© heritage.umich.edu

"Švédský Schindler" zachránil tisíce maďarských židů, jeho osud je ale dodnes nejasný

  Blog

Příběhy   Maďarsko publikován 11.4.2022

Příběh Raoula Wallenberga fascinuje i po více než sedmi desetiletích.

Švédský diplomat neohroženě zachraňující budapešťské židy před deportací do vyhlazovacích koncentračních táborů. Člověk, který podle některých odhadů zachránil před hrůzami plynových komor třicet tisíc lidí, podle některých dokonce až sto tisíc. Muž, jenž poté záhadně zmizel v sovětském zajetí, kde pravděpodobně v roce 1947 zahynul. Posmrtně dostal řadu vyznamenání; stal se dokonce po Winstonu Churchillovi druhým držitelem čestného občanství Spojených států.


Psalo se léto 1944 a Německo již zcela očividně prohrávalo válku. V Maďarsku ovládaném generálem Miklósem Horthym, spojencem třetí říše, právě docházelo k překotným změnám. Horthy se snažil vyjednat příměří se Sověty, kteří stáli na hranicích země, a zachránit tak sebe a svůj režim. Němci si však nemohli dovolit ztratit svého důležitého spojence, a proto se v zemi už od jara 1944 aktivně angažovali a podporovali pronacistické skupiny, především tzv. Šípové kříže. Se zahraniční podporou zaváděli maďarští antisemité nové pořádky. Do té doby bylo Maďarsko jediným evropským spojencem Berlína, který nechával židovskou menšinu žít v relativním bezpečí. Pak náhle začala rychlá deportace téměř 800 tisíc tamních židů: denně bylo do tábora v Osvětimi odvlečeno kolem 12 tisíc lidí. Tato situace znepokojovala spojence, k nimž se v té době dostávaly první zprávy o nelidských podmínkách v koncentračních táborech. Rada pro válečné uprchlíky, organizace sponzorovaná Američany, oslovila Raoula Wallenberga, švédského obchodníka ze zámožné rodiny, aby se vydal do Budapešti a pomohl zachránit co nejvíce židů před deportací ze země. Wallenberg souhlasil a byl jmenován členem švédské delegace v Budapešti.


Švédský Schindler 

V té době měl Wallenberg pověst obchodníka, který cestuje po Evropě a není mu „proti srsti“ obchodovat s nacistickým Německem nebo vichystickou Francií. Zároveň se však přátelil s Kalmanem Lauerem, prominentním maďarským židem, který pobýval ve Stockholmu a jehož Wallenberg zastupoval při obchodních jednáních v Evropě. Byl to právě Lauer, který Raoula Radě doporučil a – jak se později ukázalo – ve svém výběru měl šťastnou ruku. Wallenberg byl sice pragmatický obchodník, v tom se podobal jinému později slavnému zachránci židů – Oskaru Schindlerovi, ale zároveň dobře věděl, co se kolem něho děje. Před válkou pobýval v palestinské Haifě a podle některých historiků se již tehdy potkal s židovskými uprchlíky z Německa a jejich příběhy ho ovlivnily. Wallenberg zároveň vynikal v jednání s lidmi, měl výtečné přesvědčovací schopnosti, byl pracovitý a ctižádostivý. Úkol, který na něj v Maďarsku čekal, nebyl nijak jednoduchý. V době jeho příjezdu do země v červenci 1944 zde zůstalo už jen něco přes 200 tisíc židů. Jejich osud stále visel na vlásku, zejména po událostech v říjnu 1944, kdy se k moci dostávají již zmiňované Šípové kříže a metropole se stává místem bezvládí a anarchie. Židé jsou stříleni po tisících a do města je pozván dokonce jeden z architektů holokaustu Adolf Eichmann.


Síla dokumentu 

V té době je Wallenberg již etablovaným delegátem švédské ambasády a začíná organizovat svůj záchranný plán. Přijde s nápadem, který v dané situaci slaví úspěch. Zjišťuje totiž, že zdánlivě ničím nezastavitelné a nekontrolovatelné vraždění může být odvráceno silou prostého úředního dokumentu. Wallenberg navrhuje tzv. schutzpass, neoficiální doklad vydávající se za ochranný pas, který jeho držiteli zajišťuje ochranu švédské ambasády. Pasy se pak snaží dostat mezi co nejvíce židů. A skutečně – doklady se švédským emblémem a modrožlutou stuhou budí i v otrlých Němcích respekt, tím spíš, že začíná být jasné, že válka se blíží ke svému konci a že po ní bude každý osobně zodpovědný za své činy. Wallenbergovi se rozhodně nedala při jeho působení v Budapešti upřít kuráž a statečnost. Z vyprávění pamětníků vypadají některé situace jako vystřižené z akčních filmů. Jeden z jeho řidičů například popsal, jak Wallenberg zastavil vlak plný židů, kteří byli odváženi do Osvětimi: „Vylezl na střechu vlaku a začal rozdávat ochranné pasy skrz ještě nezapečetěné dveře. Ignoroval německé rozkazy, aby slezl dolů, a pak na něj příslušníci Šípových křížů začali střílet a křičet, ať vypadne. To všechno ignoroval a klidně dál rozdával pasy rukám, které se k němu vztahovaly. Poté, co rozdal poslední pas, přikázal všem, kteří dokument dostali, aby vystoupili z vlaku a šli s ním do nedaleko přistavených karavanů ve švédských barvách. Nepamatuji si přesně, kolik jich bylo, ale zcela jistě zachránil tucty lidí z toho vlaku. A Němci a Šípové kříže byli tak překvapení, že je nechali odejít.“ 


Na večeři s Eichmannem 

Působení neohroženého Švéda na sebe strhávalo značnou pozornost a o situaci byli samozřejmě informováni Němci. Je zdokumentováno několik setkání mezi Adolfem Eichmannem a Raoulem Wallenbergem. Při jednom z nich, společné večeři u Wallenbergova přítele, Eichmann Švédovi pohrozil, že udělá vše pro to, aby jej zastavil. „Nehody se stávají, dokonce i neutrálním diplomatům,“ dodal podle líčení Raoulova kolegy Larse Berga nacistický pohlavár. Jen pár hodin poté bylo Wallenbergovo auto rozdrceno projíždějícím nákladním vozem. Raoul v něm naštěstí neseděl. Ani rostoucí ohrožení, kterému byl vystaven, ho však nezastavilo. V Budapešti získal 32 budov, které prohlásil za „extrateritoriální“ stavby pod ochranou Švédského království, vyvěsil na ně švédské vlajky a před brány umístil fiktivní stráže. Do těchto budov se mu nakonec podařilo vměstnat kolem 35 tisíc židů. Ve svém úsilí pochopitelně nebyl sám. S Raoulem spolupracovali jeho kolegové z ambasády Lars Berg, Gote Carlsson a Per Anger, ale nejen ti. Nápad s vydáváním ochranných pasů a poskytování úkrytu maďarským židům inspiroval ostatní a ukázal cestu, kterou pak následoval např. švýcarský, portugalský nebo mezinárodní Červený kříž. Celkově se na programu záchrany židů podílelo asi 350 lidí. 


Dvojitý agent? 

Přesto mezi nimi Wallenberg vynikal svojí průbojností a až drzou odvahou. Na samém konci války, když se schylovalo k dobytí Budapešti, shromáždily se německé jednotky a oddíly Šípových křížů kolem židovského ghetta s jasným cílem rozpoutat masakr. Wallenberg se vydal za velitelem Němců a pohrozil, že pokud rozkaz k útoku na bezbranné civilisty skutečně vydá, osobně dohlédne na to, aby byl za zločiny proti lidskosti po válce popraven. Vystrašený generál nakonec útok nezahájil. Tímto troufalým činem zachránil Raoul odhadem až 70 tisíc životů. Odvaha, s níž švédský diplomat vedl záchranné akce, možná paradoxně nakonec přispěla k jeho konci. Rada pro válečné uprchlíky, která stála za Wallenbergovou misí, měla totiž skrze některé své členy konexe s americkou rozvědkou. O přímém zapojení Wallenberga do špionážní činnosti se spekuluje a vyloučit jej není možné. Ve válečné Evropě jen velmi málo obchodníků nemělo kontakty s některou tajnou službou a Wallenberg, který čile obchodoval s oběma stranami a který byl v Budapešti nucen masivně uplácet Němce, pravděpodobně – ať už vědomě nebo nevědomě – do kontaktu s tajnými službami přišel. Každopádně existují indicie, že sovětský špión, který pronikl do Červeného kříže v Budapešti, považoval Wallenbergovy humanitární aktivity za jednoduše nepochopitelné a podezříval ho z toho, že je dvojitým agentem pracujícím jak pro spojence, tak pro Němce. Boje o město se chýlily ke konci a Rusové nechtěli mít v osvobozené Budapešti žádné nepohodlné osoby. V lednu 1945 během jednání s představiteli Rudé armády byl Raoul Wallenberg zadržen a odvezen do Sovětského svazu. 


Zmizení 

Od té doby jakoby se po něm slehla zem. Další osud Raoula Wallenberga zůstává dodnes záhadou s mnoha otazníky. Není například jasné, proč švédská vláda nijak výrazně neusilovala o vydání svého občana nebo proč Sověti tak dlouho Wallenbergův osud tajili. I přesto, že až do 80. let přicházely z nejrůznějších zdrojů zprávy o tom, že byl Raoul spatřen v některém ze sovětských žalářů, oficiální sovětské stanovisko platné dodnes tvrdí, že Wallenberg zemřel 17. července 1947 v moskevském vězení na srdeční příhodu. Bylo mu pouhých 34 let. O jeho osudu se historici nedozvěděli více ani po rozpadu Sovětského svazu a částečném otevření ruských archivů. Klíčové dokumenty zůstávají totiž nadále pod zámkem. Nad smrtí Raoula Wallenberga tak budeme muset nechat viset otazník, ale nad jeho životem však už dnes udělejme pořádný vykřičník. Zaslouží si to! 


Autor textu: Jakub Čejchan

Aktuální petice

  Maďarsko

Nový zákon zakáže transgender a intersex lidem úřední změnu genderu. Zastavme to!

V květnu 2020 byla v Maďarsku přijata novela zákona, jejíž článek 33 znemožňuje transgender a intersex osobám úřední změnu pohlaví v souladu s vnímáním vlastní genderové identity, a tím i možnost získat odpovídající doklady (to bylo dosud v Maďarsku možné), což je v rozporu s jejich lidskými právy. Podle novely má být v matrice a v dokladech totožnosti uvedeno „biologické pohlaví založené na zrození a genomu“, což znemožňuje jakoukoliv pozdější úřední změnu tohoto údaje.

 

Aktuální počet podpisů: 3028 Náš cíl: 3500

Podepíšu

Všechny petice

Art For Amnesty - obrazy k prodeji

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...