© Amnesty International, Pure stuff

Žijeme tu v krásné zemi. Jsme součástí, říkají migranti z Česka v nové kampani Amnesty

  Zprávy

Migrace   Afghánistán publikován 28.6.2021

U příležitosti Mezinárodního dne uprchlíků přináší česká pobočka Amnesty International ve spolupráci se studiem Pure stuff příběhy uprchlíků, migrantů a lidí na útěku, kteří našli v České republice domov a stali se součástí naší společnosti.

“Každým rokem jsou desetitisíce lidí nuceny opustit své domovy z důvodů pronásledování a násilných konfliktů. V současné době se ve světě nachází 26 milionů uprchlíků, z nichž polovinu tvoří děti. Jejich osudy a zranitelnost si každročně připomínáme právě na Mezinárodní den uprchlíků,” objasňuje expertka na migraci z Amnesty International ČR Šárka Antošová.

Ačkoli se v posledních letech ČR staví k přijímání uprchlíků odmítavě a opakovaně zamítla přijetí i těch nejzranitelnějších dětí bez doprovodu rodičů, má Česko s migrací dlouhodobou zkušenost. Jakožto stát ze kterého lidé do roku 1989 prchali, ale i jako země, která migranty a uprchlíky v 90. letech přijímala. Tváře několika z těch, kteří v ČR našli trvalý domov a bezpečí přinášíme v rámci kampaně Jsem součástí.

“Chtěl bych vyjádřit vděčnost Česku za to, že nás přijala a že můžeme v této krásné zemi žít,” říká syrský inženýr Louai Al Skaf, který v 70. letech vystudoval VUT v Brně, poté se vrátil do Sýrie, ze které však s rodinou po vypuknutí války musel utéct a nový domov a bezpečí nalezl právě v Česku, kde se nyní snaží pomáhat i ostatním v podobné situaci.

“Nevěděli jsme, kde jsme a jak dopadneme,” popisuje Fatima Rahimi, která ještě jako dítě musela s rodinou uprchnout před pronásledováním z Afghánistánu. Spíše náhodou skončili v ČR, kde posléze vystudovala a nyní zde pracuje jako novinářka a moderátorka.

Leonardo Teca je synem angolského baptistického kazatele, kterého vláda považovala za nepřítele a celou rodinu tak perzekvovala. Leonarda proto v 80. letech odeslala na „převýchovu“ do tehdejšího Československa. Zde musel nejprve studovat strojařinu, ale po sametové revoluci se přesunul na studium teologie a dnes působí jako evangelický farář v Kladně: “Mám rád milé lidi, kteří neprodávají lacině svoji kůži. Mám rád lidi, kteří si váží druhých, nemanipulují jimi, umí jim naslouchat, nesnaží se prosadit jen své názory a zájmy, ctí toleranci a svobodu,” dodává Leonardo.

“Žít v Česku je něco mezi New Yorkem, Afrikou a Londýnem a to mě osobně baví,” komentuje život v ČR projektový manažer v IT Ivan Vlasyuk původem z Ukrajiny. V České republice vybudoval nový život i úspěšnou kariéru a v lepším řízení lidí pomáhá mezinárodním korporacím po celém světě.

“Kampaní Jsem součástí chceme upozornit na to, že navzdory aktuálním debatám o tom, zda uprchlíkům vůbec pomáhat a zda je vůbec možné pokojné soužití, jsou migranti a uprchlíci již dávno nedílnou součástí České republiky, i to je důvod proč jsme se rozhodli pro spolupráci na této kampani právě s Amnesty,” dodává spoluzakladatelka studia Pure stuff Sára Šimáčková.

“Migrace je přirozený fenomén a tak, jako mnoho Čechů a Češek našlo nový domov v zahraničí, tak i v Česku žijí tisíce cizinců a cizinek. Velká část z nich je zde plně integrována a pokud k nim budeme otevření, mohou být pro naši zemi nesporným přínosem,” dodává Šárka Antošová z české Amnesty.

Celou kampaň Jsem součástí najdete zde.