Z Uzbekistánu utekl do  Ruska. Tam ho místo ochrany zatkli. Dnes spolupracuje s Amnesty a vypráví svůj příběh

  Článek

Příběhy   Uzbekistán publikován 4.7.2022

V Uzbekistánu byl obětí nucené práce a vládních represí, poté emigroval do Ruska, kde ho namísto bezpečnějšího útočiště čekalo vězení. V současnosti žije Abdusami Rakhmonov v Praze. V rámci projektu Živá knihovna, který Amnesty pořádá, vypráví svůj příběh českým studentům a studentkám.

„Uzbekistán je chudý postkomunistický stát, ve kterém vždy vládl tvrdý totalitní režim. Každý tam může být zatčen a mučen. Máme spoustu politických vězňů,“ vysvětluje Abdusami. Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 do roku 2016 vládl zemi autoritářský prezident Islam Karimov. Abdusami si myslí, že lidé se v tomto období měli ještě hůře než za časů SSSR. Proti režimu začal vystupovat už během studia, kdy vysokoškoláci museli pracovat na bavlnových plantážích bez výplaty. 

„Řekl jsem, že nejsem otrok a nechci pracovat bez peněz. Nebylo v tom nic politického. Ale prohlásili to za vzpouru proti vládě.“

Následně byl z univerzity vyhozen. Časem se začal věnovat aktivismu a obraně lidských práv. „Přestože má Uzbekistán obrovské zásoby nerostných surovin, lidé vydělávali pouhých 25 dolarů měsíčně, a když se ozvali, tak je zatkli,“ zdůvodňuje svou motivaci pro pořádání demonstrací a dalších protivládních akcí. Dodává, že v Uzbekistánu dodnes žije obrovské množství lidí na prahu chudoby. 

Spolu s ním se k protivládním protestům přidali i jeho kamarádi a bratři, kteří byli následně zatčeni a mučeni. On sám musel v roce 2010 odejít ze země, jelikož byl i s dalšími účastníky protestů obviněn z islamismu a terorismu.

Rozhodl se utéct do Ruska. „Požádal jsem tam o status politického uprchlíka. Oni mi řekli, že mi azyl dát nemohou. Místo toho mě zatkli,“ vypráví s rozhořčením. Na nátlak neziskových organizací a aktivistů byl jeho případ vyšetřován Evropským soudem pro lidská práva. Ten v procesu rozhodl, že Abdusami má právo na azyl a Rusko ho nesmí vyhostit zpět do Uzbekistánu.

O pět let později Rusko opustil a požádal o azyl v Česku, kde ho po 8 měsících získal. Od té doby žije v Praze a je zde spokojený. Přesto by se někdy rád podíval zpět domů, kde má celou rodinu. Od roku 2016 se sice v Uzbekistánu změnil prezident, podle Abdusamiho ale politické represe zůstaly stále stejné. Nyní pracuje pro organizace zabývající se lidskými právy a snaží se zlepšit život Uzbeků. Ve svém volném čase se také věnuje projektu Živá knihovna, který pořádá Amnesty. „S Amnesty jsem v kontaktu už od věznění v Rusku, kdy se o mě začala zajímat. V Praze jsem se pak přihlásil jako dobrovolník, protože mi připadá důležité šířit povědomí o bezpráví, i když se děje daleko odsud,“ dodává Abdusami.

Aktuální petice

  Uzbekistán

Bití do obličeje, nedostatek jídla, zákaz nošení muslimského šátku - takhle se mučí v Uzbekistánu

Dilorom Abdukadirová si odpykává osmnáctiletý trest v taškentském vězení pro ženy v Uzbekistánu. Dilorom byla zatčena v lednu 2010 po návratu do své vlasti, kde se měla opět setkat se svým manželem a dětmi. Ze země utekla v roce 2005 v návaznosti na události v Andizhanu, kde zemřely stovky lidí, včetně žen a dětí. Během pokojné demonstrace tehdy začaly bezpečnostní síly střílet na neozbrojené demonstranty. V dubnu 2010 byla Dilorom odsouzena soudem, který nejednal v souladu s mezinárodními normami pro spravedlivý soud. Dilorom je údajně od počátku ve vazbě mučena a její rodina se obává o její bezpečnost. Amnesty International považuje Dilorom Abdukadirovou za vězenkyni svědomí a domnívá se, že všechna obvinění proti ní vznesená jsou jen záminkou, jak ji potrestat za uplatňování práva na svobodu pokojného shromažďování a projevu.

 

Aktuální počet podpisů: 1379 Náš cíl: 2000

Podepíšu

Všechny petice

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...