© ALEXANDER UTKIN/AFP/Getty Images

Nový výzkum Amnesty: Protestovat v Rusku je už téměř nemožné

  Report

Ruský režim pomocí přísnějších zákonů, tvrdých policejních akcí a trestního stíhání omezuje právo na svobodu pokojného shromažďování, aby zabránil konání nenásilných protestů. Vyústilo to až do bodu, kdy je pro Rusy a Rusky téměř nemožné protestovat.

Amnesty se v reportu nazvaném „Russia: No Place for Protest“, tedy Rusko není místem pro protesty, zabývá systémovým zákrokem proti mírovým demonstracím, který začal federálním zákonem o shromažďování z roku 2004, jehož účinek byl v posledních letech ještě umocněn množstvím legislativních změn a jejich nebývale selektivní a restriktivní aplikací. Výsledkem jsou spletité zákony omezující kým, kdy, kde, jak a za jakým účelem může být právo vyjít do ulic využito.

„Ruské úřady omezují právo na shromáždění s neuvěřitelnou vytrvalostí a vynalézavostí už roky. Tolik energie na tolika různých úrovních moci nebylo věnováno ničemu jinému. Pokojné shromažďování je tak nakonec státními úředníky vnímáno jako zločin – případně čin hrdinství těch Rusů, kteří ještě věří, že mají nárok toto právo využívat.“

Oleg Kozlovsky, ruský výzkumný pracovník Amnesty International

 

„Protiprávní omezení, zákroky a přísné sankce, kterým ruští protestující čelí, jsou ve své absurditě vyloženě kafkovské. Ruským orgánům zabralo 16 let a 13 různých parlamentních hrátek s legislativou, aby připravily právo na svobodu pokojného shromažďování o jakýkoli význam,“ dodává Kozlovsky.

9 ze 13 zásadních legislativních změn, které byly v Rusku použity k oslabení práva na svobodu pokojného shromažďování, bylo představeno už před rokem 2014, jako součást snahy oslabit protivládní protesty, ale také lidská práva garantovaná mezinárodním právem a samotnou ruskou ústavou. Místní politici následovali federální legislativu a zavedli nová opatření týkající se shromažďování. Tyto změny ovlivnily policii i systém trestního soudnictví, přičemž policie tak nakonec používá tvrdé zákroky, aby umlčela nenásilné protestující, jimž pak soudy ukládají přísné tresty.

Právní omezování veřejných shromáždění

Pořádání protestů je díky současné podobě zákonů zdlouhavý proces plný nejrůznějších omezení. Lidé, kteří byli shledání vinnými ze „zločinů proti ústavnímu pořádku, státní bezpečnosti, sociálnímu bezpečí nebo sociálnímu pořádku“ nebo z přestupků spojených s protestováním víckrát než jednou - a to ve 12 po sobě jdoucích měsících - mají zakázáno pořádat jakákoli veřejná shromáždění.

Na základě federálních regulací se demonstrace nesmějí konat poblíž soudních budov, vězení, prezidentských rezidencí a od prosince 2020 ani poblíž pohotovostních služeb. Regionální legislativa je pak ale ještě drastičtější a například v Kirovské oblasti je zakázáno jakékoli shromažďování poblíž kulturních, vzdělávacích, lékařských nebo zábavních zařízení, u obchodních center, na hřištích, a dokonce i v zastávkách veřejné dopravy – ve výsledku vlastně kdekoli ve městech. Spontánní, neplánovaná shromáždění jsou zakázaná úplně a v případě, že k nim dojde, pak jsou rozehnána za použití nepřiměřené síly.

Od prosince 2020 cizí občané, zahraniční a mezinárodní organizace stejně jako ruští státní příslušníci a nevládní organizace, které mocní nazývají „zahraničními agenty“ nesmějí veřejná shromáždění financovat. Setkání o více než 500 účastnících musí být navíc organizována a financována z předem daného bankovního účtu, jinak jsou považována za ilegální.

Veškeré protesty musí organizátoři s předstihem nahlásit úřadům.

„Postup, kdy je vyžadováno ‚nahlášení předem‘, je režimem běžně používán pro hledání nejrůznějších záminek k limitování a omezování shromáždění v množství účastníků, k jeho přesunutí do méně významných částí města nebo rovnou k jeho úplnému zákazu. Kromě toho na základě legislativních změn přijatých v roce 2021 získaly úřady pravomoc ‚odvolávat‘ povolení pod vágně formulovanými a nepodloženými záminkami, jako je například ‚skutečná hrozba mimořádné události nebo teroristického útoku‘,“ řekl Oleg Kozlovsky. 

Vysoké pokuty, správní zadržování a trestní stíhání pokojných demonstrantů

V průběhu let se trestní zákoník a přestupkový zákon drasticky rozšířily o ustanovení omezující právo na svobodu projevu a pokojného shromažďování, a také o ukládání přísnějších sankcí za různé „přestupky“.

Od roku 2011 číslo konkrétních, zákonem definovaných porušení zákona o shromažďování stouplo ze 3 na 17. Výše maximální pokuty, která může být udělena se od roku 2012, kdy to bylo 2000 rublů (cca 600 korun) zvedla na současných 300 000, tedy víc než 85 000 korun. Správní zadržení až po dobu 30 dní bylo zavedeno jako možný trest za spáchání 12 z těchto 17 přestupků.

U toho nejrepresivnějšího opatření, které bylo představeno roku 2014 je maximální trestní odpovědnost až 5 let vězení, a to za opakované porušení zákona o shromažďování pod nechvalně známým „Dadinovým článkem“ 212.1. trestního zákoníku (anglicky).

„Nejenže je v Rusku právo na nenásilný protest kriminalizováno, ale zadržení protestující jsou také podrobování nespravedlivému soudu připomínajícímu parodii, kdy proces často netrvá déle než 5 minut, nejsou svoláni žádní svědci a policejní výpovědi jsou nekriticky považovány za pravdivé bez jakýchkoli pochybností.“ 

Oleg Kozlovsky, ruský výzkumný pracovník Amnesty International

 

Nadměrné používání síly

Report také poukazuje na policisty používající nadměrnou sílu, kteří byli zdokumentováni, jak vůči protestujícím používají techniky bojového umění, bití obušky a od počátku tohoto roku dokonce elektrošokové zbraně.

Navzdory veškerým reakcím, které vyvolaly případy, kdy policisté použili nepřiměřenou sílu, jako například v lednu 2021 u Margarity Yudiny (anglicky) – pokojné demonstrantky, která skončila na jednotce intenzivní péče poté, co ji policista kopl do břicha – úřady stejně nemají snahu případy vyšetřovat a přivést podezřelé pachatele k odpovědnosti, případně taková vyšetřování maří, což posiluje atmosféru beztrestnosti.

„Policejním složkám to vysílá jasnou zprávu, že je nadměrné použití síly tolerováno, že násilí je v pořádku a že mají beztrestnost zaručenou.“

Oleg Kozlovsky, ruský výzkumný pracovník Amnesty International

 

Amnesty International vyzývá Ruskou vládu k reformě národní legislativy a k praktikám, které by byly v souladu s ústavou země i s mezinárodními závazky v oblasti lidských práv. Měla by být zakázána opatření, která mění účel či místo veřejných shromáždění nebo počet povolených účastníků, nejsou-li taková rozhodnutí přijata v rámci soudního řízení.

Režim také musí respektovat právo na spontánní pokojná shromáždění – která by měla být považována za legální v případech, kdy by bylo nahlášení předem v rámci zákonem stanovené lhůty nemožné nebo nepraktické.

Oleg Kozlovsky upozorňuje: „Příští měsíc se v Rusku konají parlamentní volby, které přinášejí příležitost změnit přístup a zavázat se k podpoře a ochraně lidských práv, včetně práva na pokojné shromažďování. Rádi bychom kandidátům a budoucím zákonodárcům připomněli, že právo na mírový protest není něco, co mohou dát anebo brát. Je to něco k čemu je každý oprávněn, něco, co by vláda měla respektovat, chránit, podporovat, měla by dokonce věnovat energii na to, aby toto právo bylo zajištěno pro všechny, namísto aby ho podrývala a ničila.“