Gruzie: vláda musí zajistit budoucnost uprchlíkům

Gruzínské úřady musí učinit kroky k tomu, aby zajistily více než nejnutnější minimum při poskytování ubytování, zaměstnání a přístupu ke zdravotní péči osobám, které byly nuceny opustit svá bydliště v důsledku konfliktů v devadesátých letech a po propuknutí války s Ruskem v srpnu roku 2008. V dnešním prohlášení to uvedla Amnesty International.

Amnesty International vydala zprávu o situaci v Gruzii „Život v čekárně - Uprchlíci ve vlastní zemi“. Poukazuje zde na situaci desetitisíců Gruzínců, kteří při různých konfliktech přišli o své domovy a nyní žijí roztroušeně po celé zemi.

„Uprchlíci potřebují více než jen střechu nad hlavou,“ říká Nicola Duckworth, programová ředitelka Amnesty International. „Potřebují, aby jim vláda zajistila zaměstnání a přístup ke zdravotní péči. Stejně tak potřebují, aby byl slyšet jejich hlas a aby mohli sami rozhodovat o otázkách, které ovlivňují jejich životy.“

Zhruba 6 % gruzínské populace, tedy asi 246 000 lidí, muselo opustit své domovy. Odhadem 220 000 z nich tak učinilo v důsledku konfliktů z počátku devadesátých let. Dalších 128 000 lidí bylo vyhnáno z Jižní Osetie a abchazského Kodoru za války s Ruskem v srpnu roku 2008. Většina z nich se navrátila do svých domovů, stále však existuje asi 26 000 lidí, kterým návrat nebyl umožněn a nezdá se, že by byl v blízké budoucnosti uskutečnitelný.

V roce 2007 začala gruzínská vláda ve spolupráci s mezinárodními organizacemi vytvářet programy, jejichž pomocí zajišťuje trvalé ubytování uprchlíkům. Přesto však dosud existuje vysoký počet lidí, kteří ještě téměř dvacet let po svém útěku žijí v nemocnicích či vojenských ubytovnách, které postrádají základní hygienické zázemí či nejnutnější soukromí. Některá taková zařízení se nacházejí v zaostalých regionech, ve kterých chybí základní infrastruktura.

„Všichni uprchlíci stále trpí následky války. Uprchlíci potřebují trvalé řešení své situace a potřebují je rychle. Mají právo vrátit se bezpečně a důstojně do svých domovů. Vláda má nicméně povinnost pomoci i těm, kteří se nechtějí nebo nemohou vrátit. Měla by se snažit začlenit je do společnosti, případně zajistit jejich přesídlení do jiné části země, uvádí Nicola Duckworth.

Izolda, 69-letá žena ze sběrného tábora v Tbilisi říká: „Dvacet let svého života jsem strávila v této místnůstce. Spolu s mým manželem pořád jenom čekáme a nikdo nám nic neřekne. Už mi možná nezbývá moc let života, ale alespoň jeho zbytek bych chtěla strávit v důstojných podmínkách.“

Podobné příběhy

25.3.2017

Uprchlíci uvěznění v Řecku potřebují funkční plán

Ostudný postoj Evropy ke globální uprchlické krizi vejde do dějin jako skvrna na našem kolektivním svědomí. Stejně jako špatné zacházení se zvládnutelným počtem lidí hledajících ochranu na jejích hranicích.


10.3.2017

Jemen: Hútské milice verbují dětské vojáky do přední bojové linie

Objevily se nové důkazy, že Hútská ozbrojená skupina aktivně verbuje patnáctileté chlapce, aby bojovali coby dětští vojáci v přední bojové linii jemenského konfliktu, prohlásilo dnes Amnesty International. Její zástupci hovořili s rodinami tří chlapců, kteří se tento měsíc stali cílem děsivé praxe porušující mezinárodní právo. Tyto rodiny rovněž potvrdily nábor čtvrtého místního chlapce.


17.7.2016

Reakce Amnesty na Chilcotův report

Salil Shetty komentuje zjištění britské komise o (ne)oprávněnosti britského zásahu v Iráku v roce 2003.