Nepál na křižovatce – opatření pro spravedlnost a bezpečí je třeba uvést do praxe

Podepsání mírové dohody ukončilo 21. října 2006 v Nepálu desetiletý ozbrojený konflikt mezi Komunistickou stranou (maoisty) a bezpečnostními silami.

20. října 2007 zahájila Amnesty International (AI) šedesátidenní akci, kterou chce přimět nepálské úřady i maoisty, aby přijaly odpovědnost vůči závazkům, které v dohodě podepsaly. První výročí vzniku dohody by pro ně mělo být impulsem ke zrealizování opatření k zajištění bezpečnosti, spravedlnosti a sociální, kulturní a ekonomické rovnosti v zemi.

V tomto ozbrojeném konfliktu zahynulo nejméně 13 tisíc lidí, mezi nimi byly jednotkami bezpečnostních sil zabity i stovky civilistů. Také maoisté jsou zodpovědní za několik set mrtvých. Jejich odpůrci byli unášeni a mučeni. Přibližně 200 lidí je dosud nezvěstných, zůstávají pravděpodobně v zajetí maoistů.

Nestabilní situace v zemi



Mírová dohoda hovořila o „novém Nepálu“ a slibovala soubor opatření, která měla vést k politickým, sociálním a ekonomickým změnám. V dubnu 2007 byla ustanovena přechodná vláda a parlament, ve kterém obsadili 73 křesel maoisté. Avšak volby do Ústavodárného shromáždění, které měly hrát klíčovou roli při vzniku „nového Nepálu“, byly odsunuty na neurčito. V zemi také vyvstal etnický konflikt v její jižní části - regionu Terai. Několik příslušníků etnické minoritní skupiny Madeši se dožadovalo ukončení diskriminace. Terai byl svědkem protestů a stávek, prudce vzrostlo veřejné násilí a fanatismus, neúnosně se zvýšila kriminalita.

Mírová dohoda



Podle dohody měly vzniknout čtyři přechodové mechanismy k zajištění míru a spravedlnosti v zemi: Komise pravdy a usmíření, Národní komise pro mír a usmíření, dále komise pro vyšetřování případů zmizelých osob a komise pro vydávání opatření k obnově státu. Žádná z komisí však nezačala pracovat úplně. Komise pro vyšetřování případů zmizelých osob byla zřízena podle zákona, který neodpovídal mezinárodním normám. Proces ustavování komisí také vynechal jakoukoli komunikaci s příbuznými obětí a s veřejností. Komise pro pravdu a usmíření měla vyšetřovat „osoby zapojené do případů hrubého porušování lidských práv a zločinů proti lidskosti během ozbrojeného konfliktu“. Koncept zákona, podle kterého byla ustanovena, však povoluje udělení milosti pachatelům těchto zločinů za takových podmínek, které neodpovídají mezinárodním normám a tak tito zločinci často unikají spravedlnosti. Mezi závazky uvedené v dohodě patří také zveřejnění jmen všech osob, které se stali oběťmi nuceného zmizení a únosů nebo byli zabiti během konfliktu. K tomu zatím také nedošlo.


Zločiny zůstávají nepotrestány



„Ani vláda, ani maoisté neprojevili žádný zájem na vyšetření a potrestání zločinců,“ řekl Mandira Sharma, prezident advokátní komory, který je ve styku s rodinami obětí. Například v případě nezákonného zadržení patnáctiletého Mainy Sunuwara, který byl umučen k smrti 17. února 2004, proběhlo pouze předstírané vyšetřování a soudní řízení. Při něm byli tři důstojníci shledáni vinnými z nedbalosti a z nedodržení řádného postupu při nakládaní s Mainovým tělem, byli však odsouzeni k trestu odnětí svobody pouze na šest měsíců.

Nucené zmizení 46 vězňů z vojenského oddílu Bhairab Nath v Káthmándú v roce 2004 nebylo také řádně vyšetřeno. Obhájce lidských práv Jitman Basnet byl zatčen armádou v roce 2004 a strávil téměř 9 měsíců uvězněn a mučen v kasárnách v Káthmándú. Ve své knize „258 temných dnů“ popsal své zážitky a zaznamenal také příběhy ostatních zadržených. V knize jmenuje vojáky, kteří podle něj unášeli a zabíjeli lidi během válečného konfliktu.

Navzdory těmto svědectvím se všechny složky systému trestního soudnictví, včetně policie a prokuratury, zdráhají vést důsledné a nestranné vyšetřování. Ani bezpečnostní síly, ani maoisté neučinili konkrétní kroky k tomu, aby se také nižší důstojníci zodpovídali ze svých činů. Naopak zneužívají nyní svou moc, aby zatajili předešlé zločiny. Komunistická strana sice například přiznala veřejnou odpovědnost za únos a zabití novináře Birendra Kumar Saha, ke kterému došlo 5. října 2007, nicméně místo toho, aby nyní odsoudila útoky na svobodu slova a tisku, které páchají hnutí k maoistům přičleněná, vyjádřila názor, že takové incidenty mají na svědomí pouze jednotlivci a anarchisté na nižších postech ve straně.

Potřeba zajistit spravedlnost v praxi



Mír v Nepálu je zatím mimořádně vratký. Ačkoli vznikla mírová dohoda, je nutné odprostit se od minulého porušování mezinárodních dohod o lidských právech, důsledně tyto případy vyšetřit a odsoudit. Znalci poměrů upozorňují na potřebu zefektivnit prostředky k zajištění spravedlnosti a bezpečnosti. Ti, kdo jsou zodpovědní za porušování lidských práv, ve své činnosti nadále pokračují, pokud nepřicházejí žádné tresty. V současné době se volně pohybuje v Nepálu mnoho lidí, kteří se podíleli na mučení, nucených zmizení a zabíjení, zatímco jejich oběti nadále čelí výhružkám a fyzickému či psychickému týrání.

Skupiny hájící lidská práva Nepálu se nevzdávají víry ve spravedlnost a oběti, jako je Jitman Basnet, nepřestávají otevřeně požadovat potrestání viníků. V následujících 60 dnech členové AI budou psát rodinám, jejichž příbuzní jsou nezvěstní, aby jim vyjádřili solidaritu. Je povinností vlády, aby vyslyšela hlasy žádající spravedlnost dříve, než bude pozdě.

Podobné příběhy

13.6.2016

České shromažďovací právo v ohrožení?

Amnesty jednala s magistrátem - a máme výsledky!


7.6.2016

Brazílie nastoupila přímou cestu k zopakování chyb z fotbalového šampionátu na olympiádě

Amnesty pár týdnů před začátkem olympiády připomíná lidskoprávní rizika v Brazílii.


31.5.2016

Ázerbájdžán: Novinářka Chadídža Ismailová je na svobodě, její odsouzení musí být však plně zrušeno


25.5.2016

Výsledky kampaně Jsme v jednom týmu - i díky vám!

Desítky vzkazů, tisíce podpisů, zájem médií a především - viditelnost pro ruské ochránce lidských práv!