Sýrie: šokující zpráva o týrání, nelidských podmínkách a hromadných úmrtích ve vládních věznicích

V syrských věznicích a detencích umírá 300 lidí měsíčně. Mnozí jsou umučeni.

© Amnesty International / Forensic Architecture

Děsivé zážitky zadržovaných osob vystavených týrání a jinému zneužívání v syrských věznicích otevřeně popisuje nová zpráva Amnesty International. Dle odhadů zemřelo v Sýrii ve vazbě od března 2011, tedy od začátku konfliktu, 17 723 osob, průměrně jde tedy o 300 mrtvých měsíčně.

Zpráva ‚To člověka zlomí‘: Mučení, nemoc a smrt v syrských věznicích dokumentuje zločiny proti lidskosti spáchané vládními silami. Rekonstruuje zážitky tisíců vězňů skrze případy 65 mučených, kteří přežili. Ti popisují děsivé porušování lidských práv a nelidské podmínky v zařízeních bezpečnostních složek provozovaných syrskými zpravodajskými agenturami a ve vojenském vězení Sajdnájá na předměstí Damašku. Většina přeživších popisuje, jak byli svědky umírání vězňů. Někteří byli dokonce zavřeni v celách společně s mrtvými těly.

„Příběhy ve zprávě detailně popisují týrání vězňů, které zažívají od okamžiku zadržení, přes výslechy až po uvěznění za zavřenými dveřmi nechvalně proslulých syrských zařízeních. Tato cesta často vede ke smrti. Zadržovaní jsou v ohrožení života v každém okamžiku,“ řekl Philip Luther, ředitel programů Amnesty International pro Blízký Východ a severní Afriku.

„Po celá desetiletí používaly syrské vládní síly mučení k likvidaci svých oponentů. Nyní je mučení používáno jako součást systematického a široce rozšířeného útoku na jakéhokoli civilistu, který se stane byť jen podezřelým z odporu vůči vládě. To lze označit za zločiny proti lidskosti. Ti, kteří jsou zodpovědní za tyto zločiny, musí být postaveni před spravedlnost.“

„Mezinárodní komunita, zejména Rusko a USA, které se účastní mírových rozhovorů se Sýrií, musí v diskuzích z tohoto tématu učinit prioritu a přinutit úřední činitele i ozbrojené skupiny, aby upustili od mučení a jiného zneužívání.“

Amnesty International dále vyzývá, aby všichni vězňové svědomí byli propuštěni na svobodu. Ostatní vězňové mají být rovněž propuštěni nebo urychleně souzeni v souladu s mezinárodními soudními standardy. Rovněž je nezbytně nutné, aby byl nezávislým pozorovatelům umožněn přístup do všech detenčních zařízení.

Zpráva přináší nové statistiky převzaté od Human Rights Data Analysis Group (HRDAG), organizace, která užívá vědeckých přístupů k analýze porušování lidských práv. Tyto statistiky dokládají úmrtí 17 723 osob ve vazbě po celé Sýrii mezi březnem 2011, kdy krize začala, a prosincem 2015. To znamená, že v průměru každý měsíc zemře ve vazbě více než 300 osob. V dekádě, která předcházela roku 2011, zaznamenala Amnesty International ročně v Sýrii úmrtí 45 osob ve vazbě, což činilo 3 až 4 osoby za měsíc.

Jedná se však o velice střízlivý odhad. HRDAG i Amnesty se obávají, že za okolností, kdy desítky tisíc lidí násilně zmizely v detenčních zařízeních po celé Sýrii, bude skutečný počet obětí vyšší.

Amnesty pro potřeby této zprávy také spolupracovala se specialisty na forenzní architekturu, kteří vytvořily virtuální 3D model věznice Sajdnájá. K tvorbě využili architektonického a akustického modelování a popisu bývalých vězňů. Model se snaží zpřítomnit každodenní hrůzu, kterou prožívali a nepředstavitelné životní podmínky.

„Díky 3D modelování a vzpomínkám těch, kteří přežili týrání, můžeme alespoň letmo nahlédnout do  nechvalně proslulého syrského vězení,“ řekl Philip Luther.

Týrání v každém okamžiku

© Amnesty International / Mohamad Hamdoun© Amnesty International / kresba Mohamad Hamdoun

Většina z přeživších vypověděla Amnesty, že týrání začalo bezprostředně po zatčení a během přepravy, tedy ještě dříve, než vstoupili do vězení.

Události po příjezdu do věznice popsali bývalí vězňové jako „uvítací party“, která obnášela bití silikonovými či kovovými tyčemi nebo elektrickými kabely.

„Zacházeli s námi jako se zvířaty. Chtěli člověka odlidštit, jak to jen bylo možné… Viděl jsem krev, celou řeku… Nikdy jsem si neuměl představit, jak hluboko můžou lidé klesnout… neměli nejmenší problém zabít nás tady a teď,“ vypověděl Samer, právník uvězněný nedaleko Hamy.

Takové „uvítací party“ byly následovány „bezpečnostní prohlídkou“, během které byly ženy znásilňovány a jinak sexuálně napadány dozorci.Během výslechů zpravodajskými službami, při kterých mělo být získáno „doznání“, informace nebo měly sloužit jako trest, museli zadržovaní přetrpět nekonečné mučení a jiné zneužívání. Mezi běžné metody patřil tzv. dulab (násilné vplétání těla oběti do gumové pneumatiky) a falaqa (bičování přes chodidla). Zadržovaní rovněž museli snášet elektrické šoky, znásilňování či jiné sexuální zneužívání, vytrhávání nehtů, polévání vroucí vodou či pálení cigaretami.

Ali, zadržovaný Vojenskou zpravodajskou službou v Homsu, popsal, jak byl držen v pozici shabeh zavěšen mnoho hodin za zápěstí a opakovaně bit.

Kombinace žalostných podmínek v zařízeních, jako jsou přeplněnost, nedostatek jídla, nedostatek zdravotní péče nebo nevhodné hygienické podmínky s krutostí a ponižujícím zacházením jsou mezinárodním právem zakázány.

Přeživší popisovali, že byli drženi v tak přeplněných celách, že museli spát na etapy nebo ve dřepu. „Bylo to jako být v prostoru mrtvých. Snažili se tam s námi skoncovat,“ sdělil Jalal, bývalý vězeň.

Další ze zadržovaných, „Ziad“ (jméno bylo kvůli jeho ochraně změněno) vypověděl o udušení sedmi osob, které zemřeli v důsledku porouchání ventilace ve Vojenském zpravodajském zařízení 235 v Damašku:„Začali do nás kopat, aby zjistili, kdo přežil a kdo ne. Mně a ostatním živým rozkázali, ať se postavíme… v ten okamžik jsem si uvědomil… že sedm lidí zemřelo, že jsem spal vedle sedmi mrtvol… pak jsem viděl další na chodbě, asi 25 dalších těl.“Vězňové v těchto zařízeních nemají přístup ani k lékařské péči, ani k rodině nebo k právní pomoci.

Vojenské vězení Sajdnájá

Vězňové často tráví měsíce nebo dokonce roky v zařízeních různých zpravodajských služeb. Někteří jsou před převozem do Vojenského 

© Amnesty International / Mohamad Hamdoun© Amnesty International / kresba Mohamad Hamdoun

vězení Sajdnájá souzeni v nespravedlivém procesu před vojenským soudem, který často netrvá déle než několik minut.„Mučení a bití nás mělo [ve zpravodajských zařízeních] přimět k ‚přiznání‘. Ve věznici Sajdnájá se však zdálo, že účelem je smrt, jakási forma přirozeného výběru, odstranění slabých ihned po příjezdu,“ řekl Omar S.

Zdá se, že mučení a jiné zneužívání ve věznici Sajdnájá je součástí neochabující snahy ponížit, potrestat a pokořit vězně. Vězni jsou často ubiti k smrti.

Právník z Aleppa Salam, který strávil více než dva roky ve věznici Sajdnájá, vypověděl: „Když jsem vstoupil do věznice, ucítil jsem mučení. Je to zvláštní pach, ve kterém se mísí vlhkost, krev a pot.“

Popsal incident, kdy dozorci ubili k smrti uvězněného cvičitele Kung Fu, který v cele vyučoval ostatní spoluvězně: „Cvičitele a dalších pět osob ubili rovnou a potom pokračovali v bití dalších 14 vězňů. Do týdne všichni umřeli. Viděli jsme z cely vytékat krev.“

Vězňové v Sajdnájá jsou zpočátku několik týdnů drženi v podzemních celách, které jsou v zimě mrazivě studené, aniž by jim byla poskytnuta přikrývka. Později jsou přepraveni do nadzemních cel, kde však jejich utrpení pokračuje.

Někteří vězňové vypověděli, že jedli slupky z pomerančů a olivové pecky, aby neumřeli hlady. Také měli zakázáno mluvit nebo se dívat na dozorce, kteří je pravidelně ponižovali a vysmívali se vězňům. Omar S. popsal, jak při jedné příležitosti donutili dozorci dva muže, aby se vysvlékli a jednomu nařídili, aby znásilnil druhého pod pohrůžkou, že jej zabijí, pokud tak neučiní.

„Záměrná a systematická samozřejmost s jakou ve vězení Sajdnájá dochází k mučení a jinému zneužívání, představuje nejubožejší formu krutosti a nedostatku lidskosti,“ řekl Philip Luther.

„Mezinárodní společenství si musí ukončení takového děsivého a hluboce zakořeněného týrání vytyčit jako svou prioritu. Rusko po celé roky užívalo svého práva veta v Radě bezpečnosti OSN k ochraně syrské vlády, svého spojence, a konkrétních viníků uvnitř vlády a armády. Chránilo je před spravedlností, které by museli čelit za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti před Mezinárodním trestním soudem. Tato ostudná zrada lidskosti tváří v tvář hromadnému utrpení musí okamžitě skončit.“

Většině z těch, kteří přežili mučení, zůstaly fyzické a psychické následky. Téměř všichni utekli po svém propuštění ze země a jsou tak společně s 11 milióny Syřanů daleko od svých domovů.

Amnesty International vyzývá mezinárodní společenství, aby udělalo maximum pro to, aby se přeživším dostalo adekvátní lékařské a psychologické péče, stejně jako sociální podpory tolik potřebné k jejich navrácení do běžného života.

© Amnesty International / Mohamad Hamdoun© Amnesty International / kresba Mohamad Hamdoun

Připojte se k Amnesty výzvě pro USA a Rusko k ukončení hororu v syrských věznicích!