© Metin Aktas/Anadolu Agency via Getty Images

„Doraz ho,“ řekl druhý. Nová svědectví o ruských válečných zločinech na Ukrajině

  Report

Zbraně pod kontrolou   Ukrajina publikován 12.4.2022

Ruské vojenské síly na Ukrajině zabíjejí civilisty a dopouštějí se tak zjevných válečných zločinů. Amnesty zveřejňuje nová svědectví vyplývající z výkumu provedeného přímo na místě.

Výzkumníci z týmu Crisis Response z Amnesty vyslechli více než 20 lidí z vesnic a měst v blízkosti Kyjeva, z nichž někteří byli svědky děsivého násilí páchaného ruskými silami nebo o něm měli přímé informace. Opakovaně hovořili o úmyslném zabíjení, nezákonném násilí a rozsáhlém zastrašování, kterého se ruské ozbrojené síly v celé kyjevské oblasti dopouštěly na neozbrojených civilistech.

„Svědectví ukazují, že neozbrojení civilisté jsou na Ukrajině zabíjeni ve svých domovech a na ulicích s nepopsatelnou krutostí a šokující brutalitou.“ 

Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty 


„V posledních týdnech jsme shromáždili důkazy o tom, že se ruské vojenské síly dopouštějí poprav a dalších nezákonných zabití, které musí být vyšetřeny s vysokou pravděpodobností jako válečné zločiny,“ uvedla generální tajemnice Amnesty Callamard. „Svědectví ukazují, že neozbrojení civilisté jsou na Ukrajině zabíjeni ve svých domovech a na ulicích s nepopsatelnou krutostí a šokující brutalitou. Úmyslné zabíjení civilistů je porušováním lidských práv a válečným zločinem. Tato úmrtí musí být důkladně prošetřena a odpovědné osoby, včetně těch ve velení všech úrovní, musí být trestně stíhány,“ doplnila Callamard. 

Amnesty dosud získala důkazy o zabití civilistů při nerozlišujících útocích v Charkově a Sumské oblasti, zdokumentovala letecký útok, při němž byli zabiti civilisté čekající ve frontě na jídlo v Černihivu, a shromáždila důkazy od civilistů žijících v obležení v Charkově, Izjumu a Mariupolu. Místa, kde Amnesty zdokumentovala popravy bez soudních procesů a nezákonné zabíjení, kterého se dopouštěly ruské síly:


1) Bohdanivka, 9. března - Ruští vojáci střílejí neozbrojeného muže do hlavy před očima jeho rodiny. 

2) Vorzel, 3. března - Rodiče Kateryny Tkačové jsou zastřeleni před svým domem. 

3) Hostomel, 3. března - Starosta města Juryj Prylypko je zastřelen při doručování potravin a léků do protileteckých krytů. 

3) Hostomel, 13. března - Syna Volodymyra Zachljupanyje „odvádějí“ ruské síly. Později je nalezen mrtvý, s prostřelenou hlavou. 

4) Buča, konec února - Žena je zastřelena, když přes plot sleduje ruské vojenské vozidlo.


„Střelili ho do hlavy“ 

Žena, 46 let, z vesnice Bohdanivka uvedla, že ruské jednotky vstoupily do její vesnice 7. a 8. března a zaparkovaly své tanky na ulicích. Večer 9. března zaslechla žena – která žila se svým manželem, desetiletou dcerou a tchyní – střelbu procházející okny v přízemí. Začali s manželem křičet, že jsou civilisté a nejsou ozbrojení. Když sešli dolů, dva ruští vojáci je i s dcerou strkáním zatlačili do kotelny. 

Pro Amnesty uvedla: „Strčili nás dovnitř a zabouchli dveře. Po minutě je zase otevřeli a zeptali se manžela, jestli nemá cigarety. Řekl, že ne, už pár týdnů nekouřil. Střelili ho do pravé ruky. Druhý řekl: „Doraz ho.“ a oni ho střelili do hlavy.“ „Nezemřel hned. Od půl desáté v noci do čtyř do rána ještě dýchal, i když už nebyl při vědomí. Prosila jsem ho… „Jestli mě slyšíš, prosím, pohni prstem.“ Prstem nepohnul, ale položila jsem si jeho ruku na koleno a stiskla ji. Silně krvácel. Když naposledy vydechl, otočila jsem se k dceři a řekla: „Zdá se, že tatínek zemřel.“ Soused, který byl svědkem vloupání ruských ozbrojených sil do domu této ženy, potvrdil, že viděl tělo jejího manžela zhroucené v rohu kotelny. Žena s dítětem později téhož dne z Bohdanivky utekly. Ženina tchyně, 81 let, se pohybuje s obtížemi, a tak ji s sebou nemohly vzít.

 

„Otec měl v zádech šest velkých děr“ 

Osmnáctiletá Kateryna Tkačova byla 3. března se svými rodiči doma ve vesnici Vorzel, když jejich ulicí projíždělo několik tanků s namalovaným písmenem „Z“, kterým ruské síly během invaze na Ukrajinu označují svá vozidla. Než matka Natalija a otec Valeri vyšli ze sklepa, kde se všichni skrývali, na ulici, řekli Kateryně, ať zůstane tam, kde je. Kateryna pak zaslechla výstřely. Pro Amnesty uvedla: „Jakmile tanky projely kolem, přeskočila jsem plot k sousedům. Chtěla jsem zjistit, jestli jsou naživu. Podívala jsem se přes plot a uviděla na jedné straně ulice ležet mámu na zádech, táta byl na druhé straně obličejem dolů. V jeho kabátě jsem viděla velké díry. Druhý den jsem k nim šla. Otec měl v zádech šest velkých děr, máma měla menší díru v hrudníku.“ 


„Jakmile tanky projely kolem, přeskočila jsem plot k sousedům. Chtěla jsem zjistit, jestli jsou naživu. Podívala jsem se přes plot a uviděla na jedné straně ulice ležet mámu na zádech, táta byl na druhé straně obličejem dolů.“

Kateryna Tkačova 



Copyright: Private / Amnesty International

Nataliya and Valeryi Tkachova



Kateryna uvedla, že její rodiče byli oblečeni v civilu a nebyli ozbrojeni. Kateryně pomohl Vorzel opustit 10. března dobrovolník zapojený do evakuace lidí z oblastí kolem Kyjeva. Dobrovolník řekl Amnesty, že viděl těla Kateryniných rodičů ležet na ulici poblíž jejího domu. Ve videu ověřeném organizací Amnesty jsou oba vidět, jak píší jména, data narození a úmrtí Kateryniných rodičů na kus lepenky, aby je poté umístili vedle těl, která jsou zakryta přikrývkami.

 

„Všimli si nás a okamžitě začali střílet.“ 

Během prvních dnů ruské okupace města Hostomel jezdil Taras Kuzmak po okolí a rozvážel jídlo a léky do protileteckých krytů, kde se shromažďovali civilisté. 3. března ve 13.30 se automobil, ve kterém jel spolu s ním starosta města Jurij Prylypko a dva další muži, dostal pod palbu přicházející od velkého obytného komplexu, který obsadily ruské ozbrojené síly. Muži se pokusili z auta vyskočit a utéct, ale jeden z nich, Ivan Zorja, byl na místě zabit, a Jurij Prylypko padl po zásahu zraněný na zem. Taras Kuzmak a druhý přeživší muž se skrývali celé hodiny, kdy střílení pokračovalo, za bagrem. 

Pro Amnesty uvedl: „Všimli si nás a okamžitě začali střílet, bez varování. Slyšel jsem jen starostu [Prylypka]. Věděl jsem, že je zraněný, ale nevěděl jsem, jestli je to smrtelné nebo ne. Jen jsem mu řekl, aby ležel v klidu a nehýbal se… Stříleli po nás znovu kolem 15.00, a asi půl hodiny potom jsem poznal, že z něj život odešel. Je takový typický způsob, jak dýchají jen lidé těsně před smrtí, než vydechnou naposledy. Ivanu Zorjovi to utrhlo hlavu, myslím, že to, čím stříleli, byl pořádný kalibr.“ 

„Věděl jsem, že je zraněný, ale nevěděl jsem, jestli je to smrtelné nebo ne. Jen jsem mu řekl, aby ležel v klidu a nehýbal se… Stříleli po nás znovu kolem 15.00, a asi půl hodiny potom jsem poznal, že z něj život odešel.“ 

Taras Kuzmak



Copyright: Private / Amnesty International

Yuryi Prylypko


Další dva obyvatelé Hostomelu řekli Amnesty, že viděli tělo Jurije Prylypka poblíž kostela, když se pro něj o několik dní později konal improvizovaný pohřeb. Další obyvatelé potvrdili, že Jurij Prylypko ve dnech před svou smrtí rozvážel jídlo a léky po městě a vždy řídil civilní vozidlo. 

 

Nezákonné zabíjení a znásilňování 

Amnesty shromáždila tři další zprávy o nezákonném zabíjení civilistů, včetně svědectví, které podala přeživší znásilnění, jejíž manžel byl popraven ruskými silami. Žena ve vesnici východně od Kyjeva řekla Amnesty, že 9. března dva ruští vojáci vstoupili do jejího domu, zabili jejího manžela a pak ji s namířenou pistolí opakovaně znásilnili. Její malý syn se v tu dobu schovával v kotelně hned vedle. Ženě se podařilo se synem uprchnout z vesnice na území ovládané Ukrajinou. 

Milena, 24letá žena z Bučy, řekla Amnesty, že viděla tělo ženy, která žila ve stejné ulici, ležet před vlastním domem. Matka té ženy řekla Mileně, že její dcera byla zastřelena v prvních dnech invaze, když se dívala přes plot na ruské vojenské vozidlo. Amnesty prostřednictvím své Crisis Evidence Lab (Laboratoř pro shromažďování důkazů) nezávisle ověřila videozáznamy, které potvrdily polohu mělkého hrobu, ve kterém byla pohřbena. 

Volodymyr Zachljupanyj a jeho žena uprchli z města Hostomel v prvních dnech invaze, ale jejich syn Serhij (39) se rozhodl zůstat. Zpočátku si telefonovali každý den a Serhij popisoval těžké boje ve městě. Od 4. března se Volodymyru nedařilo syna kontaktovat. Přátelé, kteří zůstali ve městě, se pak snažili Serhije najít, a šli do budovy, kde se předtím ukrýval ve sklepě. Volodymyr pro Amnesty uvedl: „Když se ptali sousedů, řekli jim, že 13. března Rusové syna odvedli [ze sklepa]. Když šli Serhije hledat, našli ho za garážemi toho samého domu... říkali, že byl střelen do hlavy.“

 

Život pod ruskou okupací 

Dotazovaní Amnesty řekli, že v prvních dnech invaze ztratili přístup k elektřině, vodě i plynu a přístup k potravinám byl velmi omezený. Připojení k mobilním telefonům bylo slabé a někteří dotazovaní uvedli, že ruští vojáci mobily zabavovali nebo ničili, kdykoli je u někoho z obyvatel viděli, nebo jim za to, že u sebe mají telefon, hrozili násilím. 

Velmi časté byly také hrozby násilím a zastrašování. Jeden muž v Hostomelu řekl, že viděl, jak plná ubytovna lidí, kteří se ukrývali před ostřelováním, musela vyjít ven, kde jim ruští důstojníci začali hned střílet nad hlavou a donutili je padnout na zem. Dva muži z Buči také uvedli, že na ně ostřelovači stříleli pokaždé, když šli zachránit jídlo ze zničeného obchodu s potravinami poblíž jejich domova. 

„Protože se tyto hrůzné zprávy o životě pod ruskou okupací nepřestávají objevovat, oběti na Ukrajině musí vědět, že mezinárodní společenství je odhodláno zajistit odpovědnost za jejich utrpení,“ řekla Agnès Callamard.

 

Válečné zločiny a další porušení mezinárodního humanitárního práva 

Úmyslné zabíjení civilistů, znásilňování, mučení a nelidské zacházení s válečnými zajatci představuje porušování lidských práv a válečné zločiny. Přímí pachatelé válečných zločinů by za ně měli být trestně odpovědní. Podle doktríny odpovědnosti velitele by měli být trestně odpovědní také nadřízení – včetně velitelů a civilních představitelů, jako jsou ministři a hlavy států – kteří věděli nebo měli důvod vědět o válečných zločinech spáchaných jejich silami, ale nepokusili se je zastavit nebo odpovědné osoby potrestat. Amnesty dokumentuje porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva spáchané ve válce na Ukrajině. Všechny dosud zveřejněné výstupy Amnesty – včetně nových informací, reportů a výzkumů – naleznete zde.



Aktuální petice

  Rusko

RUSKO: Zastavte útoky na civilisty na Ukrajině!

Dne 21. února 2022 podepsal ruský prezident dekret o uznání samozvaných republik na Donbasu. O tři dny později Rusko na Ukrajinu zaútočilo. Podle Putina se jednalo o „speciální vojenskou operaci“ za účelem „denacifikace“ a „demilitarizace“ Ukrajiny. Ve skutečnosti došlo k ruské vojenské invazi na Ukrajinu a neomluvitelným útokům na civilisty, včetně dětí. Životy tisíců lidí jsou v ohrožení.

Aktuální počet podpisů: 5526

Podepíšu

Všechny petice

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...