V reakci na toto rozhodnutí náměstek ředitele Amnesty pro Evropu Massimo Moratti uvedl:

„Nutit lidi, přičemž mnozí z nich jsou zranitelní, k přemístění se do narychlo zřízeného tábora, aniž by jim byl zajištěn adekvátní přístup k vodě, hygienickému zařízení či dostupné lékařské péči je nehumánní. Kvůli zvýšenému riziku infekce jsou lidské životy vystavovány nebezpečí úmrtí, kterým by se dalo předejít.“

„Zadržování lidí v potenciálně škodlivých podmínkách nelze z důvodu ochrany veřejného zdraví ospravedlnit. V souvislosti s pandemií COVID-19 jsou úřady v Bosně a Hercegovině odpovědné za řešení potřeb všech marginalizovaných skupin a zajištění jejich humánních životních podmínek, včetně přístupu k vodě, hygienickýmu zařízení či odpovídající lékařské péči pro všechny, včetně migrantů a žadatelů o azyl.“

„Omezení práv migrantů a žadatelů o azyl v souvislosti s veřejnou zdravotní situací ohledně COVID-19 musí být v souladu se zákonem, nezbytné a přiměřené a nemělo by diskriminovat ani ohrožovat již marginalizované skupiny. Tato opatření však selhávají ve všech těchto ohledech.“

Pozadí situace

Tisíce uprchlíků, migrantů a žadatelů o azyl, kteří se snaží dostat do Evropy, jsou v současné době drženi v kantonu Una-Sana na severozápadě Bosny a Hercegoviny. Zatímco v dočasných zařízeních spravovaných Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) je umístěno asi 4 100 osob, odhaduje se, že 3 000 lidí přespává v opuštěných budovách nebo dokonce volně venku. Nyní jim hrozí přemístění do tábora ve vesnici Lipa.

Po vyhlášení mimořádných opatření, která mají zabránit šíření COVID-19 napříč Bosnou                      a Hercegovinou, nařídily místní úřady v kantonu Una-Sana přemístit tisíce uprchlíků, migrantů            a žadatelů o azyl, kteří v současné době na území kantonu přespávají, do dočasného tábora v obci Lipa.

V minulosti v kantonu Una-Sana úřady neposkytovaly odpovídající ubytovací podmínky uprchlíků      a migrantů. Kontroverzní stanová osada Vucjak postavená na bývalé skládce v blízkosti minového pole, které tam je ještě z Bosenské války za nezávislost z let 1992–1995, byla na nátlak významného počtu lidskoprávních skupin a mezinárodního společenství v prosinci konečně uzavřena. Nacházelo se tam 600 lidí, kteří byli přesunuti jinam.