí velmi náročné situaci. My jsme se tu dnes sešli, abychom jim poslali alespoň symbolickou podporu: “Jsme s Vámi a nebudeme mlčet.”  

Amnesty se na situaci v Bělorusku zaměřuje intenzivně už od loňského srpna. V současné době vedeme globální kampaň na podporu lidských práv v Bělorusku, obracíme se na české politiky a političky, ale i na Evropskou unii nebo OSN. Organizujeme celosvětové petice a výzvy Lukašenkovi i Putinovi. I díky Vám získávají Bělorusové a Bělorusky vzkazy solidarity a vědí, že jsme na ně nezapomněli.   

Už teď můžete podepsat petici za propuštění Ramana Prataševice na www.amnesty.cz/raman nebo se můžete rovnou stavit u našich dobrovolníků tady na Staroměstském náměstí. Svým podpisem dáváme jasně najevo, že nám není jedno, že v Bělorusku dochází k porušování lidských práv. A hlavně ukazujeme Ramanovi a jeho rodině, že nám jeho situace není lhostejná.  

Nezavírejme oči před tím, co se děje za našimi hranicemi. Podepisujme petice, sledujme nezávislé zpravodajství o dění v Bělorusku, buďme aktivní. Řekněme našim politikům a političkám ať už ve vládě, nebo těm opozičním v parlamentu, že po nich chceme, aby využili všech možností, které mají na úrovni Evropské unie nebo OSN a přispěli k tomu, že Lukašenko i ostatní diktátoři ponesou za svoje činy zodpovědnost!

 

 

Linda Sokačová, ředitelka Amnesty ČR