Nasrín Sotudíová byla v březnu 2019 odsouzena k 38 letům vězení a 148 ranám bičem za svou činnost, zejména za obhajobu žen, které protestovaly proti povinnému nošení hidžábu. Podle íránských zákonů měla vykonat nejdelší z jednotlivých trestů, tedy 12 let.

V roce 2021 byl výkon jejího trestu přerušen ze zdravotních důvodů, konkrétně kvůli srdečním potížím a po několika zdraví ohrožujících hladovkách. Od té doby pobývala na dočasné zdravotní dovolené, během níž čelila opakovanému obtěžování ze strany úřadů, včetně nových obvinění, zákazu výkonu právnické profese a cestovních restrikcí vůči její rodině.

Dne 29. října 2023 byla Sotudíová znovu zatčena během pohřbu 16leté Armity Garavand, která zemřela za nejasných okolností po zásahu mravnostní policie. Nasrín se pohřbu zúčastnila bez povinného zahalení, kvůli čemuž ji úřady obvinily z „narušování psychologické bezpečnosti společnosti“. Při zatčení byla zbita a převezena do věznice Qarchak, kde zahájila protestní hladovku.

Po 17 dnech ve vazbě byla dne 15. listopadu 2023 propuštěna na kauci. Od té doby zůstává na svobodě, ale její právní status je i nadále nejistý. Přesto pokračuje ve veřejném vystupování a obhajobě lidských práv v Íránu.

Nasrínin manžel, Reza Khandan, byl 13. prosince 2024 zatčen ve svém domě v Teheránu. Šlo o vykonání dřívějšího trestu z roku 2019 – 3,5 roku vězení za jeho podporu práv žen a zapojení do kampaně proti povinnému nošení hidžábu.

Od zadržení je Reza vězněn v nechvalně známé věznici Evin. V únoru 2025 zahájil hladovku na protest proti nátlaku na svou rodinu, včetně útoku na jejich syna. Následně byl přemístěn do karanténní sekce a omezen v kontaktu s okolním světem.

Nasrín Sotudíová byla za svou odvahu oceněna řadou mezinárodních cen, mimo jiné Right Livelihood Award v roce 2020.

Mezinárodní organizace, včetně PEN America a Robert F. Kennedy Human Rights, opakovaně vyzývají k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění Rezy Khandana, stejně jako k plné rehabilitaci Nasrín Sotudíové.