Illustration by Colin Foo, © Amnesty International
Sýrie: Držení desetitisíců v nelidských podmínkách. V táborech jsou i oběti Islámského státu
Článek
Sýrie publikován 15.4.2024
Po porážce Islámského státu (IS) byly na severovýchodě Sýrie plošně zadrženy tisíce lidí. Krom podezřelých ze spolupráce s IS byly ale skončily v detenci i jejich oběti. V tamních zařízeních čelí mučení, nelidským podmínkám nebo propukající tuberkulóze.
Nová zpráva Amnesty dokumentuje, jak autonomní úřady v severovýchodní Sýrii porušují lidská práva více než 56 000 lidí, které svévolně drží ve vazbě. Jedná se zhruba o 11 500 mužů, 14 500 žen a 30 000 dětí držených v nejméně 27 detenčních zařízeních a dvou detenčních táborech –Al-Hol a Roj. Tamní úřady jsou hlavním partnerem americké vlády a dalších členů koalice, která porazila IS v tomto regionu. USA jsou zapojeny do většiny aspektů tamního zadržovacího systému.
Více než pět let po porážce IS v tomto regionu zůstávají svévolně a neomezeně zadržovány desítky tisíc lidí. Mnozí jsou drženi v nelidských podmínkách a byli vystaveni mučení, včetně krutého bití, stresových pozic, elektrických šoků a genderově podmíněného násilí. Tisíce dalších byly násilně uneseny a řada žen oddělena od svých dětí.
Mezi těmi, kdo jsou drženi ve vazebním systému, je mnoho obětí IS. Jedná se třeba o jezídy, etnicko-náboženskou menšinu, na které se podle OSN Islámský stát dopustil genocidy. Mnoho zadržených žen a dívek je pak obětí nucených sňatků s členy IS a mnoho zadržených chlapců je obětí verbování dětí.
„Zatímco hrozba IS zůstává celosvětově rozšířená, porušování lidských práv probíhající v severovýchodní Sýrii pouze upevňuje další křivdy a vystavuje celou generaci dětí systémové nespravedlnosti. Autonomní úřady, členové koalice pod vedením USA a OSN musí jednat. Tento detenční systém porušuje práva lidí s domnělou příslušností k Islámskému státu. Rovněž nedokázal zajistit spravedlnost a odpovědnost vůči obětem a přeživším jeho zločinů,“
- Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International
Role koalice pod vedením USA
Mezi zadrženými jsou Syřané, Iráčané i další státní příslušníci z více než 70 zemí. Většina zadržených osob se dostala do vazby během závěrečných územních bojů s IS na začátku roku 2019. Tito lidé jsou nyní vězněni buď v uzavřených budovách, označovaných jako „detenční zařízení“, nebo táborech pod širým nebem, označovaných jako „záchytné tábory“.
Celý systém provozují autonomní úřady regionu severní a východní Sýrie, složené z členů Syrských demokratických síl (SDF), civilního křídla a bezpečnostních složek přidružených k SDF a také z Demokratické autonomní správy severní a východní Sýrie (DAANES).
V roce 2014 založilo americké ministerstvo obrany koalici vedenou Spojenými státy s cílem „degradovat a zničit“ IS. Zatímco koalici tvoří de facto 29 států, vláda USA je zdaleka jejím nejvlivnějším členem a má největší vliv na směřování uskupení. Koalice vedená USA zrekonstruovala stávající vazební zařízení a postavila nová. Americké ministerstvo obrany poskytlo SDF a přidruženým bezpečnostním silám stovky milionů dolarů. Koalice vedená USA také hrála klíčovou roli ve společných operacích, jejichž výsledkem bylo předání osob do vazby SDF a usnadnění repatriace osob držených v severovýchodní Sýrii do třetích zemí, včetně Iráku.
„Koalice vedená USA spolu s mezinárodním společenstvím také zklamala oběti zločinů IS a jejich rodiny, které stále čekají na vyšetřování a spravedlnost. Místo toho jsou lidé, kteří byli plošně zadrženi po regionální porážce IS, léta nezákonně zadržováni a autonomní úřady. Přitom už během probíhajících bojů mezi koalicí a IS nesli největší břemeno krize,“ uvedla Callamard.
Výzkumní pracovníci Amnesty International cestovali do severovýchodní Sýrie při třech příležitostech, mezi zářím 2022 a srpnem 2023, aby provedli rozhovory v obou táborech a v 10 detenčních zařízeních. Celkem Amnesty International pro tuto zprávu vyzpovídala 314 lidí. S alarmujícími zjištěními pak organizace konfrontovala autonomními úřady i vládu USA.
Autonomní úřady ve své písemné odpovědi zdůraznily obtížné podmínky, kterým v oblasti čelí, včetně probíhajících ozbrojených konfliktů. Kritizovaly také „mezinárodní společenství a globální partnery“ za to, že „neplnili své právní a morální závazky“ a uvedli, že země s občany v zadržovacím systému a mezinárodní společenství je nechaly „o samotě při řešení následků“ boje proti IS.
Reakce amerického ministerstva zahraničí popsala snahy USA řešit „strašlivé humanitární a bezpečnostní výzvy“ v severovýchodní Sýrii. Dále administrativa USA vyzvala všechny aktéry v Sýrii, včetně SDF, aby „dodržovali lidská práva“, a uvedla, že spolupracuje se skupinami a jednotlivci v SDF, kteří jsou „příslušně prověřeni“. Jediným řešením je podle ní „repatriace a návrat vysídlených osob a zadržených do zemí jejich původu“, aby pachatelé mohli „být zodpovědní za své zločiny na základě příslušných práv respektujících soudní procesy“.
„Už jsem nemohl křičet“
Zadržovací zařízení Sini provozované SDF se nachází na okraji města Al-Shaddadi v guvernorátu Hasakah. Amnesty International vyzpovídala osm mužů zadržovaných v Sini mezi lety 2019 až 2023.
Podle jejich svědectví byli zadržení pravidelně vystaveni mučení nebo jinému špatnému zacházení, včetně bití, bičování elektrickými kabely, zavěšení za zápěstí ve stresových pozicích, sexuálního násilí a elektrických šoků.
Jeden ze zadržených, Yusuf*, popsal Amnesty International: „Neexistoval žádný konkrétní den nebo konkrétní hodina, ani způsob mučení... Nejhorší bylo, když přišli dovnitř místnosti... nesli plastové trubky, kabely, ocelové trubky a všude nás mlátili... Každých 15 dní, vyvedli nás ven, na dvůr, všechny nahé... [strážci] znásilňovali lidi [klackem]... Jednou mě vzali [z cely] s jiným chlapem... Přinesli elektrický kabel a generátor a pořád nás mučili elektřinou... Myslím, že ten chlap vedle mě zemřel. Přestal se hýbat a křičet... I já jsem dosáhl bodu, kdy jsem už nemohl křičet.“
Všech osm bývalých zadržených uvedlo, že je SDF připravily o přístup k jídlu a vodě. Všichni čelili nelidským podmínkám ve svých celách, včetně přeplněnosti, nedostatečné ventilace a extrémních teplot. Uvedli také, že kombinace fyzického týrání, nelidských podmínek a nedostatku lékařské péče vedla k propuknutí nemocí a úmrtí stovek lidí.
Zadržení dále popsali situace, kdy před nimi zemřeli jejich přátelé nebo spoluvězni. Jeden zadržený uvedl, že 17 lidí v jeho cele zemřelo, když úřady jednoho dne v roce 2020 vypnuly ventilátor. Podle tří zadržených byly mrtvoly těch, kteří zemřeli v Sini, uloženy do hromadného hrobu označovaného jako „příkop“.
Další ze zadržených, Abbás*, sdělil Amnesty International, že američtí vojáci toto zařízení navštívili v prosinci 2021: „Známe Američany, přicházejí se svými zbraněmi a psy… [Zkontrolovali] věznici a prohledali nás a všechny naše pokoje… viděli krev na stěně. Mohli vidět lidi, kteří byli zraněni mučením.“
Druhé hlavní zařízení SDF, které zadržuje muže a chlapce, se nazývá Panorama a nachází se ve městě Hasakah. Zařízení bylo účelově postaveno v rámci projektu řízeného koalicí vedenou USA. Zadrženým v Panoramě byl odepřen přístup k jídlu a lékařské péči, což vedlo k nemocem, včetně vážného propuknutí tuberkulózy, které trvá již léta. Pokud se tuberkulóza neléčí, je v 50 % případů smrtelná.
V srpnu 2023 zástupci SDF sdělili Amnesty International, že extrémně vysoké procento mužů a chlapců bylo nakaženo a že na tuberkulózu umíral každý týden jeden nebo dva z nich. Zástupci SDF také potvrdili, že neléčí aktivní případy ani neizolují nemocné.
I podle dalších dostupných informací dospělí muži infikovaní tuberkulózou dostávali pouze omezenou lékařskou péči, pokud vůbec nějakou, a v době dokončení této zprávy nebyli s tuberkulózou léčeni. Americké ministerstvo zahraničí sdělilo Amnesty International, že „spolupracují s partnery na řešení lékařských potřeb, jako je tuberkulóza“.
Amnesty International dále zjistila, že ve vazebních zařízeních provozovaných SDF a přidruženými bezpečnostními silami je systematicky prováděno mučení. Organizace vedla rozhovory se 46 muži, ženami a dětmi drženými ve vazebních zařízeních, kteří nějakou formu mučení nebo jiného špatného zacházení zažili. Většina byli Syřané a byli mučeni, aby poskytli vynucená přiznání. Amnesty International provedla rozhovor se dvěma lidmi, kteří byli vystaveni mučení bezprostředně poté, co byli převedeni z vazby koalice vedené USA pod pravomoc SDF a přidružených bezpečnostních sil.
Pokud jde o zjištění Amnesty International o systematickém mučení nebo jiném špatném zacházení, autonomní úřady uvedly, že na základě důkazů budou jednat. Uvedly však také: „V tomto ohledu jsme neobdrželi žádné informace ani stížnosti, a pokud se tak stalo, jedná se individuální případy.”
„Kdyby byl vyšší, vzali by ho“: Děti v detenčních zařízeních
Odhaduje se, že zhruba tisíc nejen syrských chlapců a mladých mužů, zadržených ještě v dětském věku, je drženo v detenčních zařízeních, včetně „rehabilitačních“ středisek pro mládež. Jsou vystaveni podobným násilnostem jako dospělí, včetně mučení a špatného zacházení. Pouze jeden z deseti z nich byl však obviněn ze spáchání trestného činu.
Počet chlapců v detenčních zařízeních se nicméně rozšiřuje. Syrští chlapci jsou nadále zatýkáni za svou domnělou příslušnost k IS, někdy s podporou koalice vedené USA.
Autonomní úřady také násilně oddělují chlapce-cizince od jejich matek nebo opatrovníků v detenčních táborech a přemisťují je do detenčních zařízení. Nezdá se, že by byl tento přesun založen na individuálním posouzení nejlepšího zájmu chlapců, ale spíše na snaze autonomních úřadů chránit se před rozšiřujícím se a stárnoucím táborem, o kterém se domnívají, že by v budoucnu mohl představovat hrozbu.
Dívka v jednom z táborů popsala Amnesty International: „Kvůli těmto postupům tlačím bratrovi hlavu dolů, aby nevyrostl... Kdyby byl vyšší, vzali by ho.“
Násilný převoz žen do záchytných zařízení
V prosinci 2023 autonomní úřady zadržovaly v detenčních táborech Al-Hol a Roj více než 46 600 lidí – drtivou většinu (zhruba 94 %) tvořily ženy a děti. V těchto táborech nebyl nikdo obviněn ani mu nebyla dána příležitost vznést námitku proti svému zadržení u nezávislého soudního orgánu. Lidé v obou táborech čelí nehygienickým, nelidským a život ohrožujícím podmínkám, s nedostatečným přístupem k potravinám, vodě a zdravotní péči. Layla*, 30letá žena, popsala situaci následovně: „Žít zde je pomalá, bolestivá smrt.“
V táboře Al-Hol je vysoká míra genderového násilí, včetně útoků na ženy ze strany členů IS za domnělé „morální“ přestupky, a sexuálního vykořisťování příslušníky bezpečnostních sil i dalšími osobami. Pro ženy, které jsou ohroženy, neexistuje žádný odpovídající systém ochrany nebo podpory.
Desítky syrských žen a několik dívek bylo převezeny z táborů do detenčních zařízení. Mnoho žen odsouzených za zločiny související s IS pro Amnesty International popsaly, jak byly mučeny za účelem vynucených přiznání. Záznamy naznačují, že některé ženy byly odsouzeny za nenásilné činy nutné k přežití v táboře Al-Hol. Cizinky jsou rovněž odváženy do detenčních zařízení, kde jsou vyslýchány a drženy po dlouhou dobu v izolaci.
Osm žen popsalo, že byly v detenčních zařízeních vystaveny činům genderově podmíněného násilí, které se rovnalo mučení nebo jinému špatnému zacházení. Jedna žena popsala: „Dostala jsem elektrické šoky. V té době jsem byla těhotná. [vyšetřovatel] to věděl, řekl mi: ‚Donutím tě k potratu‘, a to udělal. Jiné ženy popisovaly, že byly vystaveny sexuálním výhrůžkám a ponižování.“
Syrské i cizí státní příslušnice popsaly, že byly nuceny opustit své děti, když byly převezeny z táborů do detenčních zařízení, bez jakékoli náhradní péče.
Oběti IS zapomenuty
Přes snahu autonomních úřadů identifikovat a repatriovat jezídské oběti se odhaduje, že mezi zadrženými jich zůstávají desítky, ne-li stovky. Mnoho dalších žen a dětí držených v detenčních táborech a zařízeních také přežilo zvěrstva IS a obchodování s lidmi.
„Musí být spuštěn naléhavý prověřovací proces s cílem identifikovat zadržené osoby, které by měly být okamžitě propuštěny, se zvláštním zaměřením na oběti zločinů IS a rizikové skupiny. Musí být rovněž okamžitě zastaveno porušování práv zadržených a všechny zprávy o mučení a zabíjení nezávisle vyšetřeny.“
- Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International
Amal*, cizí státní příslušnice, popsala, že byla podvedena, aby cestovala na území ovládané IS, kde byla vězněna v penzionu pouze pro ženy (zvaném „madafa“), dokud neustoupila požadavkům, aby se provdala. Muž, za kterého byla násilně provdána, ji vystavil sexuálnímu násilí a jinému zneužívání.
Dvacet sedm dalších žen a dětí rovněž uvedlo, že se staly oběťmi obchodování s lidmi ze strany IS, mimo jiné prostřednictvím madaf, nebo byly nuceně provdány. Mnoho z chlapců pak muselo pracovat nebo bojovat za IS. Navzdory rozsáhlému obchodování s lidmi ze strany IS neexistuje žádný systém, který by tyto oběti identifikoval a poskytl jim ochranu a podporu.
Chybné zkoušky
Specializované soudy podle autonomních úřadů uzavřely případy více než 9600 osob údajně napojených na IS za posledních 10 let, a to včetně žen a dětí. Téměř všichni stíhaní jednotlivci jsou Syřané, ačkoli byl souzen i malý počet Iráčanů.
Tyto procesy byly vážně poznamenány porušováním lidských práv, včetně spoléhání se na „přiznání“ získaná mučením nebo jiným špatným zacházením, stejně jako na nepřítomnost právníků minimálně v některé fází procesu.
Vzhledem k absenci záruk spravedlivého procesu může jen pouhé obvinění, že je osoba napojená na IS, vést k rokům svévolného zadržování. Amnesty International zdokumentovala 18 takových případů, ve kterých lidé uvedli, že byli falešně obviněni z příslušnosti k IS.
Ženy byly rovněž odsouzeny za „teroristické“ trestné činy v souvislosti s činy jejich manželů, včetně „neinformování“ úřadů, aniž by byly náležitě zváženy jakékoli okolnosti. Děti byly ponechány, aby procházely stejně nespravedlivým trestním řízením bez kontaktu se svými rodiči nebo opatrovníky.
Nikdo z osob zadržených v severovýchodní Sýrii nebyl stíhán za zločiny podle mezinárodního práva, včetně válečných zločinů, zločinů proti lidskosti nebo genocidy. Stíhání byla místo toho většinou vedena za široce formulované „teroristické“ trestné činy. Mnoho závažných zločinů spáchaných IS, jako je sexuální zotročení, nebylo vůbec vyšetřeno.
Transfery do Iráku
Podle více zdrojů SDF, irácké úřady a koalice vedená Spojenými státy dospěly v lednu 2022 k nové dohodě, že každý měsíc bude do Iráku převezeno 50 iráckých mužů z detenčních zařízení v severovýchodní Sýrii. Od té doby byly v rámci této dohody převedeny stovky iráckých mužů.
Amnesty International zdokumentovala případy sedmi iráckých mužů, kteří byli převezeni ze severovýchodní Sýrie do Iráku. Šest bylo vystaveno mučení nebo jinému špatnému zacházení během výslechů v Iráku; sedmý muž se „přiznal“ kvůli hrozbě mučení. Čtyři z těchto mužů nyní čekají na popravu, včetně dvou, kteří byli převezeni na základě dohody z roku 2022.
Amnesty International dochází k závěru, že autonomní úřady a vláda USA pravděpodobně porušily zásadu mezinárodního práva nenavracení, jakož i právo na život a na svobodu před mučením.
Metodologie
Během návštěv Sýrie a prostřednictvím dodatečných rozhovorů na dálku Amnesty International vyzpovídala celkem 126 lidí podezřelých z příslušnosti k IS, kteří v současné době jsou, nebo byli dříve drženi v detenčních zařízeních či táborech. Další rozhovory Amnesty International zahrnovaly 39 zástupců autonomních úřadů, 53 zaměstnanců národních a mezinárodních nevládních organizací a 25 zástupců OSN.
Poznámka: *Jména byla změněna.
Aktuální petice
Rania Allabasiová a její rodina: násilné zmizení po vládní razii
Rania byla bez sdělení důvodu unesena i s šesti dětmi. Rania Alabbasiová je v Damašku úspěšnou zubařkou a také vytíženou matkou šesti dětí. V březnu 2013 přišli do jejího domu vládní agenti a odvedli jí manžela. Po dvou dnech se vrátili pro ni a její děti. O nikom z nich dodnes nejsou žádné zprávy. Syrské úřady odmítly poskytnout příbuzným Ranie jakékoli informace o tom, co se stalo a kde se nyní rodina nachází. Její sestra Naila se může jen dohadovat, proč byla rodina zatčena: „Rania nepatřila mezi členy opozičních stran, ani nechodila na demonstrace. Byla zde, aby pomáhala ostatním.“
Aktuální počet podpisů: 653 Náš cíl: 1000
Další zprávy
Marie-Anne Photography
© Amnesty International
© Amnesty International
© Mirian Meladze/Anadolu via Getty Images
© Ralf Rebmann / Amnesty International